Měli jsme se sejít v jedné čínské restauraci a tam si dát jídlo. Když jsme se chystaly, byly jsme obě dvě nervozní. Nevěděly jsme ani, co na sebe a to často ve škole udáváme módní oblečení. Nevim jistě, jestli byla ona nervozní, že toho jejího má mě a Jacovi má představit, ale já teda byla nervozní právě z toho, ale s tím, že mam já přivést Jace. Ang ho už přece zná, přesvědčovala jsem se, ale stejně to bylo jako přivést poprvé kluka domu, což jsem taky nikdy neuděla (jsem přece ta neviditelná). Ang ho zná, ale sotva jednou se s nim potkala. Nevěděla jsem koho dovede ona a nevim jestli to tak taky cítila vůči němu. Možná. Ale Ang je pro mě jako něco víc než rodina. Je to moje nejlepší kámoška a kdyby ona řekla, že se jí Jace nelíbí, bylo by to, jako by to řekl velkej táta ve funkční rodině. Takže já nervozní byla. Nakonec jsme si obě vybraly šaty. Ona červené těsně nad kolena, se špagetovými ramínky a černým páskem a já světle modré, bez ramínek, ke kolenům, s jemným růžičkovým vzorkem. Boty jsme si vzaly na podpadcích ze zvyku, protože jsme obě dvě malé. Já mam 158 cm a ona 165 cm a ano, pořád si na to stěžujeme. Taky nás rozčiluje, když jsou všichni vyšší. Jace je skoro o hlavu a půl vyšší než já. Nakonec jsme se obě dofintily a vyrazily za klukama. Před restaurací jsme se navzájem představili a šli se usadit. Angienin kluk se jmenoval Mike. Líbil se mi. Byl asi stejně vysoký jako Jace a byl si s ním v mnoha věcech dost podobný, ale Mike měl
tmavě hnědé vlnité vlasy, zatimco Jace rovné, skoro blond. Mike byl přirozene
světle růžový, zatímco Jace lehce opálený, tím také prudce kontrastoval s mojí sněhově bílou pletí. Během večera jsme se skvěle bavili.
Teda do chvíle, než jsem se prudce narovnala, přerušila konverzaci s Ang a jen civěla na dvě osoby, co si sedly k vedlejšímu stolu. Angie i Mike se rozhlíželi kolem, zatímco Jace na mě klidně mluvil a snažil se mě přesvědčit, abych mu řekla, co se děje. Ale jakmile si Angie všimla,
kam se koukám, bylo jí to jasné. Naklonila se k Jaceovi a řekla: „To je její bývalý. Jejich rozchod byl těžkej." „Opustila ho ona, nebo on ji?" zeptal se Jace. „On ji" zašeptala prostě. Neslyšela jsem, jestli jí na to něco odpověděl, ale popadl mě za ruku a vytáhl na nohy. Táhl mě k jejich stolu. Byla jsem příliš překvapená, než abych stihla protestovat. Nebyla jsem tak vyjevená, proto, že bych se styděla za Jace, nebo tak. To vůbec ne. Mezi mnou a Jacem to byla velká láska na první pohled. Dokonce jsem Willovi chtěla předvést, jak Jace miluju, jenže to, co mě překvapilo, bylo to, koho měl sebou. Když jsme stáli u jejich stolu, můj bývalý Will prudce vzhlédl a oněmněl. Jeho společnost byla Denis. Je známá jako školní děvka, i když to nikdo nemá jak dokázat. Když jsme o ní s Willem jednou mluvili, řekl mi, jak jí nenávidí a nikdy s ní ani nepromluví. Taky mi nasliboval spoustu dalších věcí, jako třeba, že mě nikdy neopustí. Teď už je mi jasné, že 3/4 z jeho řečí byly kecy, ale myslela jsem, že to o Denis dodrží. Spletla jsem se v něm víc, než jsem myslela. Jace byl jako obvykle suveréní a bez problémů začal mluvit: „Denis, hm, novej kluk, jo?
