Vzbudila jsem se na zvuk sirény policejního auta. Podívala jsem se na Joshe, byl už taky vzhůru. Podívala jsem se na něj pohledem, víš o tom něco? Zakroutil hlavou. Vstala jsem z postele a podívala jsem se z okna. Před mým domem stáli policejní auta. Vyvalila jsem oči, rozběhla jsem se obout. Josh udělal totéž. Doběhla jsem před hlavní dveře a chtěla jsem se prorvat mezi policisty „Slečno tam nemůžete!" řekl nějakej detektiv „Já tady bydlím" řekla jsem mu „Pusťte ji" řekl, a ty policisti mi uhli a zablokovali cestu Joshovi „To je můj přítel" zalhala jsem a oni ho pustili. Věděla jsem, kam jdu, kuchyň. Došli jsme do kuchyně a já zůstala stát jako opařená na místě. Ty nohy tam opravdu ležely Tessiny nohy. Šla jsem se podívat dál. Vypadala úplně stejně jako v tom snu. Klekla jsem si vedle ní na kolena a pustila jsem všechny slzy, co jsem doposud zadržovala. Sáhla jsem jí na rameno a pohladila jsem jí ho „Mrzí mě to" zašeptala jsem „Mrzí mě to, že jsem tu nebyla" řekla jsem a pohladila jsem ji na hlavě „Mrzí mě, že jsem tě neochránila" řekla jsem a objala jsem její stuhlé tělo „Slečno, je mi líto vaší ztráty, ale tohle je místo činu" řekl ten detektiv a nějací chlapy mě odtáhly od jejího těla „Počkejte" řekla jsem a ukázala jsem na místo kousek od ní „Co je to?" zeptala jsem se. Detektiv oddělal utěrku a pod ní bylo krví napsáno MTRM „Mohlo by to být cokoliv" řekl detektiv a zapsal si to do notýsku „Mám tě ráda Melanie" řekl Josh a mě znovu bodlo u srdce, Josh si mě přitáhl do objetí, neměla jsem ani sílu mu objetí opětovat „Hm zajímavá úvaha. Poslední vzkaz oběti, ale kdo je Melanie?" zeptal se „To jsem já, jsem její sestra" řekla jsem
O tři dny později
Stojím v černých šatech na hřbitově, před chvílí se konal obřad. Jsem tu jen já Josh a Tate. Ucítila jsem ruku na svém rameni, podívala jsem se na Tatea „Upřímnou soustrast, byla skvělá" řekl a objal mě „Děkuju" poděkovala jsem mu a objetí jsem mu opětovala „Kamarádi?" zeptal se „Kamarádi" potvrdila jsem mu. Pořád k sobě něco cítíme, ale z mé strany je to už jiné. Odtáhli jsme se od sebe, Tate šel k Joshovi „Bro" řekl Josh a Tate se usmál a pak se bratrsky poplácali po zádech. Usmála jsem se nad tím, ale pak můj úsměv klesl „Co tady děláš?!" zeptala jsem se nenávistivě „Přišla jsem se na vás podívat" řekla a hodila po nás úšklebek „Madison" řekl naštvaně Josh „Ty svině, ty máš tu drzost sem přijít, po tom cos ji zabila?!" zařvala jsem na ni „Och, ty mi lichotíš" řekla a sáhla si na srdce „Ale já to nebyla" řekla zklamaně „I když bych si to celkem přála, srala mě celou dobu co jsem u vás s ní bydlela" dodala, podívala jsem se na ni a krev ve mně začala vřít „Seru na pravidla" řekla jsem a vpustila jsem do sebe tu sílu ze vzteku a nenávisti, natáhla jsem ruku před sebe a chtěla jsem ji odhodit, ale nešlo to „Co to?" šeptla jsem zmateně a zkusila jsem to znovu, ale ona jen přešlápla. Začala se smát „Ty jsi ale tupá" řekla pobaveně „Víš odkud mě přivezla, myslela jsem, že ti to dojde" řekla a mrkla na mě a oči ji zčernali „Do prdele" slyšela jsem říct Joshe, který udělal krok ke mně. Podívala se na něj a odhodila ho i s Tatem někam pryč a pak se podívala na mě. Cítila jsem na sobě tlak, snažila jsem se držet, když se mi povedlo udělat krok k ní, začala jsem tlakovou vlnu přitlačovat k ní, ale byla moc silná. Cítila jsem lehkost a pak hvízdání větru v uších a pak jsem pocítila náraz. Narazila jsem do velkého náhrobku a pořádně jsem se bouchla do zad. Mrkla jsem a přede mnou stála Madison „Děvko" řekla jsem a snažila jsem se zaostřit „Takhle bys neměla mluvit s tvojí potencionální nejvyšší" řekla mi a kamenem mě flákla po hlavě
