Who am I? [Legolas, CZ]

10. chapter

*Tauriel*
A tak tam stáli a a v poněkud trapném tichu na sebe zírali. Tři králové, princ a trpasličí bojovník, který vypadal, že se jediný dobře baví. Naduté břicho se mu trhavě nadzvedávalo, jak se zoufale se snažil zachovat etiketu a nepropuknout v smích. Já sama jsem měla pozvedlé koutky, protože mě absolutně nenapadalo, jak se mohl bývalý princ do takovéto situace dostat. Možná bych se i pousmálo nad tímto pomyšlení, zatímco jsem od brány měla perfektní výhled na ošemetnou chvilku, která se mi nyní odehrávala před očima. Nikdo nevypadal, že by se měl do řeči, všichni spíše vypadali jako by byl ten druhý pouhý přízrak. Začínalo to být opravdu nevhodné a já se rozhodla zasáhnout. Nedělám to kvůli Legolasovi, jeho chování v sále i následný pobyt byl naprosto nepřípustné. Nepoznávám ho... kdo to vlastně je?

*Elrond*

Ticho začínalo být opravdu neúnosné a já věděl, že Thranduil by alespoň měl uvítat naši královskou návštěvu, ale z jeho nepřítomného pohledu se nedalo nic vyčíst, jako by stále zpracovával příval nových událostí. Já sám jsem nevěděl, zda se smát nebo konečně dát našemu princátku kázání. Zrovna jsem si přešlápl a upoutal na sebe veškeré pohledy kolem stojících, jelikož jediné co přehlušilo to tíživé ticho byl zklidňující se dech Legolase. Tázavé a místy i prosebné pohledy na mou osobu naštěstí netrvaly dlouho, jelikož do napnuté atmosféry vstoupila Tauriel, kterou jsem naposledy viděl jak dává vojákům povel k otevření brány kvůli nově příchozím.

,,Vaše výsosti Arragorne, pane Gimli..." Poklonila se zdvořile hostům jako by je znala jen z vyprávění a doslechu. Ti se nenechali zahanbit a konečně vystoupili ze svého zasnění.

,,Tauriel,.." Pokynuli jí oba naráz.

Nemohl mi uniknout pohled Legolase směřovaný na Tauriel a jeho zakmitání obočím spolu s provokativním pohledem. Nejspíše se už vzpamatoval z menšího šoku a začínal být znovu ve svém živlu. Na jednu stranu jsem Tauriel poněkud litoval, ale vypadala, že to zvládá obstojně i bez něčí pomoci, které by se jí ostatně alespoň z mé strany stejně nedostálo. Thranduil konečně přivítal naše hosty a ti se na jeho žádost spolu s námi přesunuli do trůnního sálu, což mě poněkud překvapilo, protože mě samotného sem zdejší král nepozval. Jakmile Thranduil dosedl na trůn jako by jeho osobnost nabila na větší obrovitosti a on začal působit ještě majestátněji, než tomu bylo doposud, když stál na stejné úrovni jako my a nepozoroval nás ze shora.

,,Inu.., Arragorne, Gimli, co Vás přivádí do těchto dálek?" Autorita z jeho hlasu přímo sršela a já byl šťastný, že nejsem obyčejný smrtelník a nemusím se tohoto hlas obávat, pouze ho respektovat.

první promluvil Arragorn a společně s jeho slovy přistoupil blíže k trůnu a se skloněným pohledem promluvil: ,,Králi Hvozdu, tisíce krát díky za přijetí nás v Tvé říši. Přijíždíme na pozvání zde přítomného, též krále, Elronda, ale z Tvého pohledu soudím, že jsi nebyl dostatečně informován." Než stačil byť jen zdvihnout pohled, vložil se do toho Legolas, který se procházel po místnosti a bez ostychu se dotýkal všeho co mu přišlo pod ruce. Nepromluvil, pouze se začal tiše sarkasticky smát, jako by zde někdo pronesl něco nesmírně zábavného. Arragorn se na znamení krále zdvihl a vypadalo, že je přijat. Něco ve mě se pohnulo a já cítil úlevu, jelikož Thranduil dokáže být velice chladný a já byl vděčný, že mnou pozvané hosty nenechal vyvést, ačkoliv jsem se mu o nich nezmínil asi slovem.

Na to promluvil Arragorn znovu, ale věty byly tentokrát věnovány následníkovi. ,,Legolasi, pří-" V ten okamžik se zarazil, jelikož oslovení příteli nejspíše málem použil pouze ze starého zvyku. ,,..Vypadáš jinak." Řekl nakonec jen, ačkoliv za ty roky si toho museli mít tolik co říct, ale bylo cítit, že tento dialog probíhá čistě ze zdvořilostních pohnutek.

