Došla jsem domu a zjistila, že nemůžu na žádnou vysokou, ani maturitu mít nebudu. Všechny mé sny a cíle se proměnily v prach. Já a Jace jsme stvořili život. Tvora, který se nevrátí tam, odkud přišel.
Musela jsem mu to říct. Ale jak někomu řeknete, že vám udělal dítě? Zavolala jsem Angie. Její reakce mě ani ve snu nenapadla. Doufala jsem, že mě podrží a pomůže mi z čímkoli, ale ona na mě začala křičet, že jsem se zbláznila, a že to nejde, že máme jít spolu na vysokou a děti mít, až tak v 25 a ne teď. Rozbrečela jsem se ještě víc. "Angie! Myslela jsem, že jsi moje nejlepší kámoška. A ta když jí to řeknu, nezačne na mě ječet ze sobeckých důvodů. Tohle jsem od tebe nečekala." Vrátím jí to. "Dobře Cas, máš pravdu. Pohádala jsem se s Mikem kvůli tobě a Jaceovi, o tom že spolu vydržíte vše. Doufám, že mam pravdu. Jsem s tebou, ale teď musim jít. Pak se zastavim a probereme to. Promiň, zatim." Omluvila se mi a zavěsila.
Něco takový jsem zrovna od Ang nečekala. Stala se drbnou.
Asi o hodinu později mi do pokoje vtrhl Jace a začal z plných plic řvát: " Ty jsi těhotná?!!" "Nejspíš ano." Kuňkla jsem. Jeho zlost se rázem změnila v šok. Asi čekal jinou odpověď. Sedl si na mojí postel a začal koktat otázky: "Co? Jak? Proč? Kdy?" Rozuměla jsem jeho strachu, i já se bála. Strašně jsem se bála. "A je to moje?" Ptal se dál, než jsem stihla na něco z toho odpovědět a položil mi ruku na břicho. "Samozřejmě, že je to tvoje. Já s Denis nespim." Odsekla jsem, ale pak mě to zamrzelo."Promiň." Řekl neuvěřitelně smutně. Přitáhl si mě k sobě a rozbrečel se mi do ramene. Nikdy jsem neviděla kluka brečet. Kromě Nicka, ale tomu je 10. Začal mě prosit o odpuštění a já si uvědomila, že ho pořád miluju a potřebuju. Nedovedla jsem si bez něj představit svůj život.
Tak jsem mu odpustila. Nezapomněla, ale odpustila.
