Někdo navíc... VADAK (probíhá oprava)

8.část. - Co se stalo?

Taky tak milujete citáty v angličtině? To, co mi přijde trapný v češtině, mi zní úžasně v angličtině. :D

Změny písma:
To, co dělá... 
To, co si myslí... 
Poznámky autora...

Kupodivu jsem to zvládla. Vážně nechápu, co všem přeletělo přes nos. Závidí? Možná. Ach jo, proč já musím mít takovýhle život? Mohla bych být normální holka.. Se spoustou kamarádů, oběma rodiči...

Sakra, ať už ten autobus přijede. Sedím tu snad 15 minut.

Konečně se zpoza rohu vyřítil autobus. Nastoupila jsem dovnitř a pohledem hledala Vadima. Nebyl tam.. Asi se někde zdržel. Přece jen, je to jeho první den v nové škole.

Sedla jsem si na volné sedadlo k oknu. Naštěstí vedle mě neseděl nikdo. Napsala jsem Váďovi zprávu, protože mi to stejně přišlo divné.

Elena: Kde jsi?
Vadim: Jdu pěšky..
Elena: Co se stalo? :o
Vadim: Neřeš to... Jsem v parku, kde jsem byli předevčírem. Jestli chceš počkám tu.
Elena: Počkej...

Co se mohlo stát? Souvisí to s tím zpožděním?

Vystoupila jsem na další zastávce. Svižným tempem jsem šla směrem k tomu parku. Seděl na lavičce s rukama v kapsách a kapucí na hlavě.

"Ahoj.. Co se stalo?" Zeptala jsem se.

"Čau.... Nic, jdeme." Odpověděl mi bez emocí. Dělá si srandu? Zvedl se z lavičky a odešel. Ani se na mě nepodíval.

"Proč mi to nechceš říct?" Měla jsem skloněnou hlavu dolů, zadržovala jsem slzy. Já jsem mu toho o sobě řekla tolik a on mi ani nechce říct, proč nejel autobusem.

"Řekl jsem ti, ať to neřešíš kurva!" Hlas mu tlumily jeho zaťaté zuby. Co ho tak rozhodilo? Na tohle nemám. Nejdřív se k vůli němu pohádám s mámou, pak mi všichni ve škole nadávají a ještě je na mě Vadim hnusnej.. Ne....

Neudržela jsem své slzy. Potichu mi tekly po tvářích. Nechtíc jsem ze sebe vydala tichý vzlyk. Doufám, že to neslyšel.

V ten moment se však Vadim otočil. Snažila jsem se zakrýt obličej svými vlasy, ale asi mi to moc nešlo. Nepodívala jsem se na něj. Jen jsem cítila dotyk na mém zápěstí a pak jen, jak mě stáhl do sedu na lavičku.

"Promiň, Já nechtěl." Objal mě a dal mi pusu na tvář. Cítila jsem, jak mi něco stéká po tváři, jenže slza to nebyla. 

Sáhla jsem na to místo, koukla jsem se na svůj prst, kde byla krev. Co? Zvedla jsem pohled na Váďu.

"Bože, Co se ti stalo??" Dala jsem si ruku před pusu. Váďa měl natržený ret a modřinu na pravé tváři.

"No.. To je jedno. Jdeme domů, vyčistím ti ten ret." Řekla jsem vzápětí. Vzala jsem ho za ruku a táhla k zastávce. Čekali jsme tam asi tři minuty.

.....U VADIMA.....

"Jak se ti to stalo?" Zeptala jsem se ho, zatímco jsem mu čistila ránu. 

"Porval jsem se v autobuse... Ssss au!" Sykl bolestí. Překvapilo mě, že se s někým popral, tak jsem chvíli nekontrolovala svou ruku.

"Proč sakra?" K vůli čemu? Nechápu...

"Na tom nezáleží." Teď bych mu nejradši vlepila facku. Ale nemám na to odvahu.

"Můžeš toho nechat? Ty o mě víš všechno, říkám ti každou blbost, protože to TY chceš vědět. A když chci něco vědět já, tak nemůžu?" Už jsem měla určitě skleněné oči od toho, jak jsem zadržovala slzy. Jenže jsem byla opravdu naštvaná!

"Nějakej kretén o tobě říkal hnusný věci. Že ses prý se mnou pro to video vyspala a tak." Zarazilo mě to. 

"Ty o tom něco víš? Proč to říkal?" Zeptal se mě, když viděl, jak mi slza vykápla z oka. Neodpovídala jsem mu.

"Notak El... K vůli tomuhle dementovi nemusíš brečet. Nestojí ti za to." Zvedl mi bradu a koukl se mi do očí. Jenže tady není jen jeden takovej dement. 

Falešně jsem se usmála. On mě vtáhl do obětí. Nebudu mu to říkat, bylo by to ještě horší...

Vím, krátká.. Ale co už? :D Taky je trochu víc sprostá.. Ale co už? :D A hlavně.. S ní nejsem spokojená, jenže mám vymyšlený děj do další části a tahle je jen taková vsuvka k té minulé :) Pokud máte nějaké otázky, ptejte se :3

PS: Překlad citátu v médiích : ,, Všichni chtějí být šťastní... ...Nikdo nechce trpět, Ale nemůžeme mít duhu, bez deště. (Jak říkám.. Mnohem lepší v Angličtině)

-Baya