Neviditelná

Kapitola 3. - Skrýš

Ani když jsem byla živá neměla jsem moc přátel. Samotářka. Možná to zní smutně, ale mně to vyhovovalo. Podívám se do Tařiných veselých očí. Jsou zelené jako první jarní listy, jimiž prostupuje slunce. Znovu se rozejdeme, když v tom se Tara zeptá: „Je mi jasné, že o tom nerada mluvíš, ale jak je to dlouho..." „Za pár týdnů dva roky. Teda pokud se ptáš, kdy jsem zemřela." snažím se neznít smutně, ale nejde to. Chvíli jdeme potichu. Najednou Tara vypískne a po mém nechápavém pohledu se začne smát. „Jsme tady." prohlásí.

Stojíme před křovím. Aha. Taře dojde, že jsem nic nepochopila a ukáže na skálu, která se nad námi tyčí. Krásná, ale obyčejná. Porostlá mechem a trávou. Tara se znovu zasměje a rozhrne křoví. Hluboká, temná jáma. Najednou na mě Tara mrkne a skočí. Zpanikařím. Co to udělala? Zabila se? Žije? Začnu nešťastně křičet do tmy. Ticho. Chvíli pobíhám sem a tam a křičím. Dojde mi, že i kdyby v tomhle lese někdo byl, mě nemůže slyšet. Jsem duch. Jistě! Nemůžu se zabít. Nadechuji se a skáču za ní.

Není to moc hluboko. Dopadnu na zem, ale jsem duch, takže necítím bolest. Najednou uslyším škrtnutí. Otočím se se po zvuku. Stín, který drží v ruce zápalku. Má kapuci přes hlavu. V tu chvíli kapuci sundá a koukají na mě pobavené Tařiny oči. Ha ha ha. Jsem docela naštvaná , že mě takhle vyděsila, ale co. Tara mi to hned vysvětluje: „Chtěla jsem vědět, jestli jsi skutečná kamarádka. Jestli za mnou skočíš. Jestli jsi hodna poznat toto místo."

Zapálí mnoho svíček. Nejsou staré, takže je jasné, že jsou její. Začne rozestavovat svíčky po celém prostoru... Jeskyňky? Začnu se rozhlížet. Koukám, že Tara je věrná čenobílé i zde. No, víceméně. Tara rozmisťuje svíčky do malých kalíšků v celé jeskyni. Na malý stolek pokladá velkou červenou svíčku, která okamžitě provoní místnost. Hmmm, maliny. Tara se začne smát a já taky. Dala si na interiéru záležet, pomyslím si, když si prohlížím židle se stolkem a lavičku, kterou Tara používá jako pohovku. Zní to nepohodlně, ale všechno je pokryto polštářky a dekami. Spatřím dokonce dokonce i plyšového pandu. No jo, černobílá Tara. Na to jaký minimalismus a jednoduchost panuje v jejím vkusu, její mysl hýří barvami.

Tara si sedne na pohovku a z kapsy vytáhne iPod. Sednu si vedle ní a zabalím se do jedné z dek. Zebří motiv. Usměju se. Jak jinak. Tara pouští pomalou a klidnou písničku, kterou neznám. Klíží se mi oči. „Dobrou noc." stihnu ještě zašeptat, ale pak už se odebírám do říše snů.

Ahoj! Tak tu máte další kapitolu-poslední v tomto roce. Doufám, že jste si užili Vánoce a přeji vám Šťastný Nový rok:) A EllsaStample přeji dodatečně: Vše nejlepší k narozeninám! :D
Dakarianna