,,Ty?" řekla, s údivem, když přišla ke stolu.
,,Monico." šeptl. A mě ty části začaly padat do sebe. "Jmenovala se Monica." "To už jsem bydlel s Monicou." To ona je ta holka, kterou mlátil.
,,Vy se znáte?" zeptal se Jack s údivem.
,,Víc než dost." odpověděla Monica a sedla si. Calum se taky posadil a nervózně třepal nohou. Položila jsem svoji ruku na jeho stehno a koukala před sebe, jak se cukruje Jack s Monicou. ,,Takže miláčku Caluma, jak vidím znáš a tohle je.. ehm..." zasekával se.
,,Grace." odpověděla jsem.
,,A ty s ním chodíš?" zeptala se mě. Atmosféra mezi námi, byla tak hustá, že by se dala krájet.
,,Ano." přikývla jsem.
,,Tak to hodně štěstí." usmála se, byla v tom cítit faleš s bolestí. ,,Říkal ti o jeho zajímavé minulosti?" zeptala se. Cítila jsem, jak Cal chytil moji ruku a stiskl ji.
,,Ano." přikývla jsem znovu.
,,A to si s ním pořád? Věř mi znám ho déle než ty, udělal to jednou, udělá to znovu." poznamenala, a upila si z vody, kterou jí právě donesl číšník.
,,Monico přestaň." zavrčel Calum.
,,Ne, nepřestanu, já tě milovala a ty... ty si mě mlátil." šeptla a já viděla, že nemá daleko k slzám.
,,Prosil jsem tě, aby si...." nedořekl to, protože do konverzace se položil Jack.
,,Cože ti dělal?!" vyjekl a prudce se postavil. Všichni v restauraci se na něj začali otáčet.
Nemohla jsem tu být, už ani minutu. Zvedla jsem se, vzala telefon, co mi ležel na stole, a vyšla ven. Stoupla jsem si před restauraci a koukala před sebe, přemýšlela jsem. ,,Grace?" slyšela jsem jeho hlas. Pootočila jsem hlavu mírně doprava a viděla, jak jde ke mě. Dál nic neříkal, jen se jedna jeho ruka obmotala okolo mého pasu a druhá okolo krku.
,,Omlouvám se." dodal.
,,To je dobrý." šeptla jsem mu do hrudi a odtáhla se. ,,Máš na saku můj make-up." oznámila jsem mu a začala ho utírat, spíš z toho byl menší rozmazaný flek. ,,Promiň." sklopila jsem pohled.
,,To nevadí." usmál se.
,,Puč mi to sako, prosím." poprosila jsem ho. Sundal si ho a podal mi ho. ,,Jdi si tam za nimi sednout a pokuste se nezabít. Já, půjdu na záchod a nějak to vyčistím." usmála jsem se. Přikývl. Odešla jsem na záchod, kde stála Monica a opírala se o umyvadlo, řasenku měla po lících. Brečela, ale proč?
,,Monico?" šeptla jsem a vyznělo to jako otázka. ,,Co se děje?" zeptala jsem se.
,,Co se staráš?!" vyštěkla po mě.
,,Já-já.." chtěla jsem říct nějakou srozumitelnou větu, ale leknutím jsem se nevykoktala.
,,Promiň." omluvila se.
,,Co se děje?" zeptala jsem se znovu.
,,Myslela jsem si, že jsem konečně šťastná s Jackem, že jsem se konečně vzpamatovala z Hooda, ale teď když jsem ho viděla, začaly se mi vracet city. Mám pocit, že ho pořád miluju." šeptla stále se opírajíc o umyvadlo, stírajíc řasenku z líce. ,,Grace, že?" řekla nejistě. Přikývla jsem a šla k druhému umyvadlu,kde jsem začala čistit skvrnu na Calumově saku.
,,Hold," povzdechla si ,,mi není souzeno být šťastná." lehce zvedla koutky, byla v tom cítit faleš a plno bolesti. V tu dobu jsem se cítila provinile. Jen jsem se koukala do zrcadla a proklínala se. ,,Do čeho jsem se to sakra vložila." šeptla jsem si pro sebe. Slyšela jsem vrznutí dveří a koukla jsem přímo do zrcadla. V odraze jsem viděla Caluma, který nakukoval dovnitř. ,,Jsi v pohodě? Neudělala ti nic?" zeptal se starostlivě.
