Neviditelná

Kapitola 4. - Probuzení

Vzbudí mě malá kapka, která mi dopadne přímo na nos. Polekaně zamrkám a až po chvíli mi dojde, kde jsem. Sedím na té lavičce se zebrovanou dekou kolem ramen. Takže se mi to nezdálo. Podívám se nahoru, za zvukem deště. Nadechnu se a prsty si pročísnu vlasy. Rozhlédnu se kolem sebe a vstanu z lavičky. Kde je Tara? Usínala vedle mě. Zadívám se na stolek, který stojí těsně vedle lavičky. Tařin iPod leží na něm. Divné.

Začnu přecházet po místnosti a nervózně si žmoulám šaty. Je ukrytá někde za rohem a za chvíli na mě bavne. Snažím se tou myšlenkou uklidnit, ale nějak se mi to nezdá. Třeba šla sehnat něco k snídani. Co já vím, natrhat třeba maliny a borůvky. Mňam. Ne, teď se nemůžu rozptylovat. Že by se mi to přece jenom zdálo? Že by žádná Tara neexistovala? Ale jak bych se dostala sem?

Včera se nekonala žádná podrobná prohlídka, takže si to vynahradím. Třeba najdu něco co mi pomůže sehnat nějakou stopu o Taře. Nebo Taru samotnou. Součastí stolku je i zásuvka. Neváhám a otevřu ji. Vyhrne se na mě nepřeberná změť věcí, ale mě nejvíc zajímá fotografie. Poznávám Taru, která je fotce mladší, ale ženu vedle ní neznám. Postarší, kolem pětapadesáti. Má ruku položenou na Tařině rameni a obě se tvaří šťastně a uvolněně. Můj další pohled si vyslouží ohmataný deník. Já vím, že bych neměla, ale...
Třeba mi to pomůže. Při pohledu na první stránku se mnou zalévá pocit zklamání. Nejsou to zápisky, ale kresby.

Ale musím uznat, že se jedná o naprosto úchvatné kresby. Prolistuji „deník" a docházím k závěru, že to mi moc nepomůže. Většinou se totiž jedná o obrázky květin a obecně lesa. Tara zápisník pokreslila úplně celý. Otáčím na poslední stránku a deník mi leknutím vypadne z rukou.