Část čtrnáctá

246 18 0
                                    

Uslyšela jsem odemykaní hlavních dveří. Vstala jsem z postele a šla jsem za přicházející Tess. „T!" zaječela jsem, když jsem nasraně scházela po schodech dolů. „Ahoj Mel" pozdravila mě mile. No tohle ji nepomůže. Došla jsem do předsíně, zarazila jsem se v půlce cesty. Přede mnou stála nějaká menší blondýnka na podpatkách v šatech, když si mě všimla tak se opřela jednou rukou o zeď, druhou ruku zvedla a prsty mi zamávala a sebevědomě se usmála. Za ní se objevila Tess „Tohle je Madison Melanie, bude u nás teď bydlet" oznámila mi. Podívala jsem se na Madison a pak zase na Tess „Ahoj Madison" pokusila jsem se říct mile, Madison se ke mně rozešla a objala mě. Objetí jsem ji opětovala a šla jsem zase do svého pokoje. Podívala jsem se na čas, bylo něco málo po deváté. Doma nebudu, rozhodla jsem se, šla jsem k oknu, které jsem otevřela. Přehodila jsem jednu nohu a nahmatala jsem pevnou zem pod nohama, to stejné jsem udělala s druhou. Pomalu jsem po střešních destičkách sestupovala dolů k okapům. Podívala jsem se na trávu a odhadovala jsem výšku. Nakonec jsem skočila do kupy listí. Asi mě za to někdo zabije, ale co. Šla jsem asi o dvě ulice dál, zahnula jsem na cestu, kterou neznám, sice je to největší kravina, kterou můžu udělat, ale na to teď myslet nebudu. Ani nevím, jak dlouho jsem šla, ale došla jsem na další ulici. Všimla jsem si vysokého kluka se světlými vlasy, šel se sklopenou hlavou a kopal do kamínků před sebou. Pak mi to došlo Tate! Rozběhla jsem se a skočila jsem mu na záda, zakryla jsem mu oči „Kdo je?" zeptala jsem se se smíchem „To ne" řekl překvapeně, spustila jsem se z něj a on se na mě s jiskřičkami v očích podíval „No někteří mi říkají Melanie" řekla jsem mu, přitáhla jsem si ho za zátylek k sobě a políbila jsem ho. „Co ty tu?" zeptal se mě „Zašla jsem si na procházku" odpověděla jsem mu „Tak příště až budeš chtít jít večer ven, tak se radši ozvi" řekl trochu ustaraně, protočila jsem očima „No jo, aby mě náhodou někdo neukradl" dělala jsem si z něho srandu „No však právě" utahoval si z toho taky, zasmála jsem se, obmotala jsem si ruce kolem Tateova krku „Tohle jsem potřebovala" řekla jsem, Tate mi dal něžný polibek na nos „Co přesně?" zeptal se s úsměvem „Tebe" odpověděla jsem mu a pevně jsem ho obejmula. Objetí mi opětoval „Tak se projdeme ne?" zeptal se „Jasně" řekla jsem mu nadšeně, objal mě rukou kolem ramen, chytla jsem jeho ruku a propletla jsem si s ním prsty. Procházeli jsme se slabě osvícenými ulicemi a nepřetržitě jsme se bavili. Šli jsme kolem jedné kupy shrabaného listí, nemohla jsem si pomoct, vzala jsem hrst listí a hodila jsem ho po Tateovi „Tak ty takhle jo?" zeptal se mě vyzývavě a ďábelsky se usmál, odstoupila jsem dál a vzala jsem si další hrst, Tate udělal to samé. Chviličku jsme čekali, kdo to hodí první, ujal se toho Tate. Přiskočil ke mně a hodil mi listí do obličeje, neváhala jsem a taky jsem mu listí hodila do obličeje. Začal mě lechtat, smála jsem se jako by mi dočista hráblo, zkusila jsem ho od sebe odstrčit, ale nevyšlo mi to, tak jsem ho zkusila taky polechtat. Cítila jsem, jak se jeho svaly zatli a na chvíli zaváhal, to byla moje příležitost, vytrhla jsem se mu a začala jsem utíkat dopředu. Mé srdce začalo rychle bít a mé nohy se zpevňovaly, běžela jsem docela dost rychle, ale slyšela jsem kousek za mnou běh vysmátého Tatea. Dobíhal mě, ucítila jsem ruce na svém břiše, otočila jsem hlavu, Tate mě zvedl a začal se mnou točit „Tate! To stačí!" pištěla jsem, ale Tate se jen smál „Prosím" zaprosila jsem, Tate s námi přestal točit a pak mě položil na zem „Asi bych tě měl už odvést domů" řekl „Jo to není zrovna špatnej nápad, když je půl dvanácté" souhlasila jsem s ním
O chvíli později
„Děkuju, že si mě doprovodil" poděkovala jsem mu „To je snad samozřejmost" řekl mi s úsměvem na rtech. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a věnovala jsem mu polibek, Tateovi to nestačilo, tak začal pohybovat našimi rty a já spolupracovala. Uslyšela jsem zavrzání dveří a ucítila jsem na tváři teplo. Odtáhla jsem se od Tatea a koukla se ke dveřím „Neruším?" zeptala se Madison „V poho" odsekla jsem a koukla jsem se na Tatea „Tak ahoj" rozloučila jsem se s ním, sklonil se a dal mi krátký polibek „Pa" rozloučil se a koukl se divně na Madison.


Don'tKde žijí příběhy. Začni objevovat