V poledne jsem se probudila s nechutnou pachutí ze zvracení. V noci se mi z něčeho zhoupl žaludek a většina šťav se vyklopila nad ránem ven. Nejedla jsem tak 2 dny, takže mi toho v žaludku moc nezbylo, přesto to příjemný rozhodně nebylo.
Celý den jsem nevzlezla z pokoje a snažila si to srovnat v hlavě. No, neúspěšně.
Když se moje zvracení opakovalo i druhé ráno, něco mě napadlo. S Jacem jsem spala, no, hodněkrát. A kdy naposled? Tak před dvěma týdnama? Ne...ne...ne! To mi přišlo naprosto nemožný. Ne, ne nemožný, nereálný. Bylo mi jenom čerstvých 18! A přece se to dít mohlo.
Vrtalo mi to hlavou celou dobu, když jsen se oblíkala. Vzala jsem si kabelku a vyrazila na místo, kde dostanu odpověď. Do lékárny.
Za pultem s informacemi seděla stará nepříjemná paní, které jsem si o těhotenský test říct opravdu nechtěla. Ale co jiného mi zbývalo? Stála jsem za mladou blondýnkou, která vypadala tak na 20, ale přišla mi stejně nervózní jako jsem byla já. Když přišla na řadu, musela recept říct třikrát, aby někdo porozuměl jejímu koktání. Na potřetí jsem to slyšela taky a rovnou si řekla recepční o to samé. Donesla nám obou dvoum testy. Malá blondýnka se na mě vlídně usmála a zašeptala: " Hodně štěstí." a odešla, než jsem jí ho mohla popřát taky. Mojí myslí se míhaly představy na děti a na Nicka, když byl malý. Nebyla jsem na děti připravená. Rozhodně ne.