Probrala jsem se v Joshově posteli, zvedala jsem se a hlavou mi proletěla bolest „Auu" přemohla jsem bolest a vstala jsem, vešla jsem do kuchyně, kde seděl na židli Josh, posadila jsem se vedle něj „Kde je ta mrcha?" zeptala jsem se „Utekla" řekl a podíval se na mě „Tate se ji teď snaží najít" řekl, podívala jsem se z okna na ulici „Co se děje?" zeptal se mě, otočila jsem hlavu k němu „Nesnáším to tu! Nesnáším všechny!" téměř jsem řvala, podíval se na mě smutnýma očima „Víš jak jsem to myslela" řekla jsem už normálně, zatvářil se zamyšleně „Tak odsud odjedeme, mohli by jsme třeba letět do New Yorku, máme chatu, kterou mám k 19ctinám dostat, mohli by jsme tam bydlet, klidně všichni tři. Ty, já a Tate" řekl nadšeně, chytla jsem se za hlavu „Odjet odtud, zní celkem dobře" řekla jsem a vážně se mi ten nápad zamlouval „Proč za mnou pořád stojíš?" zeptala jsem se, on se zvedl a šel k lince, sledovala jsem ho „Protože mi na tobě záleží" řekl a usmál se a do skleničky začal napouštět vodu „a protože jsem do tebe zamilovaný" uslyšela jsem ho říct, ale jeho rty se nehýbaly. To jsem mu právě přečetla myšleny?
Na letišti
„Dojdu pro ty letenky" řekl Josh, usmála jsem se na něj a šla jsem se podívat z okna na velké letiště, za chvíli došel a zamával mi s nimi před obličejem „Letíme asi za 50 minut" řekl a dal mi mou letenku „Tak to chce kafe" řekla jsem mu a šla jsem koupit kafe. Chtěla jsem platit, když jsem sáhla do kapsy, ucítila jsem krabičku od prášků na spaní, vzala jsem je do druhé ruky a zaplatila jsem kávy. Vzala jsem si je a u jedné jsem otevřela víčko a hodila jsem tam jeden prášek na spaní, pak jsem víčko zavřela a pokračovala jsem v cestě k Joshovi. Podala jsem mu kafe s práškem „Děkuju" řekl s úsměvem, usmála jsem na zpátky a sedla jsem si vedle něj
Po 39 minutách
„Em půjdu si opláchnout obličej vodou" řekl byla vidět únava, která na něj začala padat „Jasně, jdi" řekla jsem „Hned jsem tady" řekl a odešel. Viděla jsem, jak se blíží ke dveřím, začala jsem se soustředit, zkusil otevřít dveře, nešlo mu to, tak se vydal k dalším záchodům. Ztratil se mi z dohledu, zvedla jsem se a šla jsem na letadlo. Cítím se hrozně, ale musí to tak být, on je už moje jediná slabina. Nastoupila jsem do letadla „Vletíme dřív" odeslala jsem zprávu myšlenkou pilotům a ovládla jsem jejich mysl. Letadlo se uzavřelo a začalo startovat. Podívala jsem se z okýnka, vedle se rozjíždělo další letadlo „Promiň, mrzí mě to" vyslala jsem zprávu Joshovi. Ani nevím, jak jsem se to naučila. Zavřela jsem oči a vrátila jsem se do snu. Stála tam znuděně opřená „Jsem připravená" řekla jsem ji a ona se usmála a natáhla ke mně ruku, chytla jsem se jí
Z pohledu Joshe
Šel jsem zase zpátky. Měl jsem dost času, abychom stihli poslední výzvu. Došel jsem na místo, kde jsme seděli. Nebyla tu, rozbušilo se mi panikou srdce, rozhlédl jsem se kolem nikde nebyla, byl tu jen můj kufr a letenka na něm. Koukl jsem se z okna a viděl jsem, jak se naše letadlo rozjíždí. Sáhl jsem rukou na sklo a pak jsem rychle prozvonil Mel. Nebrala to, letadlo se vzneslo „Promiň, mrzí mě to" uslyšel jsem ji to říct v mé hlavě. Ruku na skle jsem změnil v pěst. Koukal jsem se na letadlo, jak se vzdaluje a pak prostě. Bouchlo „NE!" zaječel jsem a třískl jsem rukou do skla. Na obloze se objevil kouř a letadlo spadlo z oblohy. Odstoupil jsem od okna a s vytřeštěnými oči jsem se díval, jak letadlo padá na zem a následuje další výbuch. Udělal jsem krok dozadu a spadl jsem na zadek, chytl jsem se za vlasy a zatahal jsem se za ně. Začal jsem rychle dýchat „Melanie. Melanie je mrtvá" šeptl jsem si