Legolas se konečně zastavil na své putovní cestě trůnním sálem a obrátil svou pozornost starému příteli. ,,Cítím se jinak." Podoba chladu v jeho hlase po otci byla téměř hmatatelná.

,,Dlouho jsem o tobě neslyšel,..nebo přinejmenším nic dobrého." Na konci věty byl cítit mírný posměch, který se však ztrácel mezi lítostí, kterou tato slova přinášela.

,,Já o vás naštěstí také dlouho neslyšel a byl bych radši kdyby tomu tak bylo i nadále." Princ kroužil kolem našich hostů a pohledem jim jasně dával najevo svou libost nad jejich přítomností.

,,Jako by jsme my byli nějak odvařený z toho, že zas vidíme ten tvůj slaďoučkej vobličej." Vyprskl Gimli, kterému přetekli nervy a zanícení do svých slov ještě zdůrazňoval obličej rudým od zteku.

,,Hodláte mě zdržovat dlouho? Mám na práci poutavější činnosti, než zírat na dvě zkomoleniny skřetů." Thranduilův syn vypadal jako by ho bavilo urážet jeho dříve nejlepší přítele.

,,Ty jeden, já ti ukážu! Kromě vlasů ti asi zmizel i mozek, ty týden nekoupaný elfí zrádče!" Jediné co Lagolase chránilo před unáhleným útokem byla Arragornova ruka svírající rameno svého trpasličího společníka.

Princ přistoupil k těsné vzdálenosti od rozzuřeného trpaslíkova obličeje a téměř neslyšně promluvil: ,,Nejradši bych odsud zmizel celý a nemusel se na tebe dívat, takže neměj obavy ta náklonost je vzájemná." Byl jsem zmatený, protože jsem myslel, že dva nejbližší přátelé dokážou přiklonit Lagolase na naši stranu a donutit ho tak alespoň o něco více spolupracovat, ale vypadal spíše jako by ho to popudilo. Atmosféra začala znovu houstnout, ovšem při pohledu na Thranduila jsem se ujistil, že tomu tak nebude na dlouho.
*Thranduil*
V duchu jsem si zpíval elfské písně, protože to bylo nejvíce uklidňující na co jsem si vzpomněl. Okolo mě vznikal stále větší rozruch a ve mně to začalo vřít a dřív, než jsem o tom stihl popřemýšlet to vybublalo na povrch.
,,A dost! Legolasi okamžitě se zdržíš všech tvých poznámek, Gimli, čekal jsem, že budete rozumnější a Elronde s tebou si ještě promluvím, dlužíš mi mnohá vysvětlení!" Za celou dobu jsem nezvýšil hlas, pouze přidal na intenzitě. Nikdo se neodvážil oponovat mi, pouze Legolas se samozřejmě nemohl chovat alespoň chvíli jako možná budoucí král.
,,Nebo co, vyhostíš mě? Znovu?" Nevypadal naštvaně spíše znuděně.
,,Vyhoštěný už jsi, čili vlastně nechápu co tady stále pohledáváš. Krom toho můžu tě nechat i podříznout, takže tě varuji: Neurážej svého krále!" Teď už jsem hlasem poněkud zavítal do výšin, ale má sebekontrola byla stále ve výborném stavu.
,,Necháš mě podříznout? To je výhružka hodná krále. A to vynechávám skutečnost, že nejsi žádný můj král!" Prskl Legolas sarkastickou poznámku na můj účet.
*Legolas*
,,Opravdu?" Thranduil vypadal jako by nevnímal královské hosty okolo a jediný důvod jeho bytí se stala věta kterou následně vyslovil. S šílenstvím a hrozbou v očím vyřkl rozsudek.
,,Stráže? Nikdo se nebude povyšovat nad královskou krev, ani má vlastní!" Další slovo spíše zašeptal, takže jsem prve nevěřil, zda jsem rozumněl dobře. Avšak podle pohledů ostatních jsem věděl, že můj sluch je zcela v pořadku.
,,Popravit."

Tak vás zase trochu napnu a kapitolu nechám trochu kratší, aby nebylo čekaní tak dlouhé ;). Co myslíte, bude se konat poprava? Urovná se to mezi Aragornem, Gimlim a Legolasem? Napište mi typy a ✴ičkujte to tady :D. Tak zase papa, Vaše Zoe_221
PS: první jubilejní kapitola! :0