Don't Look Back

•1• ✔️

D O N'T L O O K B A C K
Original story by ERRORIST

Škola skončila a já mířím rovnou domů za Rickem, který mi už jistě vaří večeři. Pokaždé na mě po dlouhém dni čeká s výborným jídlem a hřejivou náručí. Jedu zrovna po dálnici, když si v dálce všimnu kolony aut. ,,To si děláš pr..." to už je podruhé za tenhle týden. Opravují úsek, kde se před pár týdny vyboural kamion. Trvá to sakra dlouho a přestává mě to bavit. Když jsem v pondělí přišla kvůli koloně pozdě domů, Rick vyšiloval a myslel si bůh ví jaké blbosti jsem nedělala. Myslel si, že za někým chodím a na něj kašlu. Žárlivec. Samozřejmě, že je to nesmysl. Nikdy bych něco takového neudělala, jsem až příliš vděčná za to, co pro mě udělal.

Zachránil mě ze spárů mého otce, který po smrti mé matky začal pít a bít mě. Nebylo to lehké období, ale už je to za mnou a já mám život, který jsem si vždycky přála. I když, poslední dobou to s ním taky nemám lehké. Je mnohem výbušnější a vynadá mi za každou blbost, ale já ho za nic neviním.

Řekla jsem si, že mu radši zavolám, aby se zase nezlobil. Přeci jen, to poslední, co mi zbývá je, abych se pohádala s Rickem. Musela bych spát na tom tvrdém, mizerném gauči.

Otevřela jsem si kabelku a začala v ní hledat mobil. Když jsem ho konečně našla, displej mi ukazoval slabou baterii a hned na to se celý vypnul. ,,Kruciš!" Snažila jsem se ho ještě párkrát zapnout, ale ani jsem nestačila zadat PIN a zase se vypnul. Jenom jsem si povzdechla, hodila mobil na sedačku a opřela si hlavu o volant. Už se tak moc domů nechce.

O hodinu později, se kolona konečně rozpustila a já už byla pár bloků od našeho bytu. Rickův otec vlastní několik hotelů ve městě, takže spolu bydlíme v jednom z nich. Nemají se za co stydět. Vlastnit několik čtyř hvězdičkových hotelů vás docela uživí.

Zaparkovala  jsem na obvyklém místě hned vedle vchodu a pospíchala k výtahu. ,,Dobrý den slečno." Pozdravil mě vrátný Jim. Je to moc milý kluk. Občas mi nosí muffiny od jeho přítelkyně Elisabeth. Ta hola ví co dělá, pokaždé se jich nemůžu nabažit. Párkrát jsem ji tady viděla, když přišla pozdravit Jima. Moc milá holka. ,,Dobrý Jime!" Oplatila jsem mu pozdrav a společně jsme směřovali ke dveřím výtahu.  ,,Kolona?" To jsi trefil. ,,Zkus to říct Rickovi. Dneska se v teplé posteli nevyspím." Jim se uchechtl a zakroutil hlavou. ,,Hodně štěstí. Znám pana Ricka natolik dobře, že mám o vás dokonce i strach." popřál mi, ale to už jsem stála uvnitř a mačkala tlačítko do nejvyššího patra. Pouze jsem kývla.

Vystoupila jsem a rychlím krokem si to mířila k pokoji č. 1113. Stoupla jsem si naproti dveřím a chvíli do nich jenom tupě zírala. Tak nějak jsem se připravovala na to, co mě čeká, až vejdu dovnitř. Vydechla jsem vzduch, který jsem doteď zadržovala v plicích a vytáhla čipovou, kterou jsem následně přejela po zámku. Nakoukla jsem do dveří a všimla si Ricka, který netrpělivě seděl v křesle a se zkříženýma rukama se na mě mračil. ,,Ahoj." Nervózně jsem ho pozdravila a zavřela za sebou mohutné dřevěné dveře. ,,Kde si byla?" Vychrlil na mě tak rychle, že jsem se asi nestačila nadechnout,,Ricku, byla kolona. Víš přeci, že opravují tu spoušť po tom kamionu." ,,Už podruhé za týden?" To si myslí, že díra v silnici bude za hodinu hotová nebo co? ,,Musíš mi věřit, zeptej se kohokoliv. Nikdy bych tě nepod..." ,,Drž hubu! " Vykřikl a prudce se vyšvihl na nohy. ,,Moc dobře vím co děláš během toho, když 'jdeš ven s kamarádkami', 'máš delší školu' nebo 'brigádu'." U každého ze slov naznačil prsty uvozovky. ,,Ricku nech toho. Několikrát si nás s holkami potkal!" Snažila jsem se ho přesvědčit, ale marně. Nikdy mě neposlouchá. Sylší jenom to, co chce. Věří jenom sám sobě. ,,Víš co? Už mě stejně nebavíš. Seber si věci a vypadni." Mávl nade mnou rukou, sedl si zpět do křesla a v klidu si četl noviny. ,,C-cože?! Chceš mě vyhodit?"