Někdo navíc... VADAK (probíhá oprava)

6.část - Tajemství

Včera jsem to ukončila v opravdu výborném momentu :D Tak je tu hned další den nová část :3 a chci vám moc poděkovat za prvních 100 přečtení!!! Jste úžasní!

Změny písma:
To, co dělá...
To, co si myslí..
Poznámky autora...

   „No... Víš," koktala jsem. Mám mu to říct? Ještě je brzy..
   „Elen, prosím," přemlouvá mě. Chci mu to říct, jenže nemůžu! Znám ho týden.. Není možný, abych mu věřila.
   „Já.. Bojím se ti to říct. Chápeš?" Z oka mi vytekla jedna ze slz. Jen ať není naštvaný...
   „Chápu," pošeptal mi do ucha  potom, co mě vtáhl do obětí. „Ale já nemám v plánu se s tebou přestat bavit. Jednou mi to řekneš," poškádlil mě. Ano, řeknu mu to. Později.. Začal se mnou kolíbat ze strany na stranu. Dneska už domů nejdu.
   „Mohla bych tu přespat? Nechce se mi domů." Najednou se mnou přestal kolíbat. Asi zaváhal.
   „Jo.. Jasně, že můžeš. Kdykoli." Moje záchrana.. Víc jsem se k němu přitulila.
   „Nebude vadit, když tě tu tak na půl hodiny nechám samotnou? Musím si něco zařídit," řekl a vstal z postele.
   „Nebude. Já jsem ráda, že tu můžu být." Usmála jsem se na něj. Usmál se taky a chystal se odejít.
   „Chovej se tu jako doma." Odešel. Slyšela jsem jen ránu hlavních dveří. Co mám dělat? Mám celkem hlad. Řekl, že si můžu dělat, co chci. Ale nebude blbý, když jim tady vyžeru ledničku?  Šla jsem do ledničky a vytáhla si z ní jogurt. Ze skříňky jsem si vtzala suchý rohlík a pustila si k jídlu nějaké YTové videa. Po jídle jsem po sobě vše uklidila a šla se osprchovat. Snad to nebude vadit.
   Pustila jsem sprchu. Úžívala jsem si, jak teplé kapky vody dopadají na mé tělo. Na všechno jsem v tu chvíli zapomněla. Z myšlenek mně probrala až rána hlavních dveří.
   „Elen?" Ozvalo se celým bytem. Doufám, že se nebude zlobit, že jsem u nich ve sprše.
   „V koupelně!" řekla jsem tak nahlas, aby mně slyšel.

Pod kapkami vody, dopadajícími na mé tělo jsem zůstala ještě tak pět minut. Poté jsem vodu zastavila a šla se usušit. Rozpustila jsem si vlasy, které byly vyčesané do drdolu, abych si je nenamočila. Má ofina mi zasahovala až do očí, ale byla jsem zvyklá. Nosím to tak už tři roky a nechystám se měnit. Sakra.. Já nemám žádný oblečení.

   „Vadime??" zakřičela jsem.

   „Chceš tam pomoct nebo co?" zavolal na mně a já se začala smát.

   „Podej mi něco na spaní prosím," řekla jsem už klidným hlasem.

   Práskly dveře od skříně a pak se ozval klepot na koupelnu. Zabalená do ručníku jsem pootevřela.

   „Stejně si myslím, že by bylo lepší, kdyby sis pro to přišla sama." Nakoukla jsem a viděla Vadima asi metr od dveří držícího v ruce svoje tričko a boxerky. 

   „Podej mi to prosím." Nechci tam chodit.. Nebudu před ním jen v ručníku. Nikomu bych se neukázala takhle!

   „Co když ne?" Šibalsky se usmál. Ne, ne, ne! Nepůjdu tam! Nemůžu.

