Zezadu plátna je černou tuší napsáno:12. Oficiálně mě Tara naštvala. Ne, ona to tam nenapíše rovnou. Copak jsem Poirot nebo Holmes? Ale stejně nemá smysl nadávat. Musím to vyřešit, a proto hned začnu přemýšlet. Dvanáct, dvanáct, dvanáct,... Jako první mě napadne skicář, ale když nalistuji dvanáctou stránku, z papíru na mě kouká obyčejná, ale hezká kresba jahod. Žádný text, číslo, nic. Kruci. Prohlédla jsem celou místnost, ale nic jsem nenašla. Sedla jsem si znovu na lavičku a skryla si obličej v dlaních. Chtělo se mi brečet, ale udržela jsem se. Potom co jsem odkryla ruce, padl můj pohled na tařina iPod na stolku přede mnou. Že by?
Otevřu iPod a děkuji bohu, že ho Tara nemá zaheslovaný. Najededu na seznam písniček a zkusím počítat, která je dvanáctá. Konečně ji mám. HOZIER-TAKE ME TO CHURCH.
Co? To začíná být trochu divné. Kostel ve skicáři, kostel na obraze a teď písnička, která se česky jmenuje Vezmi mě do kostela? Nadechnu se. Mám asi jedinou možnost: Jít na hřbitov, kde jsem pohřbená.
Vedle „vstupu" do tařina útočiště je položen žebřík. Jasně, Tara jsem skočí, zpátky si zespodu podá žebřík a pak ho shodí. Jednoduché. Přemýšlím jak se nejrychleji dostanu ke hřbitovu. Sakra, vždyť tenhle les ani neznám. Můj příšerný orientační smysl si totiž nepamatuje, kudy jsme sem přišly. Dvě stezky. Dvě cesty. Úplně identické. Ale já nemám čas na teoretické úvahy. Avšak nemám ani čas se vracet. Prostě si jednu stezku vyberu. Už dlouho jsem neutíkala, protože můj nekonečný život mě k tomu nepobízel. Tělem mi koluje
adrenalin, ale v hlavě mě napadají čím dál černější myšlenky. Co když jdu pozdě?
Tak to je další kapitola. Doufám, že mě v komentářích neukamenujete, že to vždycky skončím tak debilně:D Ale dělám to proto, aby této knihy bylo víc kapitol. Baví mě ji psát a nechce se mi končit:) Zmiňovaná písnička skutečně existuje a já osobně ji zbožňuji. Bohužel jsem tento víkend bez přístupu k internetu, ale hned jak se vrátím domů, přidám ji sem. Nebo si ji najděte sami:)
Dakarianna
ČTEŠ
Neviditelná
Mistério / SuspenseJsem dívka. Tedy, byla jsem dívka. Ne, nejsem transexuál. Jsem mrtvá. Je to tak. Jsem mrtvá, neslyšitelná a neviditelná. Ale mohla by existovat jiskřička naděje? Naděje, že nejsem navždy sama a ztracená? Jedna rána, pád do vody... A pak najednou s...
