5 seconds of teachers

37. You really want that baby?

,,Jasně že ano." vyjekl jsem plný nadšení. ,,Proč?" pokroutil jsem neforemně obočí a nechápavě na ni hleděl.

,,Domluvila jsem si s doktorem termín potratu." šeptla a já na ni nevěřícně hleděl.

,,Jak jako termín potratu. To můžeš zrušit ne?" zeptal jsem se.

,,Já, to ano ale, nejsem si jistá jestli.." nedokončila to, protože jsem ji přerušil.

,,Jistá jestli co Grace? Jestli budeš dobrá máma? Nebo jestli to dítě náhodou zavrhnu, když nebude moje? Nebo jestli se vrátí moje staré já a mě přeskočí a začnu tě mlátit? Nebo, že tě zase podvedu? Já tě miluju a stejně tak budu milovat i to dítě, i když nebude moje." políbil jsem jí na čelo a chytil za ruce, které mi vzápětí stiskla. 

,,Si moje malá princezna a já se o tebe chci starat, hýčkat tě, rozmazlovat, dělat pro tebe první poslední jen proto, aby si byla šťastná. A teď je jen na tobě, jestli na ten potrat půjdeš nebo ne, ale mysli taky na mě a na toho malého tvorečka, který může být i můj." šeptal jsem a držel ji za líce. 

,,Můžeme zkusit test otcovství." řekla a koukala mi do očí.

,,Já myslel, že to jde až u narozeného dítěte." řekl jsem zmateně. 

,,Může se to udělat tak, že se odebere plodová voda, ale taky to nese určitá rizika. Ano možná jsem úplně blbá, ale pokud nebudu vědět hned, že je to dítě tvoje nemůžu klidně spát chápeš? Bojím se toho, že jestli to bude Jacka, bude se o to dítě soudit, bude ho chtít vídat a to já nechci. Takže pokud to bude jeho půjdu na potrat." šeptla.

,,Ne, nepůjdeš na potrat. Nechci, aby si na něj šla. Riskuješ tak, nemusíš pak mít děti a já to dítě chci chápeš? A je mi jedno jestli teď nebo až za pár let. Je mi jedno, jestli to bude moje, nebo toho zkurvysyna Barakata. Je mi jedno, jestli se o to bude soudit, můžeme na něj vytáhnout to, co ti dělal, že tě znásilňoval, mlátil.." nedokončil jsem to, protože mi skočila do řeči. 

,,A on na tebe může vytáhnout to, že si byl ve vězení." namítla a tím mě zaskočila.

,,Jo, jenže to je pár let zpátky, to je minulost a od té doby mám rejstřík čistý. Už ani nepiju a jsem ohleduplný vzhledem k tvému stavu, snažím se chovat jinak, snažím se být opatrný." plácal jsem jeden nesmysl za druhým.

,,Řekla jsem ti to dneska, a jediné co si pro mě udělal, bylo to, že si mě položil do postele, odešel si a přišel si až teď tomu říkáš ohleduplnost?!" začala postupně zvyšovat hlas a rozhazovala rukama. 

,,Chápu, že na tebe působí hormony, ale neřvi ne mě!" zařval jsem pro změnu já a ona sebou cukla. 

,,Promiň. Teď, já, se jen osprchuji, a lehneme si." lehce jsem zdvihl koutky a políbil ji na čelo. Odběhl jsem do koupelny a hodlal jsem ze sebe smýt veškeré to svinstvo. 

Nejen špínu, kterou jsem byl pokrytý, protože při plazení se domů jsem několikrát spadl, ale doufal jsem v to, že si pročistím hlavu a veškeré negativní myšlenky, zmizí. 

Nezmizely, pořád jsem měl ten mizerný pocit, pocit bezmoci. Jediné, co jsem mohl, bylo jít na ten zasraný test otcovství. I když jsem věděl, že to možná tomu drobečkovi ublíží. Ale ani jeden, dokud nebudeme vědět, čí to je, nebudeme klidně spát.

Vylezl jsem z koupelny, s ručníkem ledabyle omotaným okolo boků. Rukou jsem si zajel do havraních vlasů, které trčely na všechny strany a zalezl jsem ke skříni. Vytáhl jsem si trenky a natáhl jsem si je. 

Celou tu dobu jsem na sobě cítil její přímý pohled. Ručník jsem odhodil na topení a lehl jsem si k ní. Obmotal jsem okolo ní ruce a hladil ji po břiše. 

,,Těším se." šeptl jsem a zhasl lampičku na stole. Jediné, co drželo pokoj při světle, bylo malé světýlko, které prosvěcovala velké akvárium na druhé straně místnosti. 

,,A rozhodl jsem se s tím testem." řekl jsem jí a dál jí hladil bříšky prstů po břiše. 

,,Chci vědět na sto procent čí to je. Ať vím jestli si mám sehnat dobrého právníka. Budu bojovat za to, abych to dítě vychovával já a ne on." šeptal jsem jí do vlasů, otočila se čelem ke mě a koukala mi do očí. 

,,Opravdu chceš to dítě?" pousmála se na mě a pohladila mě lehce po tváři. 

,,Samozřejmě. Jsem připravený na to být otcem."  pousmál jsem se a lehce se jí rty otřel o čelo. Přitulil jsem si jí víc k odhalené hrudi a vdechoval sem její šampón, který voněl po melounu. Namotával jsem si její dlouhé hnědé vlasy na prsty a lehce za ně tahal. Po několika minutách jsem usnul. 

Po, více než nádherném, snu jsem se probral zpátky do zhnusující reality. Koukl jsem na ni a zjistil jsem, že pořád bloudí někde mezi představou o dokonalé budoucnosti a realitou. Koukl jsem na druhou stranu, kde se nacházel budík. Do očí mě udeřilo světlo, které vyzařovalo čísla. 

Bylo něco málo po sedmé ráno, přišlo mi to jako ideální čas na to vstát, nachystat něco k jídlu, jít si zaběhat, osprchovat a opravit pár písemek, které po mě budou žáci zítra určitě požadovat. 

Ale moje lenost mi nedala a já se jen otočil na druhý bok, obmotal jsem ruce okolo Grace a chystal jsem se spát dál. 

Jenže jsem ani oko nezamhouřil. Pořád jsem myslel na to dítě. Jestli je moje, nebo jestli je jeho.  

Teď mi to běhání přišlo i užitečné. Vstal jsem z postele, oblékl jsem si tepláky, tričko, dal jsem si do uší sluchátka a vyrazil jsem běhat. 

Po nějaké hodině jsem se vrátil a zamířil jsem rovnou do sprchy. Všiml jsem si, že není v ložnici, musela být v kuchyni, nebo v obýváku. 

Osprchoval jsem se, oblékl si tepláky, tílko a šel jsem do obýváku. Seděla na sedačce s knihou v ruce, četla si a popíjela čaj s citrónem, ze skleněné lahve. Vlasy měla v neupraveném drdolu a byla zachumlaná v dece. 

,,Byl jsem si zaběhat." oznámil jsem jí. Přikývla a napila se.

,,Všimla jsem si." namítla a nespouštěla oči z knihy. 

,,Mluvila jsem s doktorem." řekla po chvilce, když jsem si sedl a zapnul si fotbal v televizi. 

,,A?" nazdvihl jsem obočí. 

,,Máme tam být kolem dvanácté hodiny."