Zvedla jsem se ze země zabraná tolik do knížky, že jsem se přestala soustředit na těžkou skříň, cítila jsem jen, že se ke mně blíží něco velkého „Melanie!" vykřikl Josh, zvedla jsem hlavu od knihy a Josh vyskočil z místa, strhl mě stranou, spadli jsme na zem ve stejnou chvíli jako skříň. Bylo to tak tak. Podívala jsem se s vykulenými oči na Joshe, on se díval na mě, naše rty byly jen malý kousíček od sebe, stačilo by, aby se jeden z nás přiblížil „Jestli to uděláš, tak tě vlastnoručně uškrtím" uslyšela jsem myšlenku Tatea směřovanou Joshovi, odtáhla jsem se od Joshe a vstala jsem ze země. Podívala jsem se na Tatea, který měl skousnutou čelist, letmo jsem ho pohladila po rameni a šla jsem zpátky dolů do kuchyně. Kluci po chvíli došli za mnou. Prohlížela jsem si zastaralé stránky, až jsem narazila na to, co jsem potřebovala „Mám to" řekla jsem, zavřela jsem knížku, vytáhla jsem sůl ze skříně a vzala jsem si pár svíček „Kam se chytáš?" zeptal se Tate „Na Hřbitov" řekla jsem prostě a oni se na mě vykuleně podívali
Na hřbitově
Vedle Tessina hrobu jsem vyhrabala kousek hlíny a nakreslila jsem s ní pentagram. Hřbitovní hlína je nejlepší při používání černé magie. Po obvodu kruhu jsem poskládala černé svíčky. Doufala jsem, že nebudu muset někdy praktikovat černou magii, ale nebyla jiná možnost, potřebovala jsem svoji sestru. Vše už bylo skoro připravené, už stačilo jen začít odříkávat kouzlo „Pořád to nechápu" ozval se Tate, oddechla jsem si a otočila jsem se na něj „Prostě přivedu Tess zpět. Máme tělo, kouzlo a magii. Bude to fungovat" tu poslední větu jsem řekla spíš doufajíc. Začala jsem odříkávat kouzlo z knihy, držela jsem se postupu, plameny se zvedly a začaly víc šlehat, cítila jsem energii kolem sebe, tak velkou, že mě skoro samotnou pohlcovala. Řízla jsem se do ruky a nechala jsem skapat svou krev do pentagramu, abych zapečetila kouzlo. Plamen změnil barvu na rudě červenou, najednou se pentagram porušil a plameny uhasly „Co se" začala jsem nechápavě, pohltila mě vlna únavy a vyčerpaní. Začali se mi zavírat víčka a přestala jsem vnímat okolí
Byl slunný den, paprsky slunce mě hřály a dodávaly mi sílu. Ucítila jsem, jak mě někdo tahá za tričko, můj pohled směřoval dolů na malou holčičku s dvěma vysoko postavenými culíčky „Copak Faith zlatíčko?" zeptala jsem se jí, do široka se usmála „Namalovala jsem ti obrázek, maminko" řekla a podstrčila mi malůvku. Na obrázku bylo pět postaviček „Já, Tatínek, Ty, Strejda a Teta" řekla vesele, zaplavil mě pocit štěstí a spokojenosti „To je krása zlatíčko. Běž to ukázat tatínkovi" pochválila jsem ji její výtvor, kývla vesele hlavou a rozběhla se k zahradnímu stolu, u kterého seděli tři osoby „Tatí, tatí!" volala Faith, všechny tři osoby se otočily s úsměvem na tváři. Až teď jsem měla výhled na jejich tváře, seděl tam Tate, Josh a nějaká bruneta
„Nesahej na ni! Opovaž se na ni jen sáhnout!" uslyšela jsem křik Joshe. Otevřela jsem oči a začala jsem zaostřovat, zmocnila se mě krátká panika, křičící Josh byl naproti mně přivázán provazy k náhrobku, Tate vedle mě byl také přivázán, ale měl roztrhlé obočí a byl v bezvědomí. Chtěla jsem se pohnout a pomoct klukům, ale mé tělo se zaseklo. Byla jsem taky přivázaná, zmatená a trochu vystrašená „Ticho!" okřikl Joshe známý hlas. Můj pohled se upíral přímo na ni. Nahrnuly se mi slzy do očí „Tess!" hlesla jsem, podívala se na mě, rozešla se ke mně, usmála se na mě a dřepla si ke mně a pak se zatvářila naštvaně. Najednou jsem ucítila štiplavou bolest na své tváři. Dala mi facku, chtěla jsem si sáhnout na tvář, ale nešlo to „Takové plýtvání mocí" pokárala mě a pak se zase zvedla „Mrcho!" zařval na ni Josh „Ticho řekla!" zapištěl na něj tentokrát jiný hlas. Madison. „Nebo co?!" bránil se, naštvaně se k němu rozešla. Nechápu co se tu