<ještě nepouštějte písničku>
Stáli jsme před mým domem. Pořád bylo trapné ticho „No ehm. K tomu co se tam stalo" začal Josh, podívala jsem se na něj „K té puse" přerušila jsem ho „Bylo to chytrý" řekla jsem mu a usmála jsem se, koukl se na zem a pak se zase koukl s úsměvem na mě „Dobrou Mel" řekl a šel k sobě domů. Otevřela jsem hlavní dveře a pak jsem je zamkla „Tak jak bylo?" zeptala se mě Tess, která seděla v obýváku „Ani se neptej. Jdu si lehnout" řekla jsem vyčerpaně a šla jsem do svého pokoje.
Ráno
Byla jsem v kuchyni a připravovala jsem si snídani „Ahoj Mel" slyšela jsem, otočila jsem se a uviděla jsem Madison „Ahoj" pozdravila jsem ji „Myslíš, že bys mi dneska mohla pomoct přemístit nábytek u mě?" zeptala se mě mile „Jasně. Dáš si?" zeptala jsem se ji a ukázala jsem na vajíčka na pánvičce „Vypadá to dobře" řekla s úsměvem. Dosmažila jsem je a pak jsem se s Madison společně nasnídala. Zvedal jsem se ze židle a chtěla jsem uklidit „Ne, já to uklidím" řekla a začala sbírat nádobí „Děkuju" řekla jsem a šla jsem zpátky do pokoje se převléct. Rozhodla jsem se, že se půjdu projít. Vyšla jsem z hlavních dveří a pomalým krokem jsem šla dál. Došla jsem do lesa, a hledala jsem zase to místo, na které jsem předtím narazila. Stalo se z toho moje místo na přemýšlení. Došla jsem pod strom, z kterého jsem spadla. Na zemi ležela pořád ta větev, která mi probodla nohu. Posadila jsem se na zem a opřela jsem se o strom, poslouchala jsem přírodu a přemítala jsem nad San Franciscem.
Podívala jsem se na větev kousek přede mnou „Přece není možný, abych si tu nohu probodla" šeptla jsem si pro sebe, natáhla jsem se po té větvi a začala jsem si ji prohlížet. Na jednom konci byla dokonale špičatá. Zvedla jsem se a koukla jsem se nad sebe, jestli se nezlomila, když jsem spadla. Nic tam nebylo ulomené. Podívala jsem se na zem, na zemi byly jenom malé větvičky. Ta větev se tam neměla jak dostat. Došlo mi to, někdo nás sleduje. Vytáhla jsem mobil „Sakra" jsem tu několik hodin, musím pomoct Madison. Rozešla jsem se z lesa ven
<hudba>
Přišla jsem domů a šla jsem rovnou do Madisona pokoje. Otevřela jsem dveře a nevěřila jsem vlasním očím. Madison byla opřená o skříň, měla obmotaný nohy kolem nahýho Tatea a dělali to. Bodlo mě u srdce, rychle jsem zavřela dveře od pokoje a slzy se mi nahnaly do očí. Nemůžu tomu uvěřit, jak mi to mohl udělat „Melanie! Počkej!" uslyšela jsem ječet Tatea, rozběhla jsem se do svého pokoje a práskla jsem s dveřmi. Za chvíli se otevřeli a stál v nich polonahý Tate „Melanie, to nebylo, tak jak to vypadalo" řekl a rychle si oblékl triko, přišla jsem k němu blíž a bouchla jsem ho do hrudi „Nebylo, jak to vypadalo!?" zaječela jsem na něj „Já za to nemůžu! Ona svedla mě" snažil se hájit, odstoupila jsem od něj „Hm to je sice pěkný, ale pícháš ty" řekla jsem mu hnusně do obličeje, přišel ke mně blíž se slzami v očích „Mel mě to mrzí. Miluju jen tebe, prosím promiň mi to" řekl a slzy se mu začaly kutálet po tvářích. Bylo to něco hroznýho ho vidět brečet. Přišla jsem k němu, utřela jsem mu slzy „Tate" řekla jsem a slzy se mi už draly přes víčka „Miluju tě, ale nemůžu ti odpustit" řekla jsem a neposlušná slza mi ukápla po tváři „Mel prosím ne" řekl zlomeně, podívala jsem se jinam a řekla jsem to „Je konec"
