Sáhla jsem na kliku, otočila jsem jí a nestačila jsem se divit.
Přede mnou stál v plné kráse Tate. Jak mě viděl, usmál se „J-jak víš, kde bydlím?" zeptala jsem se zaskočeně „Slíbila jsi mi, že mi to dořekneš. Sliby beru vážně" řekl a uculil se, pokroutila jsem hlavou a usmála jsem se „Pojď dál" pozvala jsem ho a on prošel dveřmi. Zavřela jsem za sebou „ Jo a málem bych zapomněl. Neviděl jsem tě na obědě, tak jsem si řekl, že by se hodilo tohle" řekl a otevřel krabici od pizzy. Koukla jsem se na ní, vypadala tak lákavě. Strašně nahlas mi zakručelo v žaludku. Chytla jsem se za žaludek a začervenala jsem se. Tate se začal smát „Takže jsem měl přece jen dobré tušení. Kde je tady kuchyně?" zeptal se. Rozešla jsem se tím směrem, kde byla kuchyně. Ohlédla jsem se a Tate šel za mnou. Položil pizzu na stůl a já jsem vytáhla dva talíře. Jeden jsem podala Tateaovi „Děkuju" řekl a já jsem kývla, oba jsme si vzali kousek a hodily jsme si ho na talíř. Kousla jsem do pizzy a nechala se unášet vynikající chutí. „Řekla bys mi něco o sobě?" prolomil ticho „Co přesně bys chtěl vědět?" zeptala jsem se ho já
„Tak začneme třeba tím, proč si nebyla ve škole víc než měsíc" řekl a začal se na mě vážně dívat „Všechno to začalo, když můj nevlastní otec zabil mámu" řekla jsem a připravila se na celý příběh. Položila jsem pizzu a pustila jsem se do příběhu „Byla příjemná březnová noc, když jsem čekala na svého manžela. Dávno už by tu měl být. Koukla jsem se na své hodinky a divila jsem se, že tu ještě není. Viděla jsem jet v dálce nějaké auto, když se přibližovalo, poznala jsem, že je to auto Bobbyho. Bobby zastavil a já si nastoupila. „Ahoj" pozdravila jsem ho „Čau" pozdravil mě a vyjel, jel celkem rychleji než kdy jindy, ale neřešila jsem to „Tak co se dělo doma?" zeptala jsem se mile, dnes jsem měla hrozně dobrou náladu, protože mě povýšily. „Nic, jen si zase ta malá děvka vyskakovala" řekl hnusně. Zarazila jsem se a ihned má dobrá nálada klesla na nulu „Jak jsi jí to řekl!" vyštěkla jsem po něm „Slyšela jsi." řekl s opileckým hlasem „Tak takto už ji nikdy neřekneš!" začala jsem po něm křičet „Neříkej mi, co mám, kurva dělat!" začal na mě řvát a ještě dupl na plyn, auto začalo přejíždět z pruhu do pruhu. Došlo mi to „Ty jsi zase ožralej? Ty hovado?! Okamžitě mi zastav!" začala jsem pištět, on se na mě hnusně podíval „Co si to dovoluješ?!"vyjekl po mně a vlepil mi silnou facku, ale jak se zase natahoval po volantu, zavadil o něj a stočil volant, dostaly jsme smyk a já spatřila cihlovou zeď"
Koukla jsem, se na reakci Tatea, který se tvářil pořád stejně „Páni" řekl na to „A bil tě někdy?" zeptal se s nechutí v hlase, přikývla jsem „Ale nikomu jsem o tom neřekla" přiznala jsem se mu „Ten hajzl má takový štěstí, že mě nepotkal, jinak by dopadl mnohem hůř" řekl zhnuseně a podíval se na mě „A kolik ti je Tate?" zeptala jsem se „Um.. 17. Tobě?" zeptal se „16." odpověděla jsem „Myslíš, že by 17cti letej kluk mohl zmlátit 40ceti letýho 100 kilovýho chlapa?" zeptala jsem se s úsměvem, věděla jsem, že vzhledem k jeho postavě by to v pohodě dokázal, ale