Myslel jsem, že máš na lepší." Ona se prudce nadechla. Něco takovýho nečekala, ale rychle se vzpamatovala a řekla: „No, já mám to nejlepší, ale co se tebe týká, horší už to být nemůže, co?" Teď jsem to nečekala já. Denis se na mě chladně podívala a řekla: „Ahoj Casey." Potom na mě promluvil Will: „Jé, Cas, tak rád tě vidim, vypadáš, no, jinak." Konečně jsem se vzpamatovala z toho Denisinýho útoku a odpověděla: „Díky Wille. Díky." Na nic víc jsem se nezmohla. Will se poprvé koukl na Jace a pronesl skřípavě: „Jsem rád, že se ze mě dostala vcelku rychle, ne jako ty ostatní. Když jsem jí řekl, že o ní už nestojím a nikdy stát nebudu, vypadala, že z ní odešla část života. Počkej. Já jsem ta část a já odešel." Smál se na můj účet. V takovou chvíli, kdyby tam nebyl Jace, bych buď řvala, nebo se složila. Naštěstí tam Jace byl. Nikoho nenechal, aby se do mě trefoval, proto mě nemělo překvapit když řekl: „Ty jsi ten největší debil na světě. Odkopl jsi nejúžasnější osobu jakou, kdo mohl potkat. A ty jsi si jí nechal proklouznout mezi prsty. To, že ses rozešel s Casey, je tvá největší chyba. Pamatuj si to. Jestli jsi jí vůbec někdy miloval, to nevím, ale nikdy jsi jí nemiloval tolik jako já, a proto jsi jí nechal." a nakonec ještě dodal: „Vlastně díky kámo, teď je moje. A já nikdy neudělam takovou chybu jako jsi udělal ty. Nikdy jí neublížím." Otočil se, dal mi ruku kolem pasu a odváděl si mě zpět k našim přátelům. Seděli hned u vedlejšího stolu, takže vše slyšeli. Angie zírala s otevřenou pusou a v očích výraz, který jasně říkal: Nevěděla jsem, že je to s Jacem tak vážný. To já taky ne. Na svou kamarádku jsem jen lehounce pozvedla ramena. Nikdo jiný si toho ani nevšiml, jen ona. Po zbytek večera jsme se bavili jen o nedůležitých věcech, protože byli všichni ještě trochu vyjevení z té události s Willem a Denis. Když jsme se chystali k odchodu, slíbila jsem Angie, že jí pak zavolam a Mikeovi jsem řekla, ať nezkouší moji kamarádku ranit. Zasmál se a řekl, že to nehrozí. Jace mě pak vzal za ruku a vedl pryč od restaurace a přátel. Po cestě se mě snažil přivést na jiné myšlenky, ale moje mysl se samovolně toulala daleko ode mě. To se mi stávalo často, ale ještě nikdy, když jsem byla s Jacem. Myslela jsem na to, jak se dnešní večer pokazil. Nebylo to to, co jsem očekávala a chtěla. Zatracenej Will, pomyslela jsem si. „Casey? Casey!" třásl semnou Jace. Ani jsem si neuvědomila, že jsem se zastavila. Stál vedle mě s jednou rukou na mé tváři a druhou mi jemně třel rameno. „Na co myslíš?" zeptal se. „Ále, to nic" řekla jsem vyhýbavě. On na mě, ale upřel nesouhlasný pohled, tak jsem mu řekla: „Na dnešní večer." Povzdechl si a zahleděl se na mě. „Nebylo to zrovna ono, co?" „Ne, to nebylo." Smutně jsem se usmála. Dál už to naštěstí nerozváděl. Přitáhl si mě k sobě a něžně objal. Zabořila jsem mu hlavu do krčního důlku a nechala se unášet jeho vůní. V jeho objetí mi bylo nejlíp na světě. Po chvilce se odtáhl, sundal si svůj kabát a převlékl mi ho přes ramena. Měla jsem na sobě přes šaty jen lehký svetřík, takže jsem jeho vyhřátý kabát uvítala. Když jsem se na něj vděčně usmála, sklonil se a políbil mě. V tu chvíli zmizely veškeré mé starosti. Existoval jen on. Po chvilce se odtáhl, vzal mě jednou rukou kolem pasu a vedl dál po cestě domu.
