Někdo navíc... VADAK (probíhá oprava)

14.část - Byl tomu měsíc

1/3 částí na Štědrý den

Nevím, co bych měla psát, tak jsem se rozhodla, to přeskočit. Takže tohle, co se bude dít je o měsíc později.

Změny písma:
To, co dělá...
To, co si myslí...
Poznámky autora...

Znáte pocit, že na vás konečně někomu záleží? Přesně ten pocit mám já teď, když ležím ve Váďově náručí a poslouchám, jak mu bije srdce. Jak je možné, aby byl někdo takhle roztomilý ve spánku?

Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudník a vnímala jeho tlukot srdce, jeho hrudník, který se nadzvedl při každém nádechu. Přitom jsem se pořád koukala na jeho obličej. Zkoumala jsem podrobně každou část.

"Baví tě to?" Zničeno nic se jeho rty začaly pohybovat.

Neodpovídala jsem.

"Tak mi dej aspoň pusu." Jeho víčka ještě neodhalovala jeho oči. O tom, že je vzhůru vypovídaly jen jeho vyšpulené rty, čekající na polibek.

Posunula jsem se víc nahoru a chystala se mu vyhovět. Mé rty se blížily k jeho, když mě převrátil na záda a skláněl se nade mnou.

Po pár polibcích na rty se přesunul na můj krk, který mi začal různě laskat a kousat.

Mé oči byly přivřené a hlava zakloněná, aby měl lepší přístup k mému krku.

Zastavil se na jednom místě, kde mi kůži sál a kousal víc.

Nechal mi ještě pár vlhkých polibků, tvořících cestičku k mým rtům, na které mě dlouze políbil.

"Dobré ráno" Řekl s úsměvem. 

"Nádherné ráno" Opravila jsem jej. Vadim mi věnoval úsměv a vyvalil se zpátky na záda.

Koukla jsem se na mobil, který ukazoval 11:23.

"Váďo, je půl dvanácté." Přisunula jsem se zpátky k němu a začala se smát. Společně s ním.

"Kecáš." Řekl s úsměvem na tváři, zatímco si sedal na posteli. Zůstala jsem ještě ležet.

Poslední měsíc byl hodně chaotický. Ve škole je to pořád horší. Moje známky jsou na propadnutí, jelikož se nemohu v hodinách soustředit. Hlavním problémem jsou lidi v ní. Stalo se to, v co jsem doufala, že se nestane. Šikanují mne. Není dne, kdy by mě nějak neztrapnili. Váďa nic neví, naštěstí. Máma taky ne. Ví to jen Hanka, jelikož to dennodenně vidí. 

Váďa? Musím říct, je to úžasný přítel. Nespala jsem s ním, zatím. Dělali jsme toho už hodně, ale na sex nejsem připravená. Dokonce i máma se s ním sblížila a nevadí jí, že jsme spolu, za což jsem hrozně ráda. Máma je celkově poslední dobou klidnější. Není tak agresivní.

"Vstáváš? Nebo se hodláš celý den válet v posteli." Myšlenky, pobíhající v hlavě mi přerušil svým hlasem Váďa.

"Tvoje máma dělá oběd." Chtěla jsem ignorovat jeho hlas, jenže jako naschvál mi zakručelo v břiše hlady.

"Mně se nechce vstávat." Zamumlala jsem do polštáře.

"Budeš muset." Stiskl mi zápěstí a několik vteřin na to jsem byla na nohách, opřená o Vadima, celá v šoku. 

"Ty si vůl." Odstrčila jsem jej od sebe, protože by mě vůbec nenapadlo, že mě bude z postele tahat násilím. Nad touhle myšlenkou jsem se musela zasmát. Ach ta moje úchylná mysl.

"Takže ty mi budeš nadávat?"  Než jsem se nadála ležela jsem zase na posteli. Nade mnou Vadim, držící mi obě ruce nad hlavou. 

Když jsem se za krátkou chvíli přestala vzpírat, přesunul své ruce na mé břicho, kde mě začal lechtat. Nechápu, jak z mého hrdla mohly vycházet takové skřeky, jako vycházely, ale stalo se.

"V-Vadime! D-Dost!" Snažila jsem se, aby můj hlas byl alespoň trošku slyšet, ale myslím, že  ty zvuky, které měly být jakože smích, můj hlas úplně překryly. 

"Něco se ti nelíbí?" Nepřestával mne lechtat. 

Bouchání na dveře. Co to?

"Děcka, přestaňte a pojďte se najíst." Mámin hlas, který nebyl přes dveře společně s mým 'smíchem' skoro vůbec slyšet, se snažil, aby byl dost důrazný. 

Váďa ze mě slezl a oblékl si tričko, ať před mámou nechodí jen v boxerkách. Já si na sebe hodila tepláky, tričko jsem měla, a následovala jsem Váďu ven z pokoje.

Po obědě, máma odjela znovu do Pardubic kvůli práci. A já? Já s Vadimem jsme měli čas jen pro sebe, který jsme naplno využívali. Nejdřív jsme si řekli, že si pustíme nějaký film, jenže se to nějak zvrtlo ve vášnivou líbačku. Co k tomu říct?

"Zajímavý film." Prohlásila jsem, když jsem viděla na obrazovce jen titulky.

"To teda jo." Řekl Váďa a navlhčil si rty. Vrhl se znovu na mě. Tohle bylo celé naše odpoledne.

....RÁNO....

Nějakým záhadným způsobem jsem usnula a probudil mne až zvuk mého budíku. Váďa tu nebyl. Na polštáři vedle mne ležel vzkaz. 
'Usnula jsi, nechtěl jsem tě budit, tak jsem šel domů. Miluju tě. -Vadim'
Sama pro sebe jsem se usmála a přešla do koupelny, kde jsem dělala to, co obvykle. Sprcha, zuby, vlasy, veškerá hygiena.

V pokoji jsem se převlékla, vzala jsem si černé tričko s krátkým rukávem a leginy. Kolem pasu jsem si zavázala červenou károvanou košili. Namalovala jsem se, bohužel, nepovedlo se mi zakrýt obrovský cucflek na krku. To bude zase ve škole urážek a výsměchů.

Nachystala jsem si věci do školy a vyrazila k autobusu.

"Tak co Šípková Růženko? Vyspala ses?" Vybafl na mne Vadim na zastávce bez pozdravu.

"Spala jsem dobře. Ale to ráno...." Zakroutila jsem hlavou do stran a snažila se zachovat vážnou tvář.

Bohužel, Vadimův smích je tak nakažlivý, že se to vydržet nedalo. Smáli jsme se na celý autobus. Ani nevím proč. Asi protože můžeme. (btw: Tohle se mi vážně stalo, jenom s kamarádem)

Škola, jako vždy, jedna velká katastrofa. Jak jsem čekala, hlavní bod byl můj krk. 'S kým ta kurva zase spala?' Tahle věta mne pronásledovala celý den. 

První část na Štědrý Den. Dnes ještě čekejte další dvě, jako Vánoční dárek ;) Protože vás miluju!

-Baya