Přešla jsem k oknu a rozhlédla jsem se z něj. Byla tam jen tma. Zatáhla jsem žaluzie. Rychlým krokem jsem šla zamčít dveře, prohrábla jsem si vlasy a s hlubokým výdechem jsem si sedla na gauč „Melanie co se děje?" zeptal se mě klidně a přisedl si, podívala jsem se na něj zoufalým pohledem „Neměla jsem se sem vracet, já to věděla, teď kvůli mně někdo umře." řekla jsem, chytl mě za ruku „Nikdo neumře a už vůbec ne kvůli tobě" rozmlouval mi to, podívala jsem se na jeho ruku na mé a pak jsem se podívala do jeho lesklých očí, zvedla jsem koutek mých úst do slabého usměvu „A jak jsi vlastně přežila ten výbuch?" zeptal se nechápavě a pokrčil obočí
Flash back
Otevřela jsem oči. Nic se nestalo „Asi jsem se už úplně zbláznila" řekla jsem si potichu, opřela jsem si hlavu o okénko a zahleděla jsem se ven. Sledovala jsem letadlo, které letělo na druhou stranu než já. Zajímalo by mě kam letí „Fajn, takže teď se musíš přesně trefit, jestli ne tak spadneš a rozplácneš se" proběhlo mi hlavou „Hmm zkusit se má všechno" šeptla jsem a přemístila jsem se. Ucítila jsem, že na něčem sedím. Opatrně jsem otevřela oči. Byla jsem v letadle s jinýma lidma „Uf ještě, že jsem se nerozplácla" řekla jsem si úlevně a nějaký děda se na mě nechápavě podíval. Najednou se naše letadlo otřáslo a začalo, chytla jsem se sedačky přede mnou „Co to sakra bylo?" zeptala jsem se sama sebe a podívala jsem se z okna. Letadlo, ve kterém jsem před chvílí seděla, explodovalo
/Flash back
Dořekla jsem, jak jsem se od tam dostala „Ta mrcha" řekl naštvaně
Za pár hodin
Domem se rozezněl zvonek „Jdu tam!" křikl na mě Josh, šla jsem naproti. Josh otevřel dveře a vstoupil do nich Tate s taškou v ruce „Sehnal jsem, co jsi chtěla" řekl mým směrem a donesl nákup do kuchyně „Na co to všechno potřebuješ?" zeptal se nechápavě Josh, když vytahoval různé bylinky a kořeny „Na naši ochranu" řekla jsem a začala jsem se hrabat v poličkách „Teda aspoň částečnou" dodala jsem a nesla jsem mísu „Všechno nasyp všechno dohromady sem" rozkázala jsem Tateovi a ukázala jsem na mísu, z příborníku jsem vzala nůž. Přišla jsem k míse se smíchanou směsí „Fajn co teď?" zeptal se Tate, natáhla jsem ruku nad mísu a řízla jsme se do dlaně, zabořila jsem do rány nehty, tvář se mi skřivila bolestnou grimasou. Rudé kapky mé krve kapali na bylinky, stáhla jsem ruku a setnula ji v pěst „Joshi zapal to" řekla jsem a hodila jsem nůž do dřezu, vzala jsem pokličku a počkala jsem až se plameny zmenší a zadusila jsem oheň „Co tvoje ruka?" zeptal se starostlivě Tate, zvedla jsem ruku a ukázala jsem mu zahojenou dlaň „Wow" řekl s úžasem, zvedla jsem pokličku a dala jsem mísu Tateovi do ruk „Teď ten popel nasyp pod všechny okna a pod hlavní dveře pod koberec" rozkázala jsem mu, kývl na souhlas „Joshi pojď se mnou na půdu" řekla jsem a šla jsem po schodech nahoru, došli jsme na půdu, kde nás omámil prach „Hádám-že tu -dlouho nikdo-nebyl" řekl mezi kašlem „A proto je to, to nejlepší místo na schování" řekla jsem a začala jsem otevírat krabice „Schovávání čeho?" zeptal se, přešla jsem k další krabici „Ke schovávání starých knih. Když je to dědictví v naší pokrevní linii musí být i "kouzelný" knížky" řekla jsem mu a hledala jsem dál „Chápu polorozpadlý v kůži" řekl si nejspíš pro sebe a začal hledat v krabicích. Asi po dvou minutách na mě Josh křikl „Asi to mám" došla jsem k němu a krabici jsem vysypala na zem, dřepla jsem si ke knížkám a rukou jsem přejížděla nad knížkami a soustředila jsem se, hledala jsem tu správnou „Ani jedna" špitla jsem a pak jsem něco ucítila „Dole, pod námi" řekla jsem a rozešla jsem se do mého pokoje, Josh šel se mnou, pod žebříkem na půdu stál Tate „Hotovo" řekl a usmál se, usmála jsem se na něj zpátky. Všichni tři jsme došli ke mně do pokoje, nadechla jsem se „Pod skříní" řekla jsem a ukázala jsem na ni a otočila jsem se na kluky „No dobře můžeme to klidně posunout" řekl Tate otočila jsem se a rozešla jsem se k ní, zvedla jsem ruku a pomalým pohybem jsem ji zvedala výš, skříň se pomalu vznášela do vzduchu přesně tak, jak jsem zvedala ruku , až se levitovala nad zemí „Nebo můžeme udělat přesně tohle" řekl Josh, otočila jsem se na ně a zasmála jsem se, přišli ke mně. Začala jsem ťukat klouby do parketů, postupovala jsem pořád dál, až jsem se zastavila v bodě, kde byla podlaha dutá „Tady" řekla jsem a nehtem jsem nadzvedávala parketu, povedlo se mi ji celou vydělat. Dala jsem ruku do té mezery a hledala jsem v díře knihu. Narazila jsem na ni a vytáhla jsem ji
