Nebude ti ubližovat. Nikdo." Řekl jsem a mrkl na ni. ,, Ubližuješ mi ty... Proč mi to neřekneš??" ,, nejde to..." Řekl jsem.
Láska , flirt,nenávist, pokušení. Co se asi stane?
Oblékla si černé silonky a ty upravila. Pak si nasadila černé šaty ke kolenům.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na to si dala koženou bundu a nazula si menší podpatky. Upravila si vlasy a vzala si černý klobouk. ,, Angee? Opravdu nemám jet s tebou?" Zeptal se blonďák. ,, Nepojedu sama. Musím vyzvednout Jana. Navíc musíš se sbalit" Lehce se usmála dívka a zkontrolovala si make-up. Měla jen řasenku,linky a tmavší rtěnku. Jan má rád rtěnky... zaklepala hlavou. Rozloučila se s blonďákem a vyšla před dům. Nasedla do svého auta a vyjela na nádraží.
Zaparkovala,nastavila ruční brzdu,odpoutala se,vzala si klíče a vylezla z auta,které následně zamkla. Rozhlédla se po brunetovi a vydala se tam kam má vlak konečnou. Tedy přímo na nádraží. Když tam přišla,uviděla vlak kde se měl nacházet její společník. Sedla si na lavičku a čekala až vlak zastaví.
Vlak už zastavil a ona si stoupla. Dveře vlaku se otevřeli a ona vyhlížela svého partnera. Po nějaké chvíli vystoupil a také se po ní porozhlédl. Když jí uviděl začal na ní mávat a šel k ní. Dívka mu také zamávala,ale ne tak horlivě jako chlapec. Když byli u sebe tak jí chlapec obejmul. Objetí mu opětovala. Chyběl jí,ale ještě mu neodpustila.
Přerušila objetí a chlapce si prohlédla,jestli zvolil "vhodné" oblečení. Chlapec měl tmavší rifle,černé tričko co mu koukalo s mikiny stejné barvy. Fajn,to je dobré. Oddychla si.
,, Moc ti to sluší!," usmál se na ní. ,, Hlavně ty šaty, silonky, podpatky, koženka, klobouk , linky, řasenka a nejlepší je ta rtěnka" mrkl na ní. ,, Vyjmenoval si všechno co mám na sobě,ale díky." ,, Protože ti sluší všechno. A není zač." uculil se. ,, Jane.... stále jsem ti neodpustila. " dívka zpozorovala chlapcův smutný pohled. Zkusila se usmát. Vydali se spolu k autu dívky a nasedli do něj. Potom vyrazili.
,, Neodpustila jsi mi,ale proč si tady se mnou?" Řekl po chvíli chlapec. ,, Protože tě mám stále ráda. Jen potřebuju čas," dívka se lehce usmála. ,, Navíc, má matka by chtěla,aby jsi přišel se mnou." Dodala po chvíli. Chlapec přikývl na souhlas. ,, Angel? Můžu se tě na něco zeptat?" Řekl chlapec nervózně. ,, Samozřejmě. " dívka se pokusila o úsměv. ,, Proč nejíš?," řekl svou otázku a dívce se zužily duhovky. Vypadala vcelku vyděšeně. ,, Jirka mi to řekl. Bojí se o tebe a já taky. Tvé tělo je dokonalé. Máš postavu modelky normálně,tak proč tohle děláš? Proč jsi anorektička?" Zeptal se chlapec ustaraně. ,, Nic mi nechutná. Nemám na nic chuť. Mě se taky moje postava teď nelíbí,ale nedělám to dobrovolně. Jako bych jíst nemohla. Všechno je takové bez chuti... " řekla dívka. ,, Víš co? Zkusíme spolu jít po pohřbu na Sushi! To miluješ!, " oba se usmáli. ,, Zaplatím to já!" Zaculil se chlapec. ,, jsi tvrdohlavý,proto se stebou nehodlám hádat. " chlapec se vítězně usmál.
,, Má matka byla... úžasná. Byla Anděl co skončil na této kruté zemi. Byla mi oporou. Ať jsem chtěla dokázat cokoliv byla tady a podporovala mě. I když jsem dělala něco špatného. Miluju ji a je stále mou matkou. Nevěřím,že láska je navždy,ale rodina ano. Rodina tu je vždy. Nebudu vám lhát. Uvědomila jsem si to až po její smrti,což mě opravdu mrzí. Tolik věcí bych jí ráda řekla. Moc mi chybí...Každopádně,je zpátky v nebi a tam jí je nejlépe. Jednou se spolu setkáme " Dokončila svůj proslov Angel a nějací lidé přikývli.