provokovat ho prostě musím, to bych nebyla já. Postavil se a šel ke mně a já se zvedla ze židle a postavila jsem se naproti němu „Pochybuješ o tom?" zeptal se s úsměvem „Noo.." řekla jsem a nenápadně jsem vzala kousek pizzy a rychle jsem mu ho plácla na obličej. Začala jsem se smát, sundal si zbytky pizzy z obličeje „Za to zaplatíš" řekl se smíchem. Vyjekla jsem a začala jsem utíkat. Ani chvíli neváhal a rozběhl se za mnou. Utíkala jsem do obýváku, a protože jsem měla krátký náskok, utekla jsem ještě chodbičkou, která se pak dělí na dvě velké. Schovala jsem se do komůrky pod schody. Za nedlouho jsem slyšela kroky, které patřily Tateaovi. Když jsem myslela, že je v dostatečné vzdálenosti vyběhla jsem z ní a utíkala jsem nahoru po schodech, byla jsem už téměř u svého pokoje. Najednou se kolem mě obmotaly silné ruce „Mám tě" řekl Tate a zasmál se, začala jsem sebou házet, abych se uvolnila z jeho držení. Opatrně mě hodil na postel, chtěla jsem se zvednout, ale Tate skočil za mnou a začal mě lechtat. Začala jsem se smát „Prosím nech toho" řekla jsem mezi smíchem „Nene" řekl a začal se smát taky. Natahovala jsem se pro polštář. „Prosím, co za to chceš?" nevydržela jsem to a musela pořád smát a už mě bolelo břicho „Za pusu přestanu" řekl a usmál se „Co?" řekla jsem překvapeně a Tate mě začal lechtat víc „Dobře dobře" řekla jsem a Tate přestal a přiblížil se ke mně, já využila situace a popadla jsem polštář a přetáhla jsem ho přes hlavu „ Tos nečekal co?" zeptala jsem se ho, zasmála se a začala jsem ho mlátit polštářem a on se začal ihned bránit taky. Oba jsme se tomu smáli, už jsme byly na kraji postele, když jsem ho naposledy praštila, začal padat „Ty jdeš taky" řekl a zatáhl mě za ruku. Váleli jsme se na zemi, koukla jsem na něho a začala jsem se smát a on taky. Přestávali jsme se smát a zahleděli jsme se sobě do očí, byly jsme od sebe necelých dvacet centimetrů. Chvíli jsme se na sebe dívaly a pomalu jsme se začali přibližovat. These are the things The things we lost The things we lost in the fire, fire, fire
Tateaovi začal zvonit telefon „Do prdele" zamumlal potichu, ale já to slyšela. Stoupl si a vzal mobil „No?- Co? Proč?- Hm Fajn" odpovídal a tipl mobil, koukala jsem na něj „To byla mamka potřebuje mě doma" řekl a pomohl mi vstát „Aha" řekla jsem „Půjdu tě vyprovodit" dodala jsem a usmála jsem se přikývl a šli jsme až ke dveřím „Dáš mi svoje číslo?" zeptal se „Jasně" řekla jsem a naťukala jsem mu do mobilu svoje číslo „Tady" řekla jsem a pousmála jsem se „Děkuju" řekl a široce se usmál „Můžu mít otázku?" Zeptal se, kývla jsem na souhlas „Taky máš pocit, že se známe věčnost?" zeptal se „Ano mám" odpověděla jsem a on se pousmál „Tak já už půjdu" řekl. Otevřela jsem dveře Tate už chtěl vycházet „Počkej" řekla jsem, zastavil se uprostřed dveří. Obejmula jsem ho a on mi objetí opětoval. Nasála jsem jeho vůni „Tvůj kluk musí být nejšťastnější na světě" řekl a pustil mě „Já nemám kluka" řekla jsem a zasmála jsem se „Tak to jsme na tom stejně" dodal a usmál se. Otočil se a vyšel ze dveří, ještě se otočil a já mu zamávala.
