Neviditelná

Kapitola 6. - Anděl

Obraz. Jak jsem to mohla přehlédnout? Opatrně sundavám obraz ze stěny a prohlížím si ho. Anděl, jehož roucho i vlasy vlají ve větru. Stojí na útesu nad rozbouřeným mořem. Prst ukazaje na vzdálený ostrov. Moc toho není poznat, jelikož je ostrov zahalený v mlze. Ale jednu věc poznávám. Malé zvoničce se podařilo převýšit mlhu. Jasně, je tam kaple, nebo kostel. Ale to stále neprozrazuje co se děje. Po tváři se mi zase kutálí slzy. Jak je možné, že si najdu první kamarádku, ale hned ji ztratím?! Co je tohle za život?! De facto už nežiji, ale to je úplně jedno. Klepou se mi ruce a v krku mám knedlík. Kde je?!

Rychle se zotavuji ze záchvatu hysterie. Musím detailně prozkoumat obraz. Anděl stojí bosou nohou na útesu. Bílé roucho přepásané jednoduchým pásem. Žádné znaky, žádné zdobení. Prohlížím si rozevláté vlasy, přes které není vidět do obličeje. Světle blond, dlouhé skoro až k pasu. Pak si ale všimnu několika černých pramínků, nenápadně poletujících kolem hlavy. Že by to byla obyčejná chyba, třeba neumytý štětec? Ne, to mi k Taře nesedělo. Kdyby to byla chyba, Tara by si ten obraz přece nevystavila. Musí to něco znamenat. Obvykle se andělé zobrazují se světlými vlasy. To je normání. Ale co ta černá? Kdo má černé vlasy? Často se tak zobrazuje zlo. Ďáblové bývají zobrazováni s černými vlasy. Ano, tento anděl má možná pletky se zlem. Tedy pokud platí moje teorie. Rozhodně tím Tara chtěla něco říci. Pokud by ten obraz někdo nezkoumal detailně, nemohl si nenápadných pramínků všimnout. Znovu si prohlížím útes, protože anděl stojí dost na hraně. Stačil by krůček a čekaly by na něj hlubiny moře. Pohled na rozbouřenou hladinu a prudký útes mi drtí hrdlo. Až moc mi připomíná to, že jsem duch.

Prohlížím si ostrov, ale není na něm, tedy kromě mlhy a zvoničky, nic zajímavého. Zkusím prohlédnout obraz z dálky s vidinou, že mě něco trkne. A taky, že ano. Jednou rukou anděl ukazuje na ostrov, ale druhou má podél těla. Jenom ukazovák směřuje do pravého dolního rohu plátna. V tom rohu je úplně maličká šipka, která zobáčkem ukazuje jakoby za roh plátna. Není třeba dlouho zaměstnávat mysl touto hádankou. Prostě otočím plátno.