„Tento rok byl pro mě hodně obtížný, ale pro koho by snad nebyl?Moje rodiče umřeli při tragické autohavárii." zasměju se „Co ti na tom přijde vtipného?" zeptala se klidně moje cvokařka „Jen to, že jsou to pěkný kecy! Vážně tomu někdo věří?! Ale no ták. Ten kdo za to mohl, byl on!" křikla jsem po ní „Melanie, kdo on?" pořád si udržovala kamennou tvář a klidný hlas „Ten idiot co mi měl nahradit Tátu. Byl to jen ochlasta nic víc. Když vezl mámu z práce domů, začali se hádat. Ostatně jako vždycky. Byl ožralej a napálil to přímo do baráku. Na místě byly mrtví." řekla jsem jí s nenávistí v očích. Neposlušná slza se mi vykutálela z oka, rychle jsem jí setřela a nedala na sobě nic znát. Něco si začala zapisovat a já civěla na hodiny. Už chci odtud pryč! Čas tu ubíhá stejně pomalu jako v matice. „Melanie prý jsi byla znásilněna? Je to pravda?" ptala se dál „Jo vy myslíte, jak mě můj 'nejlepší kamarád' ohnul ještě s jeho dvěma bezmozkama? Co na to říct když si naivní patnáctka zajde s nadrženýma kreténama večer ven" řekla jsem jí s výsměchem. Najednou cvokařce začali pípat hodinky, ona se na ně koukla a zastavila ten protivný zvuk „Je mi líto ale naše zasedání skončilo. Takže za týden ve stejnou dobu" řekla a pokusila se o úsměv. Yeeees! Konečně! mizím odtud. Neváhala jsem ani chvíli a rychle jsem se zvedla z křesla a rychlým krokem jsem se vydala ven.
