Don't Look Back

•9•

Udělali jste mi takovou radost, že přidám ještě jednu část:D

Nemáte tušení, jak moc si toho vážím:)

děkuji!! 

A šťastné a veselé:))

Dojedla jsem a šla odnést talíř do kuchyně. Rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Chtěla jsem to jít Justinovi, ale když jsem nakoukla do obýváku, nebyl tam. Povzdechla jsem si a trochu zklamaná se vydala po schodech nahoru.

Zaslechla jsem ze zdola hlasy a to mě probralo. Podívala jsem se na budík. Cože tři hodiny ráno? Tohle se mi nelíbí. Pokoušela jsem se spát, ale nešlo to, pořád jsem slyšela ty hlasy. Vstala jsem z postele a potichu otevřela dveře. Šla jsem na kraj schodů a čekala, jestli někoho nezahlédnu. Nikdo tam nebyl a tak jsem šla pomalu dolů. Všimla jsem si, že z obýváku se line jemné světlo. ,,Zbláznil ses?" ozvalo se z obýváku. ,,Nechceš držet hubu?" slyšela jsem Justina s někým mluvit. Schovala jsem se za roh a poslouchala jejich rozhovor. ,,Uvědomuješ si, co se ti může stát? Nemůžeš ji tady nechat." ,,A to proč?" ,,Nebude jim záležet na tom, že už s náma nejedeš. Jakmile se dozví, že tady máš Williamsovu dceru, skončí to špatně."o čem to kurva mluví? Došlo mi, že se baví o mě, ale o mém otci? Je už 10 let po smrti. Nebo... ,,Panebože." řekla jsem nahlas, aniž bych si to uvědomila. ,,A ke všemu nás poslouchá." uchechtl se ten 'někdo'. Na nic jsem nečekala a snažila se utéct. Dveře byly pár metrů ode mě, ale nějací dva kluci mě chytili a odvedli za nimi. Posadili mě na pohovku a předemou se objevil ten kluk, který mluvil s Justinem. ,,Ahoj." usmál se na mě a klekl si, aby se mi mohl dívat do očí. ,,O co tady jde?" vyprskla jsem na něj. ,,Jsem Cameron, taky tě rád poznávám." ,,Na něco jsem se ptala." ,,A mě to absolutně nezajímá." postavil se a pak jsem si všila Justina, který nás celou dobu pozoroval. ,,Musím říct...že už chápu proč si ji tady chceš nechat, Bieber." Bieber? ,,Počkat...Bieber?!" prudce jsem se postavila a dívala se mu do očí. Jen kývl. ,,Kolik ti je let?" zeptala jsem se ho a on jednoduše odpověděl. ,,Dvacet-jedna" ,,A tvůj otec je...Jeremy?" sklopil hlavu a očividně neměl odvahu se mi podívat do očí. Cítila jsem slzy na mých líčkách a měla jsem chuť ho zabít.

Tak jak to udělal jeho otec mým rodičům.