CALUM'S P.O.V.
,,HOODE JESTLI JE GRACE TADY PŮJDEŠ SEDĚT!" začal někdo mlátit do dveří a já ztuhl, nevěděl jsem co dělat. Jestli ji tu najde jsem mrtví a nejspíš na další rok zbavený svobody. Chytil jsem ji za zápěstí a udělal tři rychlé kroky k pokoji. Vzal jsem její věci a přemýšlel kam ji schovat.
Skříň, tam by šel jako první. Pokoj Mali, asi těžko. Koukl jsem na postel a zakřenil se. Nazdvihl jsem matraci a koukl na ni. ,,Vlez tam." přikázal jsem ji, jen přikývla. Dal jsem tam i její věci a šel tomu volovi otevřít.
,,Kde ji máš?!" zařval a chytil mě pod krkem, jen co jsem otevřel dveře.
,,Tady není." zachraptěl jsem.
,,A to ti mám jako věřit?!" vrčel a já se postupně začínal dusit.
,,Věř si čemu chceš, ale tady ji nenajdeš!" odstrčil jsem ho, tak že udělal několik kroků vzad a zády narazil do protější zdi.
,,Uvidíme." uchechtl se a vydal se směrem k mému pokoji.
,,Co to děláš?!" vyštěkl jsem.
,,Jen se ujišťuji, jestli tu není, nemáš se čeho bát." pokrčil rameny a falešně se usmál. Vydal se směrem k mému pokoji, jako první otevřel skříň a vyházel z ní většinu věcí. Pak se podíval na postel a já ztuhl. Rozešel se k ní a já nahlas polkl.
Když nadzdvihával matraci koukl jsem jinam. V okně jsem uviděl její oči, stihla vylézt. Škubl jsem hlavou, na znamení, aby se schovala. Pak jsem se podíval na Kurta, který prozkoumával moji postel.
,,Ještě něco?" uchechtl jsem se. ,,Jak vidíš, tak tu není, můžeš odejít." opřel jsem se o zeď a překřížil ruce na hrudi.
,,Já se vrátím Hoode a postarám se o to, že do toho vězení půjdeš." zavrčel a odešel. Když práskly dveře a já slyšel startování motoru, Grace zase vlezla oknem dovnitř, hodila věci na zem a padla mi kolem krku.
,,Neudělal ti nic?" zeptala se vystrašeně, jen jsem záporně pokroutil hlavou.
,,Jsem v pořádku." usmál jsem se a pohladil ji po tváři. ,,Jen" odmlčel jsem se. ,,jak si věděla, že se podívá pod postel?" zeptal jsem se s nazdvihnutým obočím.
,,Je to můj bratr." uchechtla se a přitulila se ke mě.
,,Zachránila jsi mě." usmál jsem se, spojil ruce za jejími zády a kolíbal s ní ze strany na stranu.
,,Nechtěl by si zajít třeba, co já vím, do kina?" zeptala se a já s úsměvem přikývl. ,,Řekněme, že to bude naše oficiální, neoficiální, veřejné rande v Sydney." řekla, chytila mě za ruce a mávala s nimi z jedné strany na druhou.
,,Takže si mě pozvala na rande?" zeptal jsem se a nazdvihl obočí.
,,Dá se to tak říct." usmála se a šla k batohu. ,,Ale asi půjdu v teplácích." koukla zase na mě. Chvilku jsem přemýšlel, pak ji chytil za ruku a táhl k Mali do pokoje.
,,Už jsem ti někdy řekl, jakou mám dokonalou, nádhernou, chytrou a super sestru?" zeptal jsem se Mali, když jsem došel do pokoje.
,,Před pár lety si mi to říkal každý den a pak si přestal, takže co chceš?" otočila se na židli směrem na nás a usmála se.
,,Jdeme na rande.." nedořekl jsem to, protože mi do toho skočila.
,,Takže mám Grace něco půjčit." zakřenila se. ,,Žádný problém." dodala a zvedla se. Postrčil jsem Grace do jejího pokoje a odešel jsem.
