Padnu na zem a řvu. Pod rukama cítím chladnou zem, na kterou začínají padat slzy. Jsou to slzy zármutku, vzteku i samoty. Přestávám křičet. Už jsem jen bezmocné klubíčko na podlaze. Najednou se ozve divný zvuk. Něco jako uchechnutí. Vyskočím z podlahy a zamrkám. Nikoho nevidím. „Tady, pako." ozve se z pravé strany. Škubnu sebou a zamžourám. Najednou si všimnu Tary. Oči otevřené, jemný úšklebek. Cože?
Tara se začne smát, ale hned sykne bolestí. „A kafe jsi nedonesla?" zašklebí se. Protočím s úsměvem oči v sloup a snažím se ji vyprostit z řetězů. Nejde to. Navíc vím, že každý pohyb ji bolí, a tak s ní nemohu lomcovat. „Nejde to, co?" povzdechne si Tara. Chci tak moc vědět, co se stalo, ale potřebuji Taře pomoci. „Neumíš nějaký kouzlo, když jsi duch?" ptá se Tara. „Nikdy jsem nic takového nezkoušela. Nikdo mne nezasvěcoval, abych byla správný duch." odpovím. „Tak něco zkus! Já to dlouho nevydržím!" nepláče, ale cítím, že k tomu nemám daleko. „Ale já vážně nevím!"
Chvíli jsme zticha. Tara ho přeruší: „Jak ses sem dostala? Bylo zamčeno." Její oči jsou tak velké a zářivě zelené, ale z těch tmavých pytlů pod očima mě mrazí. „Jsem duch. Umím procházet věcmi." pokrčím rameny.
Najednou uslyším prásknutí dveřmi. Já i Tara škubneme hlavami směrem k novému společníkovi. Pane bože...
ČTEŠ
Neviditelná
Mystery / ThrillerJsem dívka. Tedy, byla jsem dívka. Ne, nejsem transexuál. Jsem mrtvá. Je to tak. Jsem mrtvá, neslyšitelná a neviditelná. Ale mohla by existovat jiskřička naděje? Naděje, že nejsem navždy sama a ztracená? Jedna rána, pád do vody... A pak najednou s...
