Nebude ti ubližovat. Nikdo." Řekl jsem a mrkl na ni. ,, Ubližuješ mi ty... Proč mi to neřekneš??" ,, nejde to..." Řekl jsem.
Láska , flirt,nenávist, pokušení. Co se asi stane?
Poslouchala jsem písničku a usmívala se jako sluníčko.Mamka pro mě má překvapení tak jsem natěšená. Sundala jsem si sluchátka a podívala se z okna. Už zavolám mamce. Najdu si číslo s jménem "Maminka❤️" a kliknu na ikonku pro hovor. ,, Ahoj Mamí, budu doma tak za třičtvrtě hodiny, Ok?" Řeknu do mikrofonu. ,, Dobře, zlato. " ozve se. ,, Tak ahoj budu tě čekat." Dodá a já se uculím. ,, Ahoj" řeknu a čekám na odpověď, která byla jako vždy, rychlá. Típnu hovor a opřu se o okno. Ten Honzovo úsměv a Denisovy oči. Kdyby byli jedna osoba byl by to nejkrásnější kluk planety. Začala jsem si to představovat. Cesta pak utíkala jako voda a já relaxovala. Vystoupila jsem a rozhlédla se. Autobusová zastávka byla vedle KFC. Jaké to já mám štěstí? Ozve se mi v hlavě. Vydala jsem se teda do KFCa skočila si pro jídlo. Když jsem se najedla, dala jsem si sluchátka a šla domů. Když jsem po nějaké chvíli bbyla před barákem něco mi došlo. Já jsem si na tábor nevzala klíče,což znamená, že je tu nemám. Bouchnu se rukou do čela a zazvoním. Zase ten zvuk! Ozve se mi v mysli a já zaskřípám zubama. Za chvíli se ozve. ,, Moorinsová, prosím?" Řekne mamka. ,, Hello, It's mee" zazpívám. Mamka zazvoní a já otevřu branku. Tenhle zvuk taky miluju, hej. Znechuceně si zkousnu ret. Otevřu hlavní dveře, položím kufr (který jsem měla u Goga,u Vláďi a na táboře) a zuju si své značkové boty. Příjde ke mně mamka a obejme mě. ,, Byla jsi pryč tak dlouho, asi tři týdny" řekne. ,, Je načase abych zase odjela. " zavtipkuju a mamka se usměje. ,, Jo, mamí děkuju za mobil." děkovně se usměju a mamka se na mě usměje taky,ale pohledem který jsem pochopila jako "není zač, zlato". ,, Mimochodem- až si vybalíš mám pro tebe překvapení." Dodá k úsměvu. Já jen bezmyšlenkovitě přikývnu a běžím do svého pokoje a vybaluju. Netrvalo to dlouho a já se vydala za mamkou. Mamka se nadechla a řekla.: ,, Rozhodla jsem se, že už jsi velká a koupila jsem ti velký byt v Praze. ". ,, Cože? Ale co..." Chtěla jsem doříct ,ale mamka mi skočila do řeči. ,, Neboj se už je to zařízený Honza bude bydlet s tebou. " Dořekla mamka a já jsem žasla úžasem. To mě zná tak dobře? ,, OMG MAMÍÍÍ!!! Ty jsi ta nejlepší, nejvysnější,nejdokonalejší, nejhodnější,nejchápavější máma! DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU!!!" Řeknu a nadšeně jí obejmu a ona mě taky. ,, Než jsi přijela tak mi volal Honzík že přijde a pomůže ti balit. " zaculila se mamka. ,, Jak vypadá jeho ruka? " (v jedné kapitole si jí zlomil při pádu) Usmála jsem se.: ,, Už to vypadá dobře. Za tři týdny mu sundají sádru" Řekne mile. Někdy mi připadá,že mamka by se o Honzovi mohla bavit pořád, narozdíl ode mne. Odběhla jsem do svého pokoje a připravila si dva velké černé kufry. Dala jsem do nich všechno čisté oblečení co jsem našla. Což zaplnilo jeden celý kufr a půlku toho druhého. Rychle jsem si v mysli vytvořila outfit a pak vyndala oblečení z kterého ten "outfit" vytvořím. Bylo to kávové tričko z bílím nápisem "Hug?" a džínové šortky s vysokým pasem. ,, Mamí?" Vyšla jsem z pokoje a stoupla si, na pátý schod ze zdola. ,, Ano An? " ,, Přijedou stěhováci?" Řeknu. ,, Ne, moje zlatá! Ty si vybavíš a zařídíš pokoj sama. Já