Převlékl jsem se do kalhot, černého tílka a černé košile, kterou jsem uvázal prozatím okolo pasu. Na to, že jsme v Sydney, je tu dnes večer víc chladno, než obvykle. Vlasy jsem vyžehlil, abych nevypadal jako ovce a byl jsem připravený vyrazit. Když někdo zaklepal, otevřel jsem dveře a nemohl uvěřit vlastním očím.
GRACE'S P.O.V.
,,Takže, co chceš půjčit?" zeptala se mě Mali, když Calum zavřel dveře.
,,No, já nevím, to záleží na tobě." řekla jsem jí a sedla si na okraj postele, zatím, co ona prohrabovala skříň. Její pokoj nebyl jako ten Calumův, tohle byl pravý opak, dvě světle růžové stěny, dvě bílé, velké okno se záclonami, bílí stůl, klávesy a obrovská bíla postel s nebesy, nechyběla ani bílá skříň. Celkově měla pokoj, jako nějaká princezna.
,,Co tohle?" zeptala se a v rukách držela černé leginy, bílé květované tílko a světle modrou riflovou bundu. ,,K tomu by se ti hodili i tvoje černé tenisky." usmála se a koukla na mě.
,,Ty si tu módní poradce." zasmála jsem se. ,,Vypadá to skvěle, teď jestli to tak bude vypadat i na mě." uchechtla jsem se a prohrábla si mé dlouhé vlasy.
Vzala jsem si od ní oblečení a oblékla se, ale zatím jen tílko a leginy. ,,Co s vlasy? Chceš je nechat takhle, nebo učesat, vyžehlit, nakůlmovat?" usmála se.
,,Nechala bych je tak." mávla jsem rukou. Mali mě zatáhla na židli, kde mě posadila a otočila k zrcadlu. Otevřela šuplík, který měla plný korektorů, řasenek, pudrů a začala to všechno vytahovat.
Postupně mi to začala patlat na obličej a pak, po chvilce, všechno sklidila. ,,Hotovo." usmála se a otočila židli naproti zrcadlu, abych na sebe viděla.
,,Wow." bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat.
,,Líbí?" optala se a dlaněmi se opřela o stůl.
,,Nečekala jsem, že dokážu vypadat i jako nějaká modelka Vogue." usmála jsem se. Ten časopis mi kupoval Kurt, vždycky mi ho posílal poštou z Ameriky a já se podle něj pokoušela oblékat. Když říkám pokoušela, myslím tím něco z časopisu a něco z vlastního stylu. ,,Děkuji." dodala jsem.
Zvedla jsem se, vzala riflovou bundu a objala Mali. ,,Jsem ráda, že mám v rodině tebe a ne nějakou blonďatou mrchu." zasmála se a já s ní. Odešla jsem znovu ke Calumově pokoji a zaklepala. Otevřel mi dveře a hleděl na mě.
,,Wow." dál zíral a oblízl si spodní ret.
,,Jo, přesně tohle jsem říkala taky." usmála jsem se. ,,Jdeme?" zeptala jsem se a chytla ho za ruku.
,,Jo, jasně." usmál se, obuli jsme se a vyrazili ven. Calumova ruku byla položená na mém boku a já tu svoji měla okolo jeho pasu. Trošku se ke mě nahnul a já tušila, že chtěl něco říct. ,,Těším se, až tě z toho svlíknu." šeptl a lehce se mi otřel o ucho, k tomu mi stiskl bok. Lehce jsem přivřela víčka a obrala mě husí kůže.
,,Nadržený prase." zamumlala jsem, šli jsme dál takhle ulicemi, něž jsem narazili na partičku holek. Dost povědomých holek.
,,Hele Lou sleduj!" vyjekla jedna holka, nejspíš z prváku, a ukázala na nás.
,,Já věděla, že to táhnete spolu. Těším se až to řeknu ředitelce a tebe vyhodí."
ČTEŠ
5 seconds of teachers
Fiksi Penggemar,,Historie je nejlepší učitelkou s obzvlášť nepozornými žáky."-Ashton ,,Profesionální sport? Nikdy! Připravil by amatéry o živobytí."-Calum ,,Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat."-Michael ,,V matematice nejde ani tak o to věci...