   „Neboj, neznásilním tě." Stáhl se mi žaludek. Slzy se draly ven. Proč naráží zrovna na tohle?  Když mě viděl, jeho úsměv se změnil ve starostlivý pohled. Podal mi ty věci. Chtěl ještě něco říct, ale já zavřela dveře před tím, než to stihl. Opřela jsem se o umyvadlo a snažila se zhluboka dýchat, ať nebrečím. Po chvíli se to povedlo. Oblékla jsem se a vydala se k němu do pokoje. Seděl na posteli a koukal do mobilu. Sedla jsem si za ním.

   „Stalo se to, když mi bylo 14," začala jsem. Chci mu to říct. Cítím, že mu můžu věřit. Otočil svůj pohled na mně a kývl hlavou, ať mluvím.

   „Měla jsem přítele.. Před tím jsme spolu chodili, jenže jenom dva měsíce. Bylo mu 19.. Já kráva jsem si myslela, že mě miluje. Pořád na mně tlačil.. Se vším. Řekl mi že jestli to neudělám, řekne to mámě. Nejdřív to bylo jen drobný kradení v supermarketu nebo něco takovýho. Potom osahávání.. A pak.. Když mu to nestačilo, chtěl víc.." Slzy mi tekly po tvářích, ale ze sebe jsem nevydala ani jeden vzlyk. 

"Stalo se to? Víc?" Hladil mně dlaní po koleni. Každý jeho dotyk mně uklidňoval, abych mohla mluvit dál.

"Málem... Když mi to oznámil, dostala jsem strach. Řekla jsem to mámě sama.  Ten den jsem za ním šla, řekla jsem mu, že to neudělám. Chtěla jsem odejít, ale chytil mně za zápěstí a přimáčkl ke zdi. Sahal na mně, líbal.. Pak uvolnil stisk rukou.. Vyvlíkla jsem se a utekla." Tak.. a je to.. všechno je venku..

Vadim mně objal. Bylo poznat, že je v šoku.

"Už je to dobrý.. Lehni si." Udělala jsem tak, jak mi Váďa řekl. Lehl si ke mě a pevně mně tiskl k sobě.Cítila jsem se u něj tak bezpečně.. Ani jsem nebrečela. Zavřela jsem oči a v jeho náruči jsem usnula.

....RÁNO....

Vzbudila mně nádherná vůně, vedoucí z kuchyně. Neodolala jsem a šla se tam podívat. Chtěla jsem se zvednout z postele, když v tom se otevřely dveře a v nich stál Vadim, který nesl talíř plný lívanců. Položil ho přede mně. Byl ozdobený ovocem tak, že vypadal jako velký smajlík. 

"Takže to funguje.." Udiveně jsem se podívala na Vadima.

"Co funguje?" Koukal se na mně s úsměvem na tváři.

"Směješ se. Smajlík svou práci splnil." Vážně.. Usmívám se.. Zasmála jsem se ještě víc.

Začala jsem jíst. Bylo to vážně výborný!! Netušila jsem, že umí tak vařit. Po jídle jsem se vyvalila na postel. Za žádnou cenu jsem se nechystala zvednout! Dneska mně z postele nikdo nedostane.

"Jestli mně chceš dostat z postele, budeš muset  použít jeřáb. Bylo to výborný." Zasmál se a odnesl talíř. 

"Vstávej.. Jde se točit video." Co?? Jaký video?

"Máš jeřáb?" Chci si z něho trošku udělat srandu.

"Hmmm.. Ne?" Je super sledovat ten jeho výraz.

"Tak to máš marný." Udělal něco, co jsem nečekala. Sedl si nade mně a začal mně lechtat.

"Stačíííí! Nebo tě pozvracím!" Myslela jsem to vážně. Přece jenom. Před chvílí jsem snědla lívance.

"Natočíš to se mnou?" Nebyla to otázka, ale stejně za to dal otazník.

"FAJN!! Už mně pusť." Slezl ze mně a šel připravit kameru a světla. Já se převlékla a nachystala.

"Zdravíme všechny a vítáme vás u nového videa..." A už to jelo.

Děkuju všem, kteří čtou tuhle fan fikci!!! Jste vážně skvělí :33 Miluju vás!!

-Baya