ti ty věci jen koupím. Jo vlastně i Honzovy." Trošku jsem jí teď nechápala. Proč by to měla kupovat Honzovy? Není to její syn ,ani nic jiného. ,, A proč to TY budeš kupovat Honzovi?" Zeptala jsem se. ,, Jeho maminka mi dá určitou částku peněz a za to mu koupíme nábytek. A to na co ty peníze ne vystačí to mu zaplatím já. " Slušně mi odpoví. Já přikývnu. ,, Fajn" dodám. Najednou se ozve zvonek. Já se jen podívám na svůj outfit. (⬇️⬇️Mimochodem⬇️⬇️)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dám si pramínem vlasů za ucho a otevřu. Tam na mě čeká krásně usměvavý Honza. Chvíli na sebe koukáme a pak se obejmeme. ,, Ahoj" řekneme naráz čemu se následně zasmějeme. ,, Dobrý dem,Paní Moorinsonová. " Mile se usměje Honza. ,, Ahoj Honzo, kolikrát jsem ti říkala ať mi tykáš?" Řekne vysmátě máma. ,, Noo... Nevím,ale určitě hodněkrát!!" Řekne Honza a ktomu se zazubí. ,, Jděte nahorů děcka. Já už půjdu do práce. " řekne mamka která si dává telefon do kapsy kvůli své odpolední práci. ,, Jasně!" Řekneme naráz. Otevřu dveře od pokoje a chystám si sednout na mou postel ,ale Honza mě chytne a schodí nás oba na postel. Tam se k sobě přimazlíme. Tohle mi chybělo. Vzdychla jsem a zavřela oči. Chvíli jsem jen ležela a měla zavřené oči ,ale ucítila jsem pohled na mé tváři. Otevřela jsem oči a Honza se na mě krásně usmíval,ale nebyl to normální úsměv,byl zamilovaný a roztomilý. Cítila jsem se,jako kdybych měla každou chvíli roztát. Pořád se na mě tak díval a já se taky usmívala ,ale né tak roztomile,jako on. V hlavě mi hráli milión písní o lásce. Because of you,Song pro tebe,I think I'm in love a další. Srdce mi bušilo jako o závod. *Buch Buch Buch buch buch buch*. Nemohla jsem se soustředit na nic kromě něj. Ty jeho vlasy,ty oči. Ten úsměv... V břiše se mi strhla válka motýlků proti motýlů. Najednou začal pohybovat rukou k té mojí a pak jí jemně stiskl. Já se začervenala. Předtím to dělal pořád proč je to pro mě teď taková věc? Létalo mi v mysli. Na tu otázku jsem neznala odpověď. V mé hlavě byla ještě jedna otázka. Jak chutnají jeho rty? Ty růžové popraskané rty? Ptal se mě hlas v mé hlavě. Ta otázka... tak moc chci na ní znát odpověď. Zkousla jsem si ret a Honza ho začal hypnotizoval. Vypadal tak plný chtíče. Na mě to bylo až moc chtíče ,ale chtěla jsem aby něco už udělal. Ucítila jsem jak mě jeho nemocná ruka chytá za bradu a jemně mě drží palcem a ukazováčkem. Počkat! Když se mi dva kluci! Ale to z Denisem... Nemůžeme být spolu, známe se od 1 třídy. Nic nebude! A co Honza? Noo... Je krásný a milý a vždy to mezi námi jiskřilo. Honza se ke mně začal naklánět a mně došlo,že na to budu muset přijít později. Potřebuju si to promyslet! Sakra! Připadám si jako v nějaké zamilované FanFikci! (Poznám. autor. Kéž by věděla :D) Ucítila jsem na mých rtech krásné,měkké a popraskané rty. Ty se však hned odlepili a pískli. ,, Pro-" Chtěl říct Honza ,ale já ho políbila. ,, Pšššssst. Neomlouvej se." Vydala jsem a Honza se usmál a začal mě líbat. Jen líbání. ,, Honzo, nebudu hlát že se mi to nelíbí,ale musíme balit. Na tohle budeme mít spoustu času v Praze! " zašeptala jsem když se mi podařilo odlepit se od Honzíka. On se jen sklesle usmál a přikývl,za co jsem byla šťastná. I když bylo poznat že s toho není nadšený,ale vynahradím mu to. Slibuju! Musíme balit! Dám Honzovi letmou pusu na pusu a on se usměje.
