5 seconds of teachers

Epilog.

Chodil jsem po chodbě plné fotek sem a tam, koukal jsem na každičkou fotku a snažil si zapamatovat detaily. 

Malá Catherine seděla, v růžových šatičkách, na plastové židličce, a houpala nožičkami. Nevěděla o co jde. Ale já to věděl až moc dobře.

,,Uklidni se tati." řekla jejím tenkým hláskem a chytla mě za ruku, dotáhla mě k židli a posadila mě na ni. Vylezla mi na klín a chytla mě za líce. 

,,Maminka to zvládne, jen klid." zamračila se na mě. Na to, že jí byly jen čtyři byla až moc rozumná. Pohladil jsem ji po tmavých dlouhých vláskách, které měla po mě. 

,,Já vím, jen jsem nervózní." zamrmlal jsem. Obmotala její malinké ručičky okolo mého krku a stiskla mě. Nutilo mě to se usmát.

Musím přiznat, byl jsem míň vynervovaný než minule. 

,,Pane Hoode?" uslyšel jsem hlas doktora, zvedl jsem se i s Catherine a šel k němu.

,,Gratuluji, máte syna. Porod byl bez problémů a oba jsou v pořádku." usmál se na mě a potřásl mi rukou, z mého srdce, jako posledně spadl obří balvan a mě se ulevilo. 

,,Hádám, je chcete vidět." usmál se na mě a já kývl. 

Došli jsme do pokoje, kde seděla Grace a v rukou držela našeho novorozence. Uculoval jsem se od ucha k uchu, stejně tak jako ona. 

,,Mamí." vyjekla Katie a seskočila ze mě. Přiběhla k posteli, vylezla na ni a hleděla, na jejího bratra.

,,To je můj bráška?" zeptala se a Grace přikývla. Posadil jsem se na kraj postele ke Grace a koukal na našeho syna. Dal jsem Grace polibek do vlasů a pak na spánek.

,,Chceš ho?" zeptala se mě a natáhla ke mě ruce s naším synem, kterého jsem si převzal. Usmíval jsem se a kolíbal s ním. Byl celý pomačkaný, na hlavě měl hnědé vlásky a koukal na mě obříma hnědýma očima. 

,,Ahoj Davide." uculil jsem se a pak jsem koukl na Grace.

Přede mnou už nebyla ta dívka, kterou jsem vyučoval. Seděla přede mnou půvabná žena, moje žena.