Uslyšela jsem cvaknutí kliky od dveří a pak dupot. Ucítila jsem vanilkovou vůni své sestry. Slyšela jsem rozjetí se závěsů a ucítila jsem nepříjemné světlo na své tváři. „No tak vstávat lenochu" řekla jen jsem se promrvila „Vstávej!" ječela po mně a začala se mnou třepat „Proč? Nech mě být!" řekla jsem, jí raním hlasem „To teda ne! Pěkně vstávej je na čase, abys už šla do školy" řekla a usmála se „Fajn už jdu" odpověděla jsem jí a ona spokojeně odešla, když mě viděla vstávat. Nemělo cenu se s ní hádat a stejně už bych neusla.
Šla jsem se přehrabovat skříní, když jsem našla to, co jsem hledala, šla jsem se převléct (média). Přemístila jsem do koupelny, kde jsem se učesala, dala jsem si jen BB-cream, protože pleť mám celkem dobrou. Ještě jsem si dala jemné linky a řasy jsem projela řasenkou a mohla jsem odcházet. Tašku jsem si ani nechystala, protože byl už měsíc školy pryč a já tam nemusela jít ani jednou, teda až do teď. Seběhla jsem schody a vzala jsem si bundu z věšáku „Ty nebudeš jíst?" zeptala se mě ségra z kuchyně „Ne už půjdu, potřebuju se ještě stavit do ředitelny, aby mi daly rozvrh a tak" odpověděla jsem a nazouvala jsem si u toho botu „Tak dobře a nezapomeň, že až se vrátíš tak doma nebudu. Jdu ven s Jess" vzala jsem si klíče a otevřela jsem dveře „Tak ČUS!" křikla jsem a nečekala jsem na odpověď a utíkala jsem na zastávku
Ve škole
Právě jdu z ředitelny, v ruce držím rozvrh hodin a proklínám ségru, že mě k tomu donutila. Nejhorší předměty hned po sobě. Teď jdu 's velkým' nadšením na Chemii. Na chodbě je zase plno lidí i přes to že za pár minut zvoní. Jdu do mojí třídy a nejde nevšimnout si pohledů, které směřují mým směrem, ale nikdo se neodhodlal nic říct. Procházím uličkou až ke své lavici. Ale vidím v ní někoho sedět, vzhlédnu a vidím povědomého kluka, co má sklopenou hlavu je vyvalenej jako největší pán a čumí do mobilu. Sakra odkud jsem ho jen znala. Odhodlám se něco říct „Emm.. Mohl by sis prosím přesednout, vždycky tady sedím já" řekla jsem odhodlaně on se na mě podíval a v ten moment se mi zastavilo srdce. To je on ten kluk ze snu! Pořádně si mě prohlédne „Tady sedím od začátku roku já. Ale jestli chceš, můžeš tu sedět se mnou" řekl a uculil se „Dobře" odvětila jsem a sedla si. Trochu se zarazil, asi moji reakci nečekal. Zazvonilo a do třídy vletěl učitel Fox. Stoupli jsme si na pozdrav „Můžete se posadit" řekl Fox a sám si sedl. Otevřel svoji knihu a začal prstem jet po seznamu lidí „Tak a k tabuli půjde... Nancy" řekl a už ji sledoval. „Uff" oddechla jsem si ve stejnou chvíli jako ten kluk. Zasmály jsme se oba, ale asi moc nahlas, protože Fox se začal rozhlížet po třídě svým vražedným pohledem. Dělaly jsme, jakože vnímáme a on se zase otočil na Nancy. „Asi jsem přeslechla tvoje jméno" řekla jsem a pousmála jsem se „Tate" řekl a pousmál se „Melanie" řekla jsem, aniž by se mě musel zeptat. „Ty ses přistěhovala?" zeptal se podiveně „Ne bydlím tu celý život. Jen jsem tu nebyla z jiných důvodu" poslední větu jsem řekla zaraženě „Ale tebe jsem tady nikdy předtím neviděla" dodala jsem „Já jsem přestoupil" řekl prostě „A z jakých důvodů? Jestli se můžu ptát?" zeptal se a zvedl ruce nad sebe „Tate vy snad hodláte někam letět?" zeptal se Fox, třída se začala hihňat a Fox se polichoceně usmál a pokračoval ve zkoušení. „Debil" řekl Tate a já se začala potichu smát „Hej! Nechej toho" řekl s úsměvem na rtech Tate a šťouchl do mě „Tak za to ti to řeknu" řekla jsem a velkým úsměvem „Sup- začalo zvonit a všichni si začali balit „Ale dořekneš mi to ještě dneska, že jo?" zeptal se mě, přikývla jsem na souhlas a šla jsem ze třídy pryč. Zamířila jsem si to přímo na záchodky, kde hodlám být přes přestávku. Na tyhle skoro nikdo nechodí, protože jsou staré, ale mně to nevadí, aspoň tu mám svůj klid. Podívala jsem se do zrcadla a ani nevím jak, ale vzpomněla jsem si hned na Tata. Ten kluk je mi strašně sympatický. Zase zazvonilo a já šla do třídy. Za celý den jsem se s Tatem už nepotkala. Čas si se mnou hrál, chvíli se táhl, chvíli utíkal. Na oběd jsem se vykašlala a šla jsem rovnou domů. Přišla jsem domů, hodila jsem sebou o gauč „Konečně doma" řekla jsem a vydechla jsem si. Ležela jsem tam asi 10 minut, pak jsem se odhodlala zvednout. Šla jsem do pokoje. S tím, že se převleču do domácího, ale uslyšela jsem zvonek. Šla jsem ke dveřím a absolutně jsem nevěděla, kdo by to mohl být.
