Někdo navíc... VADAK (probíhá oprava)

17.část - Nejsem Mrtvá?

Omlovám se, že včera nevyšla část. Chystala jsem si jí, ale nestihla vydat :/ :/ Tak je tu dneska, na moje narozeniny.. Pěkné počtení :) :*** 

btw: Část, psaná na mobilu.. Omluvte prosím případné chyby :) <3

Změny písma:
To, co dělá...
To, co si myslí...
Poznámky autora...

Tma, tma a tma. Všude je jen tma. Nečekala bych, že po smrti je taková nuda. Jen chodím po jakémsi místě a nevidím nic než temnotu.

Nemám vůbec ponětí o čase. Kolik je to dní? Dva? Možná tři? Nevím.

Co to je? Světlo? Jen malá bílá tečka na konci tohohle podivného místa. Mé nohy pospíchají k němu, když do něčeho narazím. Nějaká překážka. Ale... Něco slyším. Ano! Něco slyším! Hlas... Váďa.

"Už jsou to tři dny, co ses neprobrala. Elen, nemůžeš odejít."

Já nejsem mrtvá? Teď mi to došlo. Já nechci být mrtvá! Váďo, odpusť mi.

Dostanu se přes tu překážku, musí to jít prorazit!! Bolí mě to pokaždé víc, když do toho stále narážím, ale pořád nic. Spíš bych řekla že jsem o něco dál od toho světla.

"píp píp píp píp píp" Co se to děje?

"Elen, ne!" Váďa .

"Doktora!!" Vadimův křik. Stoprocentně!

Ticho, tma... Znovu.

"Elen notak... Už se probuď zvládneš to." On brečí? Jak dlouho už tu vlastně jsem?

Zase to malinké světýlko. Musím za ním! Odtud jdou ty hlasy. Už jsem skoro u něj. Co? Ne! Další překážka.

Někdo mě... drží za ruku..? Cítím dotyky. Ano! Soustřeď se Eleno! Zvládneš to. Pohni se!!

Pohled Vadima:

Je to osm dní, co se neprobrala. Doktor říkal,že ztratila spoustu krve. Sedím u ní každý den.