5 seconds of teachers

19. This is Calum.

,,Takže mi chceš říct, že..." řekla mi a koukala na mě jejíma oříškovýma očima.

,,Že jsem idiot, který se s ní vyspal, jen proto, aby si nezjistila, co jsem byl." vydechl jsem. ,,Jsem idiot, já vím." dodal jsem a nastartoval auto. Rozjel jsem se zase k nemocnici, zastavil jsem před ní a vylezl z auta. Vzal jsem Grace do náruče a nesl dovnitř, celou dobu mlčela. Předal jsem ji hned prvnímu lékaři, kterého jsem viděl a sedl jsem si do čekárny. Koukal jsem do prázdna a čekal, než vyjde.

NOBODY'S P.O.V.

Grace sedala na lehátku v ordinaci a nechala si nasadit na nohu ortézu, jako minule, ignorovala u toho žvatlání doktora. Nasadil jí ortézu, dal berle, napsal něco do papírů a ona zase vyšla ven z ordinace. Pořád nevěděla, jestli má Calumovi odpustit, nebo ne. Sice ji podvedl, ale v tu chvíli nevěděl, co má dělat, nebo jí snad lhal?

Grace za sebou zavřela dveře, od ordinace, a její oči se zaměřily na, zdrceně sedícího Caluma, na stoličce v čekárně. ,,Jdeme?" zeptala se. Chlapec vstal a beze slova dívku objal. Ona jen ztuhle stála a koukala před sebe, zatajil se jí dech a nedokázala nic udělat, natož promluvit. Chtěla mu objetí opětovat, ale nejen, že jí bránily berle, ale byla v menším šoku.

,,Hrozně mě to mrzí Grace."zamumlal jí zoufale do krku. ,,Všechno." dodal a posmrkl. Grace jen zdvihla koutky. Věděla, že mu na ní záleží, byla si jistá, že to co udělal bylo nechtěně a z donucení. Ještě mu však, ale nebyla schopná odpustit.

,,Hodíš mě domů?" zeptala se a Calum, s lehkým falešným úsměvem, přikývl. Pomohl jí do auta a rozjel se k jejímu domu. V autě bylo ticho, sem tam se Calum starostlivě zeptal, jestli ji to nebolí, nebo jestli se nechce někam stavit.

Calum kašlal na svoji práce stejně tak, jako Grace kašlala na školu, ale oběma bylo nějak jedno, že za chvíli bude jeden bez práce a druhý bez školy. Grace, i kdyby vyhodili ze školy, mohla pracovat, za dobrý plat, u bratra ve firmě, kterou vlastnil, bohužel by to bylo až v LA a ona by se musela rozloučit s Calumem. Nebála se budoucnosti, věděla, že co se má stát, stane se.

Calum zaparkoval u jejího domu a pomohl jí ven z auta. Spolu s ní vystoupal tři schody, před hlavními dveřmi a spolu s ní vstoupil do domu. Byl u ní poprvé a byl ohromen moderním vzhledem celého domu.

,,A hele, kdo se vrátil." řekl dívčí hlas. Oba odvrátili pohled do obýváku, kde seděla její máma a jeden kluk, který mohl být jen o něco málo starší než Calum. Grace se rozzářil úsměv a podívala se na milovaného bratra, kterého neviděla několik let. Tupě na něj zírala, do chvíle, než se zvedl a objal ji. Objetí mu opětovala a musela se pro sebe usmát, když si všimla naštvaného Calumova pohledu.

,,Kurte." šeptla s úsměvem na rtech.

,,Ahoj sestřičko." usmál se a pohladil ji po vlasech. Na Calumovi šlo vidět, že si oddechl. ,,A ty si?" zeptal se Kurt a ukázal na Caluma. Ten kluk se mu vůbec nezamlouval, měl nutkání ho každou chvilku zabít, už jen od pohledu. Nezamlouvalo se mu to jak vypadal, pro něj to byl někdo, kdo má určitě vietnamskou rodinu.

Kurt byl tak trošku sobec, neměl rád nikoho jiného, než jeho rodinu a blízké přátele. Né každý mu padl do oka. ,,To je Calum." odpověděla Grace s úsměvem na tváři. ,,Můj přítel." dodala, aniž by si uvědomila, co řekla.

Calumovi se rozzářil úsměv na rtech, přitáhl si Grace za pas blíž a dlouze ji políbil, ona neprotestovala. Kurt nechápal, proč to udělal, ale nějak to neřešil. Naopak máma Grace a Kurta přiběhla k Hoodovi a celého si ho prohlédla.

Jí se zamlouval, byl vysoký, pohledný, určitě i chytrý. ,,Grace, můžeš na slovíčko?" zeptal se Calum. Ona přikývla a táhla ho nahoru do pokoje. Jen co Calum zavřel dveře, Grace už seděla na posteli a koukala do ze mě.

,,O čem si chtěl mluvit?" zeptala se ho a pohled z béžového koberce přesunula na něj.

,,Za a) nelíbí se mi tvůj bratr, no spíš já jemu. Za b) vážně si řekla přítel?" zeptal se a nazdvihl obočí. Grace se začala nervózně hryzat do vnitřní strany líce. Byla tak mimo z Kurta, že si neuvědomila, jak nazvala Hooda. Jako jejího přítele, kterým on už ale nebyl.

,,Promiň." zamumlala a zase přesunula směr pohledu na zem.

,,Mě to nevadí, jen mě to zaskočilo." poškrábal se na zátylku a sedl vedle ní. ,,Chci, aby si byla zase jen moje, ale vím, že potřebuješ čas." lehce se usmál a chytil ji za ruku, kterou následně Grace stiskla. Opřela si hlavu o jeho rameno a koukala stále před sebe.

Má mu odpustit? Má to udělat ještě dnes? Co se školou? Co s holkama? Prakticky už neměla žádné kamarádky, kromě dotěrného Caluma neměla nic. Kamarádky se s ní nebavily. Máma se o ní nezajímala. Tátu dlouho neviděla. Měla Caluma a ještě jejího povrchního bratra, kterého ale i tak milovala.

,,Grace?" začal Calum a znělo to jako otázka. Zvedla k němu pohled a zase se ztrácela v těch dokonalých očích. ,,Budeš znovu moje přítelkyně?" klekl si před ní, stále držíc její ruku.

Grace po velkém váhání kývla. Věděla, do čeho jde a byla ochotná to risknout. ,,Grace!" zavolal na ni máma. Zvedla se z postele a po berlích se doplazila až dolů. ,,Zvoní tu telefon." oznámila ji. Grace se podívala na kuchyňskou linku a uviděla Calumův mobil, vzala ho a zase vylezla nahoru. Jak kdyby její mám nemohla zvednout, její velké pozadí, a donést ho.

Grace předala Calumovi telefon a mu přejel mráz po zádech, volali mu ze školy. Rozklepanými rukami hovor přijal a telefon přiložil k uchu. ,,Hood?" odkašlal si a čekal, jestli se někdo ozve.

,,Máte výpověď." ozvalo se z telefonu a Calum ztuhl.

,,Cože?! Proč?!" vyjekl a prudce se postavil. Byl naštvaný, krev se v něm vařila a na Grace bylo vidět, že se ho začíná i bát.

,,Nechodíte do školy a máte poměr se studentkou!"