Luck? Not quite... (CZ)

Upřímnost

Oslava skončila. Já sedím a přemýšlím. Co se to stalo??? Proč jsem se na té oslavě cítila tak divně?? Něco tam chybělo... Co??? Že by Vadim?? Ne to ne!!! Byla jsem na chatce sama. Byla noc. Nevím co Honza dělal. Ignorovala jsem všechno kolem sebe. Vracela se mi vzpomínka

(Něco jako Flashback)

Procházela jsem ruku v ruce s Váďou. Najednou jsem se dostala na jeho záda. Utíkali jsme po parku pak jsme spadli na měkkou trávu. Začali jsme se smát jak debilové. Pak jsme se políbili.

(Konec Flashbacku)

K téhle vzpomínce chodili i tam kde jsme se hádali. Když jsme spolu chodili a on na mě řval začala jsem vždycky brečet. Pak se mi omlouval a utišoval. Najednou jsem cítila objetí. Bylo plné lásky a soucitnosti to nemluvím jaké jsem cítila bezpečí. ,, Šššš... Nemysli na něj. Jeho smůla. Je debil že tě podezíral za nevěru. Ztratil tolik věcí... A hlavně životní štěstí. Přišel o krásnou, chytrou, vtipnou, hodnou,úžasnou,věrnou, dívku která neprozradí tajemství a dá se jí vždy věřit." Nad těmi slovy jsem se usmála. On mě obejmul víc. ,, díky" zamumlám skork nesrozumitelně do jeho ramena.

(Honzův pohled)

Něco zamumlala. Normální člověk by tomu nerozuměl. Já ano... ,, Za upřímnost se neděkuje. Co bych já dal abych s tebou cho-..." Nedokončil jsem. Začervenal se a odešel s chatky. ,, Honzo? Nechoď!! Prosím" běhala za mnou já byl rychlejší. Sedl jsem si k rybníku u tábora. Přišla za mnou. ,, Promiň jsem debil zapomeň na to!!" Řekl jsem, ale neřekl jsem to vůbec tak jak sem chtěl. Řekl jsem to ubrečeným tónem ,, Honzo?? Něco tě trápí. Doslova ničí!!! Vyřešíme to spolu!! Jen mi to musíš dovolit!!" Měla pravdu. Něco mě ničilo. Byly to city k ní a že není šťastná. Najednou se někam otočila. Byl tam Vadim. .On do ní silou kopnul. Schoulela se do klubíčka. Nevrdržím to!!! ,, Co si myslíš že děláš?? Děláš si ze mě prd** že kopeš holku se kterou si minulej tejden chodil?!?! Seš fakt haj**"Jednu jsem mu pořádně vlepil a pak kopnul. Vzal jsem Angel do náruče a běžel k ošetřovately.

************************

Angel je v pohodě. Jen má bolesti. Ničí mě to. Hlava říká ať jí nechám že jí kazím život. Srdce??? Ať za ní jdu. Poslechl jsem srdce. Klepal jsem na její pokoj. ,, Dále" slyšel jsem hlas. Nebyl její. Její byl krásný a luxus pro moje uši. Tohle je opak. Byla tam sestřička. Angel jen ležela a koukala na mě se slzami v očích. ,, Jak t-t-t-ti je??" Řekl jsem ,, Jak vidím lépe než tobě" řekla. Tohle byl její hlas. ,, nemyslím si..." Řekl jsem ,, Mě nic nebolí nic mě netrápí atd. Ty vypadáš zničeně" řekla. ,, Může už jít na chatku, ale opatrně. " řekla sestra ,, děkuji" řekl jsem. Malinko jsem se i usmál. Vstala,, Pojď sem" řekl jsem a vzal jí do náruče a nesl jí do chatky. Byla jak pírko od malinkého vrabečka. ,, Klidně spi" řekl jsem když jsme byli na pokoji. Položil jsem jí na postel ,, Chci si promluvit" řekla vážně ,, ok." Usmál jsem se. ,, Ty jsi Vadima... Zbil???" Řekla. ,, Nebude ti ubližovat. Nikdo." Řekl jsem a mrkl na ni. ,, Ubližuješ mi ty... Proč mi to neřekneš??" ,, nejde to..." Řekl jsem. Ona mě políbila. Její rty byli hydratované, měkké prostě nejlepší. Já jí dal další. Pak jsme začali i vášnivěji. Lehli jsme si a mazlili se. Usnula. Já pak taky.

Tahle část se mi dost líbi tak jí snad oceníte. Chcete abych skončila??