Předem varuju.. Část je hodně dlouhá
Ještě chvíli jsem nevnímající okolí zaraženě koukala na místo, kde před chvílí byli. Uslyšela jsem zasýpání. Tate se probírá, na tváři má bolestnou grimasu, kterou mu vystřídá zmatek a strach „Melanie?" zašeptal ke mně zmateně, došla jsem k němu a rozvázala jsem mu provazy. Děkovně se na mě podíval, všimla jsem si krve na jeho blond vlasech, s citem jsem mu nahnula hlavu a zděšeně jsem se podívala na jeho ránu „To nic není" snažil se mě přesvědčit, přiložila jsem prst k začátku rány a jemným pohybem jsem táhla dolů, rána se mu začala zacelovat „Co se vůbec stalo?" podívala jsem se mu asi poprvé do očí „Nevím přesně. Z ničeho nic jsi odpadla a na to se tu objevily ty dvě, pak už nevím, je to rozmazaný" snažil se mi říct, co si pomatoval
Z pohledu Tatea
*U Tatea doma*
Po cestě se mi snažila vylíčit, co se stalo, když jsem byl mimo. Žuchla do gauče a tvářila se zamyšleně, nechtěl jsem ji vyrušovat z myšlenek, protože jsem věděl, že se jí v hlavě roní plán. Nikdy předtím jsem si nevšiml toho, jak moc za tu dobu co byla "mrtvá" vyspěla. Přede mnou už neseděla malá zmatená šestnáctiletá holka, co neví, co si má počít. Seděla tu inteligentní, kreativní, silná a krásná sedmnáctiletá dívka. Klepala prsty do stolu a pak se mi zahleděla do očí „Asi vím, kde jsou" postavila se „Jak ti můžu pomoct?" optal jsem se, podívala se na mě smutným pohledem „Tate, nemůžeš. Jsi proti nim bezbranný" stoupl jsem si a založil jsem si ruce na prsa „Nejsem" odporoval jsem „Prosím Tate" šeptla „Počkej tu" rozkázal jsem ji. Vyběhl jsem schody nahoru do svého pokoje. Natáhl jsem se pro tašku na své skříni. Je těžší než si pomatuju, hodil jsem si ji přes rameno a šel jsem zpět za Melanie
Hodil jsem tašku na gauč a Melanie se na mě zmatně podívala „O mé minulosti víš?" zeptal jsem se a ona nepatrně přikývnula, trochu jsem se pousmál a rozepl tašku, vytáhl jsem z ní jednu brokovnici a namířil jsem na Mel „Proboha" řekla, když uviděla obsah „To seš mafián nebo co?" zeptala se a s pootevřenými ústy si prohlédla tašku pořádně „Pořád jsem bezbranný?" zeptal jsem se s úsměvem a vrátil jsem brokovnici na své místo „Tate, to je můj boj ne tvůj" nesouhlasně kroutila hlavou, přistoupil jsem k ní blíž „Když tím ubližují tobě" odmlčel jsem se „Tak je to i můj boj" stál jsem od ní malý kousek, její dech se začal zrychlovat „Nechci, aby se ti něco stalo" řekla a zahleděla se mi do očí „Jsem pro tebe ochotnej i umřít, ale musím to vědět... Musím vědět, jestli mě pořád miluješ" pohladil jsem ji její tvář, nejistota na ní byla poznat, mlčela a dívala se mi do očí „Já-no" začala zmateně, přilepil jsem se jí na rty a začal jsem s nimi pomalu pohybovat, chvíli byla jakoby ztuhlá, ale pak spolupracovala. Byl skvělý pocit zase cítit její malinové rty na těch mých, užíval jsem si každou sekundu
Z pohledu Melanie
Políbil mě. Nevěděla jsem co dělat, nečekala jsem to. Pak jsem začala spolupracovat. Opravdu ho pořád miluju? Ale já jsem tak strašně zmatená. Cítím se s ním ale úplně jinak, než s Joshem, ale nevím, jestli hůř nebo líp. Bodlo mě u srdce, Josh, nevím, jestli je na živu nebo ne a já se tu muchluju s Tatem. Ty huso, líbáš se tu s klukem pro, kterýho bys kdysi vraždila a teď přemýšlíš nad Joshem. Pak jsem si to uvědomila, odtáhla jsem od sebe Tatea „Tohle se nemělo stát, neměl si to dělat!" okřikla jsem ho a chytla jsem se za hlavu, z jeho očí vyzařovalo zklamání, ale i pochopení „Promiň" řekl potichu a podíval se na zem, chytla jsem mu hlavu do ruk a pootočila jsem mu hlavu, aby se díval na mě „Tate já nevím, jsem strašně zmatená, ale teď na to prostě není čas, kdykoliv moje šílená sestra může způsobit konec světa a Josh může umřít.. Musíme je zastavit, musíme zachránit koven, musíme zachránit lidi, musíme zachránit-"mluvila jsem rychle, ale zřetelně „Joshe" doplnil mě Tate „Omlouvám se, neměl jsem to dělat" řekl a snažil se pousmát, stáhl mé ruce dolů a obešel mě k tašce. Bylo mi líto, že jsem mu ublížila, i když se to snažil zakrýt, ale nemůžu mu dávat naději, kterou ani nevím, jestli má. „Tak kde tedy jsou?" zeptal se mě „Musím si to ověřit" řekla jsem a natáhla jsem ruku k Tateovi, chytl se mé ruky a my se přemístili
