Zmateně jsem se rozhlédla. Proč ječí? Stejně mě nevidí. Dívka byla vyděšená, proto její slova zněla velmi roztřeseně. „Kdo jsi?!" Bez přemýšlení jsem začala ječet taky. Byla jsem naprosto zmatená. Co je do háje zač? Jakto, že mě vidí? Po pár vteřinách jsme se obě začali uklidňovat. K mému překvapení mě vzala za ruku a dovedla mě k pohovce. Takový šok jsem už dlouho nezažila. „Máš štěstí, že jsem docela divná." ušklíbne se. „A hlavně zvědavá." nakloní se blíž. „A teď mi řekni kdo jsi a co tu děláš." zašeptala hebkým sametovým hlasem. Mohla by mluvit audio knihy. „No, já jsem Sofia. A děsí mne, že mě vidíš." odpovím nervózně. „A proč bych tě neměla vidět?" nadzvihne obočí. Nechce se mi odpovídat. Jestli jí to řeknu, tak se bude muset dovědět všechno. Na druhou stranu mě vidí. Možná je souzeno, aby se to dozvěděla. „No, víš... Já nejsem člověk." zašeptám. „A co jako jsi? Víla z knihy pohádek?" znovu se ušklíbne. Tak ok. Tahle není hodna něčeho tak důležitého. Jsem naštvaná. Z uraženým pohledem vstanu a jdu ke dveřím. Ale ona mě znovu chytí za ruku a posadí mě zpátky. Má docela sílu a pokud vím, tak se mě nejde dotknout. „Hele to tě nemělo urazit. Promiň. Jen mi přijde, že je hloupost co říkáš." podívá se na mě s tázavým pohledem. Musím se pousmát. Jakou jinou reakci jsem mohla čekat? „Tak takhle. Byla jsem člověk. Chápeš?" zeptám se. Chvíli mě zamyšleně pozoruje. „Ty jsi mrtvá?" odpoví mi otázkou. „Svým způsobem ano."
„Takže jsi zombie?" zapiští vesele. Nechápu, co je tak vtipné. „Ne. Mozky mě nechávají chladnou."
„Jsem duch."
ČTEŠ
Neviditelná
Mystery / ThrillerJsem dívka. Tedy, byla jsem dívka. Ne, nejsem transexuál. Jsem mrtvá. Je to tak. Jsem mrtvá, neslyšitelná a neviditelná. Ale mohla by existovat jiskřička naděje? Naděje, že nejsem navždy sama a ztracená? Jedna rána, pád do vody... A pak najednou s...