,, Chutná? " usmál se chlapec. ,, Ano!," Dívka si nabrala hůlkami další kus. ,, Miluju Sushi!" Roztomile se usmála a chlapec se začervenal. ,, Taky! " usmál se chlapec. ,, Děkuju...." dívka sklopila pohled a chlapec se trochu usmál. Poté si dále povídali.
,, Angel? " chlapec se na ní otočil a ruce jí dal okolo její hlavy. ,, Honzo? " usmála se. ,, Můžu?" Zašeptal,ale dívka ho hned políbila. Bylo to krátké,ale dokonalé. Chlapec vyžadoval další polibek a dívka mu to tedy dovolila. Začal jí svým jazykem prohledával ústa. Bylo to stále vášnivější,ale dívka se odlepila. ,,Chodí tu lidi...fotí nás. A taky jsem ti Ještě neodpustila..." řekla nervózně. Kluk to ignoroval. ,, Můžu u tebe spát? Jako za starých časů? " kluk se trochu zasmál. ,, Budu ráda. " lehce se usmála a chytla ho za ruku.
,, Nezměnilo se to tu. " usmál se chlapec když dorazili dovnitř. ,, furt tu máš i svůj pokoj. Jirka spal v pokoji pro hosty. Jen mě mrzí,že se bude stěhovat..." Chlapcovi se rozsvítíli oči. ,,Myslíš si,že bych se k tobě moh nastěhovat?"Zeptal se. ,, C-co?! Ještě jsem ti neodpustila! Možná pak... " řekla dívka. ,, Dobře! " kluk se zeširoka usmál. Dívka si z kapsy vyndala telefon a zkontrolovala čas. ,, Už je pozdě. Pomalu se příprav na spánek. " dívka se lehce usmála. ,, Okej." Chlapec se zase usmál a šel do jeho 'starého' pokoje. Pokoj si pořádně prohlédl. Měla pravdu,je furt stejnej. Řekl si. Sedl si na postel a uvědomil si,že tu nejspíš nemá obléčení. Podíval se do skříně. Bylo tam to,co si tam dal když se stěhovali. Ach jo.... vzdychl. Pořád ho sužovalo jeho jednání. Proč se Vadima bál? Byl to ten důvod? Bál se o Angel? Miluje ho stále? Tolik otázek bez odpovědí. Začal se pomalu svlékat a pak si jen oblékl jeho "spací boxerky". Přešel z pokoje do koupelny,k zrcadlu. Tam se prohlédl a projel si vlasy. Proč se na mě nezlobí? Zeptal se sám sebe.
Dívka si nasadila tričko. Kdysi jí krásně pasovalo,ale teď na ní jen viselo. Jen hrudník byl stejný. Snažila si vzít kalhoty,ale padali jí,tak si vzala kalhotky. Bylo jí to líto. Milovala tohle pyžamo. Pomalu přešla do obýváku. Sedla si na pohovku a uslyšela kroky. Pomalu se otočila a uviděla Honzu. ,, Ahoj" pozdravila ho. ,, Ahoj. Nezvětšilo se to pyžamo?" Zasmál se kluk. ,, Spíš zmenšilo tělo.... deprese dělá divy" dívka sklopila hlavu a chlapec omotal svoje velké ruce okolo jejího slabého těla. Jako porcelánovou panenku si jí dál blíže k tělu a dal jí polibek do vlasů. ,, Angel?," Řekl když uslyšel zvláštní zvuk. Na odpověď dostal jen zadržovaný vzlyk. ,, nedřž to v sobě. Je to tak lepší." Řekl a dívka,snažíš se zadržet slzy si zkousla ret. Vždycky si lidé mysleli,že je silná. Byla to maska. Olovová maska na porcelánové dívce. Snažila se,aby měla pověst diktátorky,ale v poslední době dávala moc najevo své pocity. Samozřejmě to je dobře,ale dívka si myslela,že je to slabost. Že silní lidé přežijí a slabí padnou. Jak hloupé....