děje „Madison, přestaň" řekla s klidem Tess, Madison ji poslechla. Obrátila jsem zase svou pozornost na Tess „Co se tu sakra děje?" zeptala jsem se ji naštvaně, zaskočila mě věta, co řekla „Vyber si" řekla to tak potichu, abych to slyšela jen já. Usmála se slizce a věnovala rychlý pohled klukům. Podívala jsem se na bezvládné tělo Tatea a zvídavý pohled Joshe. Snažil se přijít na to, co mi řekla. Zakroutila jsem hlavou „Ne!" řekla jsem zřetelně „Co po nás chceš?" zeptala jsem se ji. Tohle už nebyla Tess, kterou jsem znala, při té myšlence mě bodlo u srdce „Co se to s tebou stalo?" „Taková jsem byla vždy, jen jsem se musela přetvařovat" odvětila. Celý svět se kolem mě zastavil, cítila jsem se strašně těžká. Kompletně celý můj život byla lež „Tak co, rozhodla ses" uslyšela jsem její hlas, zamrkáním jsem se vrátila do reality. Josh se na mě nechápavě koukal „Fajn vyberu za tebe" ozvala se Madison, šla k Tateovi, který byl ještě pořád v bezvědomí díky ráně, kterou dostal. Zaklonila mu hlavu, přiložila mu k hrdlu nůž „Né! Jdi od něj" zapištěla jsem vysokým hlasem „Madison!" Josh se sebe snažil strhnout pozornost. Madison se na něj otočila a vnímala ho „Co?" zeptala se otráveně. Josh se mi zahleděl do očí, co má v plánu? Pohlédl na Madison „Zabij mě!" snažil se změnit její výběr. V tu chvíli jsem byla šokována a měla jsem o něj strach „Joshi! To ne" okřikla jsem ho, ale na mě se neotočil „Zabij mě" hlesl a upřeně se díval na Madison. Madison se podívala na Tess, ta mykla rameny.
Madison pustila Tateovu bezvládnou hlavu a šla k Joshovi. Dala mu nůž pod krk, zmocnila se mě panika. Začala jsem silně škubat s provazy okolo mých rukou a mého břicha.
Nevnímala jsem, jak se mi provazy zařezávají do kůže, vnímala jsem jen, že chci Madison vážně ublížit „Jdi od něj, ty děvko!" zařvala jsem na ni. Josh se nesnažil dostat se z provazů, byl klidný a díval se jen na mě. Madisonina ruka ruka se napnula, Josh se na mě pousmál. Byl smířený s tím, co přijde, ale já ne. Nemůžu o něj přijít, a taky nemůžu přijít o Tatea. Ucítila jsem, jak se sevření provazů trochu povolilo „Madison přestaň" rozkázala ji Tess, Madison ihned poslechla, jako pejsek „Mám pro něj lepší využití" řekla a oči ji zčernali, kolem ní se objevila hustá černá mlha, z které se začaly tvořit matné obrysy tří postav, byly to démoni, bez své lidské schránky. Začala jsem se z provazů vysvobozovat ještě naléhavěji. Josh vykřikl bolestí a začal se kroutit v křeči. Jeho bolest musela být nesnesitelná, měl naběhlé žíly na krku a tváře se mu zbarvovali do červena. Dýchal rychleji a občas bolestně zavil. Bolelo mě ho takto vidět v bolesti, když jsem mu nemohla pomoct. Jeden z démonů chtěl ovládnout jeho tělo, jeho mysl.
Po tváři se mi rozkutálely slzy „Prosím zastav to!" zaprosila jsem ubrečeně, Tess se jen samou libostí usmívala a sledovala jeho utrpení. Je až ironie, že dokážete nenávidět člověka, na kterém vám tak záleželo, vaši vlastní krev, nenávidět tolik, že byste ji bez mrknutí oka zabili, kdybyste mohli. Josh se začal mlátit do hlavy o náhrobek, ke kterému byl přivázán, tvrdě bojoval „Prosím" šeptla jsem potichu a přes slzy jsem neviděla „uhh" vydal ze sebe s hlubokým výdechem, svalil se na zem a vyčerpaně se zadíval do mých očí, jeho pohled mi šeptal, prosím nebreč, pak zavřel oči. Smutek a nářek se rázem změnil na vysokou hladinu vzteku „Zabiju tě. Zabiju!" řvala jsem po Tess vztekle a snažila jsem se odtrhnout z provazů. Ucítila jsem, jak se mi provazy uvolnily, na mé tváři to vytvořilo slabý úsměv. A teď radši utíkej! Rychle jsem se zvedla ze země. Ucítila jsem svou sílu, kterou jsem předtím necítila, asi to mělo něco společného s těmi provazy. Mou sílu poháněla vlna adrenalinu a vzteku. Tess po mě vrhla slabý falešný úsměv a rázem byli všichni pryč.
