Někdo navíc... VADAK (probíhá oprava)

1. část - Autobus

(Opraveno)

Můj druhý příběh. Ten první nikdo nečte, tak chci zkusit víc žánrů a pokračovat v tom úspěšnějším :)

Změny písma :
To, co si myslí..
To, co dělá..
Poznámky autora..

Elena:
- šedé oči
- dlouhé, světle hnědé vlasy s ofinou do očí
- štíhlá

   Bylo pololetí, čekala jsem na autobusové zastávce. Vysvědčení už jsem dostala, moc se mi nelíbilo. Jedničky, dvojky, dvě trojky a jedna čtverka z matematiky. Jak jinak. Jsem na sebe pyšná, že jsem to na tu čtverku vytáhla. Udělám cokoli, abych se při matice nemusela dívat na tabuli! Tak mám několik zdrojů zábavy.

   Hlavně Hanka. Je to má nejlepší kamarádka a hlavní rozptylovač při hodinách. Alespoň není nuda. Sedím v druhé lavici u okna a Hanka vedle mě. Ona má před sebou Vítka, takže jí učitel nevidí na lavici.. Ale já? Přede mnou nesedí nikdo a učitel má na mě dokonalý výhled. Věřím, že kdyby na mě neviděl, měla bych o dost horší známky.

   Přítele nemám a ani neplánuji někoho mít po mé zkušenosti. Aaahgr! Nechci na něj myslet! Hned přestaň Eleno! V tu chvíli jsem udeřila pěstí vedle sebe do lavičky. Dala jsem si hlavu do dlaní a opřela se lokty o svá kolena.

   „Jsi v pohodě?" zeptal se někdo a mi vytrhl z ucha sluchátko.

   „Jo.. Promiň," omluvila jsem se, ale ani se na něj nepodívala.

   Kdo to sakra je? A proč se mě na to ptá? Fajn, možná jsem na sebe upoutala trošku pozornost, ale to neznamená, že mi musí hned přerušovat proudy myšlenek a navíc na mě sahat. Má dlaň vyhledala místo, kde se mě dotkl, když mi chtěl sundat sluchátko. Nenápadně jsem se koukla vlevo. Hnědovlasý kluk s nádhernou postavou dívající se do mobilu.

   Wow ... Teď mi v hlavě začaly přebíhat moje úchylné myšlenky, má mysl a představivost začaly pracovat na plné obrátky. Jaký je asi v posteli? Celkem dost by mě to zajímalo.. Jaký by asi byl, kdyby to byl on, s kým zažiju své poprvé? Něžný? Doufám, že jo. A pak se s ním objímat. Aahh! Ležet na jeho holé hrudi a on by mě hladil na zádech.

   Z mých myšlenek mě vytrhl zvuk přijíždějícího autobusu. Proč teď? No nic, budu mít dost času v autobuse.. 

   Nastoupila jsem až poslední. Jako vždy byl autobus zaplněný. Pomalu jsem procházela uličkou a dívala se, kde je volno. JO!  Zhruba uprostřed autobusu byla dvě volná sedadla volná. Jackpot! Můžu sedět u okna! 

   „Sedni si sem, prosím," ozvalo se o sedadlo dál. Koukla jsem se tím směrem a tam seděl ten kluk, co byl se mnou na zastávce. Kde jsem ho sakra viděla? Je mi povědomý!

   „Promiň chci být u okna.." Nenechám si ujít tu možnost jenom kvůli klukovi, kterého ani neznám.

   „Klidně můžeš," posunul se. To vážně? Tak fajn, budu sedět vedle krásného kluka a ještě u okna. To beru.

   „Jak se jmenuješ? Já Vadim," začal konverzaci. Vadim? Sakra.. Vždyť to už jsem slyšela!

   „Elena.." odpověděla jsem s úsměvem, ale stále jsem přemýšlela na tím, odkud ho vlastně znám! Ten obličej jsem někde viděla.

   „Poslouchej.. Viděli jsme se už někdy?" musela jsem se zeptat. Za boha si nemůžu vzpomenout.

