Don't Look Back

•13•

Dlouho jsem část nepřidala, tak tady je ještě jedna:D

Je okolo 1 v noci, čekám na Justina, který odešel okolo 6. Řekl, že večer odjede, ale nezmínil se o tom, že by se vrátil ráno. Nezvedá mi telefon ani neodpovídá na SMSky. Mám o něj docela strach. Dívala jsem se z okna a čekala na Justina. Byla jsem čím dál tím víc nervózní. Volala jsem mu asi milionkrát. Modlím se, abych už v zatáčce před domem uviděla světla přijíždějícího auta a vystupujícího Justina. ,,Kde jsi?" šeptla jsem si pro sebe. Pak jsem ale v dálce něco zahlédla. Nebylo to auto, byl to člověk. Stál tam pod lampou a vypadal, že si mě prohlíží stejně jako já. Kolik lidí má dnes večer jiné věci na práci než stát  pod lampou a sledovat mě v 1 v noci? Pak dotyčný zmizel ve tmě. V tu chvíli se mi rozsvítil displej mobilu. Zpráva! Doufala jsem, že je to Justin, ale zpráva byla od neznámého čísla. Otevřela jsem zprávu a zděsila se. 'čekáš zbytečně' co to znamená? 'co tím myslíš?' (what do you mean? xD) Chvíli jsem čekala než přišla odpověď. 'nevrátí se' tep se mi nebezpečně zrychlil a já můj hrudník zasáhl divný pocit. On se nevrátí? Co se mu stalo? Po tvářích mi začaly stékat slané slzy a já nebyla schopna jediného pohybu. Když jsem 'rozmrzla', sedla jsem si do křesla a představovala si ty nejhorší scénáře, které se mohly Justinovi stát. Dala jsem si ruce do dlaní a pláč zesílil. Mám o něj příšerný strach. Co když to udělal schválně? Co když mě v tom nechal? Udělal by to? Netuším. 

Čekala jsem a čekala. Nic. Nikdo nepřišel. Podívala jsem na hodiny pověšené nad televizí: 3:21. Uslyšela jsem zvuk, jakoby něco spadlo. Přišlo to od hlavních dveří. Do hajzlu, co teď? Vystřelila jsem z křesla do kuchyně a z šuplíku vytáhla nůž. Další zvuk. Zase něco spadlo. Do prdele, co to je? Šla jsem pomalu ke dveřím a byla připravená toho dotyčného zapíchnout, pokud se o něco pokusí. Byla jsem za zdí, která mě dělila od předsíně. Vyskočila jsem, ale nikdo tam nebyl. Jen spadlé věci. Podívala jsem se okolo sebe, kdyby mě chtěl někdo překvapit. Nikdo nikde. Když jsem si všimla mokrých stop od bot, které směřovali dovnitř domu, zastavilo se mi srdce. Šla jsem podél stop. Směřovali nahoru po schodech až do...mého pokoje. Dveře byly pootevřené. Škvírou jsem zahlédla stín neznámé osoby. Ze zdola jsem zaslechla zvonění mobilu. Mého mobilu. Chtěla jsem utéct, aby si mě dotyčný nevšiml, ale bylo pozdě. Dveře se otevřely a v nich stál/a...