,,Jo-jo jsem." zasekla jsem se.
,,Co se stalo?" zeptal se a přišel ke mě. Podala sem mu už vyčištěné sako a lehce jsem se usmála.
,,Nic, jen se cítím provinile, divně, prostě" vydechla jsem ,,je mi jí líto." zamumlala jsem. ,,Vždyť ona tě pořád miluje." podívala jsem se mu přímo do očí. V jeho očí šlo vidět něco, co jsem nedokázala identifikovat. Zděšení? Strach? Zlost? Lítost?
,,De-Dej mi minutku." vyletěl ze záchodů a já šla hned za ním. ,,Monico? Na slovíčko." ukázal, ať jde za ním. Odešli do uličky k záchodům, zatím co já jsem seděla a koukala na Jacka.
,,Takže co máš za práci?" začala jsem konverzaci, nehodlala jsem jen tak sedět v trapném tichu a koukat na něj.
,,Pracuji u policie, tak jsem i poznal Monicu, když jsem zatýkal Hooda." uchechtl se.
,,Počkat," zasekla jsem se ,,a i po tom všem, se s ním bavíš?" zeptala jsem se.
,,Každý si zaslouží druhou šanci." usmál se.
-
,,Kde jsou tak dlouho?" zeptal se, po deseti minutách konverzace.
,,Nevím." odpověděla jsem. ,,Jdu se po nich podívat." dodala jsem. Zvedla jsem se a šla směr k záchodům, když jsem zalezla na holčičí záchody, viděla jsem to, co mi zlomilo srdce, na tisíce kousků. ,,Ty hajzle!!" zařvala jsem. Jack přiběhl a v jeho výraze, bylo vidět, že je dost zlomený.
,,No to si děláš prdel!?" vyjekl a zajel si rukou frustrovaně do vlasů. Moje oči začaly slzet a do několika sekund, mi z očí tekly hotové vodopády slaných slz.
,,Grace, já-já.." snažil se z toho nějak vykroutit a u toho si zapínal kalhoty.
,,Ne! Nic neříkej! Nechci nic slyšet!" řekla jsem dost nahlas a dost zlomeně. Šla jsem ven ze záchodů, z restaurace, ale on šel samozřejmě za mnou.
,,Grace, nech mě to vysvětlit!" zavolal za mnou. Zastavila jsem se, otočila se a koukala na něj. I když, přes moje uslzené oči to moc nešlo. Přišel ke mě a nadechl se, že začne mluvit, ale já se vyjádřila dřív. Moje ruka vyletěla jeho směrem, ozvalo se plesknutí a jeho líce začalo chytat načervenalou barvu.
,,Myslela jsem si, že mě miluješ. Myslela jsem si, že by si to nikdy neudělal. Myslela jsem si o tobě bůh ví, jak dokonalý přítel nejsi. Myslela jsem si, že by tohle mohlo někam vést." šeptala jsem zdrceně a koukala na něj. ,,Myslela jsem si špatně. Byla jsem tak blbá a naivní." ironicky jsem se zasmála.
,,Grace omlouvám se, já-já nevěděl jsem co dělat, a-a ona.." chystal se něco říct, ale stejně by to nedávalo smysl.
,,Kašli na to Calume. Nemá to cenu." posmrkla jsem a setřela slzy, řasenku jsem musela mít snad všude po obličeji.
,,A-ale já tě miluju." řekl zdrceně.
,,Jebal jsi ji na záchodech, tak to mě asi moc nemiluješ." šeptla jsem. Byla jsem zlomená, naštvaná, zdrcená z toho všeho.
,,Mrzí mě to." šeptl a natáhl ke mě ruku, že mě pohladí po lící, ale já uhnula.
,,Sbohem, pane Hoode."
ČTEŠ
5 seconds of teachers
Fanfiction,,Historie je nejlepší učitelkou s obzvlášť nepozornými žáky."-Ashton ,,Profesionální sport? Nikdy! Připravil by amatéry o živobytí."-Calum ,,Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat."-Michael ,,V matematice nejde ani tak o to věci...