Z pohledu Mel
Sjela jsem po dveřích dolů. Rukami jsem si prohrabovala vlasy. Rychle jsem dýchala. Jak mi to mohl tajit? On ne, to nemůže být pravda. Začala jsem brečet „Ne" šeptla jsem a zaháněla jsem slzy. „Tate je sériový vrah" šeptla jsem si pro sebe a snažila jsem se to pořádně vstřebat. Zavrtěla jsem hlavou a stoupla jsem si. Šla jsem se převléct do teplé mikiny a legín. Seběhla jsem po schodech dolů, vzala jsem si tenisky a rozeběhla jsem se ze dveří. Běžela jsem tmavými ulicemi. Doběhla jsem před jeden velký les. Vešla jsem do něj. Pod nohy mi křupaly malé větvičky, šla jsem asi deset minut, až jsem se zastavila ve větším rozestupu mezi stromy. Beeb Beeb. Podívala jsem se, kdo mi píše
Josh: Slyšel jsem, co se stalo.. Mel kde si??
Začala jsem psát odpověď
Melanie: Teď o tom nechci mluvit.. V Kalifornii?...
Ale pak jsem se rozhodla zprávu neodeslat. Vylezla jsem na větev a přemýšlela jsem. Motala jsem rukou a sledovala klacky, které moje pohyby kopírovaly. Zkusím něco nového. Přestala jsem točit rukou, dívala jsem se upřeně na klacek a představila jsem si, jak hoří. V tu ránu se rozhořel „Jo!" řekla jsem radostně, rukou jsem nakreslila na obloze kruh. Hořící větvičky se uspořádaly do stejného tvaru. Zaměřila jsem se na ně víc. Kruh se rozhořel velkým plamenem, který zářil víc, než bych chtěla. Klacky se změnily na šedý popel. „Co to bylo, to jsem nechtěla" řekla jsem si šeptem pro sebe. Pár metrů od sebe jsem uslyšela prasknutí větvičky. „Sakra!" šeptla jsem pro sebe, někdo si toho musel určitě všimnout. Začala jsem lézt výš, když už byl ten člověk až moc blízko, lézt jsem přestala. Párkrát ještě zakřupaly větvičky a někdo stál vedle mého stromu „Melanie! No tak! Já fakt nemám na to, abych tě v té tmě hledal po stromech!" zařval. Ten tupanskej hlas bych poznala všude Josh. Nic jsem neříkala „Mel. Nedělej ze mě ještě většího tupce, kterej chodí po nocích do lesa a povídá si se stromama. Slez dolů!" řekl nahlas a podíval se na můj strom, všiml si mě „Ježiši, seš neskutečně otravnej" řekla jsem a protočila jsem očima „Já vím" řekl a široce se usmál. Začala jsem opatrně lézt dolů „Kdybych neměl tak luksusní výhled, řekl bych, že ti to neskutečně trvá" rýpl si do mě. Otočila jsem se na něj „Degene!" řekla jsem a zasmála jsem se, zasmál se taky. Lezla jsem dolů a pochechtávala jsem se „Ty cvoku přestaň se smát, nebo hodíš hubu!" řekl a bylo poznat, že se chtěl taky smát. Pootočila jsem na něj hlavu, abych na něj vyplázla jazyk, ale špatně jsem se chytla a spadla jsem „Melanie!" zařval Josh a rozběhl se ke mně. Snažila jsem se posadit, ale nohou mi projela silná bolest, sykla jsem bolestí. Podívala jsem se na svou nohu „Kurva!" zaklela jsem, když jsem viděla zdroj bolesti. Moje lýtko bylo skrz na skrz probodnutý velkou větví. „Do hajzlu" řekl Josh a zatáhl se za vlasy „Fajn" řekl a skrčil se. Sáhl na mé lýtko a pak se zašklebil, jeho ruka byla od krve. Podíval se na mě omluvným pohledem. Sundal si bundu „Co chceš dělat" zeptala jsem se „Ta větev tam zůstat nemůže" řekl a já nahlas polkla. Chytl větev pravou rukou a levou natáhl ke mně, ruku jsem mu chytla „Na tři" řekla jsem, kývl „Jedna" řekl „Dva" řekla jsem „Aaaauu! Kurva drát" začala jsem ječet bolestí. Josh začal rychle škrtit mou nohu jeho bundou „A kam zmizela trojka?!" zeptala jsem se „Bylo by to snad lepší?" zeptal se a zvedl obočí „Ne" odpověděla jsem, šel ke mně a chytl mě pod paží a pomáhal mi zvednout se „Můžu chodit" řekla jsem a poodstrčila jsem od sebe Joshe, stoupla jsem na nohu a tu bolest jsem nevydržela a začala jsem padat. Josh zareagoval a chytl mě „Oou, Bacha" řekl varovně a pak se podíval na mé předloktí, které odkryla mikina. Podívala jsem se taky, moje levá ruka byla nepěkně rozřízlá. Josh mě opatrně posadil a pak si utrhl kus látky z jeho trička a začal mi obvazovat ruku „Dlužíš mi tričko Prescottová" řekl a snažil se pousmát. Zase mi pomohl vstát. Pak mě chytl a byla jsem v jeho náručí „Co děláš?!" lekla jsem se „Sama nic neujdeš, tak neprotestuj" řekl a rozešel se z lesa ven. Byly jsme z lesa venku „Je to moc daleko to neujdeš. Přemisť nás" řekla jsem mu a dívala jsem se na něj. Podíval se na mě „Nemůžu, na tak velkou vzdálenost to vyžaduje dost síly, a kdybych bral nás oba." odmlčel se „Teleportace není jedna z tvých nejsilnějších stránek, že?" zeptala jsem se „No ke všemu" přiznal a zatvářil se trapně. Trochu si se mnou popohodil, abych se mu líp držela. Tvář jsem zkřivila bolestnou grimasou. „Mel si celá bíla" řekl vyděšeně „Aspoň to zkusím" šeptl, mrkla jsem a byli jsme asi o 200 metrů od lesa, koukla jsem se na něj, vydechl a měl černé oči. Ohlédl se „Sakra" řekl. To nejde, s takovou se nikam nedostaneme a Josh bude akorát hodně vyčerpanej a já vykrvácím. Podívala jsem se na něj, on se koukl na mě. Přivřela jsem oči. Naše ulice. Domy. Chodník. Silnice. Josh stojící na naší ulici. Já v jeho náručí, cítící jeho teplo a vůni. Otevřela jsem pořádně oči, kolem nás projelo auto, koukla jsem se kolem sebe a pak na Joshe, naše pohledy se střetli, díval se na mě s pootevřenou pusou a rozšířenými zorničkami „Lamo" řekla jsem s úsměvem, pak jsem pocítila, jak moje hlava klesá.