   „Možná si mě viděla ty," pokrčil rameny. No tak.. Eleno..... Vzpomeň si už. VADAK! Bože, nejradši bych se teď propadla.

   „To je trapný," řekla jsem, jenže můj hlas tlumily mé dlaně, ve kterých jsem měla zabořený obličej a snažila se zmizet. Vždyť já jsem si představovala, jak se vyspím s Vaďákem! No co... Vždyť je to taky člověk. Normální kluk.. Nebudu se před ním chovat jako kdyby byl něco víc než já. Fajn.. Uklidni se Eleno.

   „Není, jenom to dokazuje, že nebudeš tak šílená a že se se mnou budeš bavit normálně," pronesl po tom, co upoutal mou pozornost chycením mě za zápěstí. 

   „No.. A kam vlastně jedeš? A proč jsi vůbec tady v Olomouci?" ( Ano, děj se odehrává v Olomouci.) navazuji další téma. Nikdy jsem takhle nikoho, koho bych znala z internetu nepotkala.

   „Stěhujeme se sem," odpověděl jednoduše a s nechutí v hlasem, jako bych udělala něco špatně. Co mu je?

   „Tak promiň.." chtělo se mi brečet, tak jsem se otočila k oknu a dívala se ven. Jedna neposlušná slza utekla z pod mého dozoru a stékala dolů po mé tváři. Proč musím být tak strašně citlivá a náladová..? Bože, ať mě Váďa nevidí teď. Prosím. 

   Skrz mé vlasy, spuštěné do obličeje jsem viděla Vadima, ale on nemohl vidět mě. Vypadal celkem klidně. Rychle jsem si utřela slzu z tváře a vytáhla mobil. Nerozsvítila jsem ho.. Jen jsem se chtěla podívat, jak vypadám a jestli nemám rozmazanou řasenku. Všechno v pohodě.

   „Omlouvám se.. Je to trošku složitější," ozvalo se vedle mě.

   „To je dobrý," usmála jsem se na něj.

   „A kam jedeš?" zeptal se mně. Stejně by viděl, kde vystoupím, tak mu to můžu říct.

   „Nová ulice.. Ty?" (Kdo nezná Olomouc, omlouvám se :D) Moc mě to nezajímá, ale nechci aby si o mně myslel něco špatného. Když byl na mě tak hnusný hned po druhé větě, co řekl... Nemám důvod se o něj zajímat.

   „Taky. Můžeme se vydávat častěji?" navrhl. Je pravda, že se mi do toho moc nechce, ale co už.

   „Fajn," falešně jsem se usmála. Doufám, že to nepoznal. Nikdy jsem neuměla moc lhát. 

   Konečně vystupovat! Dávala jsem mobil do tašky, když jsem ucítila dotek na svém rameni. Autobus už pomalu zastavoval.

   „Dáš mi číslo?" už vytahoval svůj mobil. Dám mu ho až venku.

   „Až vylezeme z autobusu," odpověděla jsem. Jemu se na tváři objevil úsměv. On se na mě usmál? Není možné! Už jsem si myslela, že se na jeho videích jen přetvařuje. 

   Pomalu jsem scházela schody a zastavila pár metrů dál. Vytáhla svůj mobil a podávala mu jej, chvíli nechápal, ale pak si ho vzal a podal mi ten svůj.

   Chce to něco, aby si mě pamatoval....  Napíšu tam Elen^^. 

   „Tak ahoj," kývl hlavou na pozdrav potom, co mi vrátil mobil. Dala jsem si do uší sluchátka a loudavým krokem šla domů...

Přes 900 slov :D (Mimo tyhle kecy) . Doufám, že se bude líbit :*:* Budu ráda za každé přečtení ^^ .

PS: Pokud se divíte, proč je na obrázku to oko (Mimochodem, oko Eleny), tak proto, že jsem hrozně ujetá na oči. Každý má barvu očí, podle svého charakteru a mě tohle hrozně zajímá, tak na to dávám menší důraz :D Ano, jsem divná.

-Baya