Don't Look Back

•6•

Sedím v jeho autě už půl hodiny a říkám si, že by se přeci jenom mému zadku dařilo lépe na té lavičce. Ano, bolí mě zadek ze sedačky, ale lavička mi nevadí. Vrtěla jsem se tam jako ryba na suchu. On si toho nejspíš všiml, protože se na mě podíval a ušklebil se. ,,Neboj, už tam budeme." oddychla jsem si, opravdu nahlas. Podíval se na mě divným pohledem, jakoby ho něco bolelo. ,,Jsi v pořádku?" řekla jsem trochu vystrašeně. ,,Já jen...J-Jo. V pohodě." ,,Dobře." chtěla jsem odvrátit hlavu zpět na silnici a pozorovat sníh jak se sype z oblohy, ale jeho tvář mě tak zaujala, že jsem se nemohla ubránit a začala studovat každičký kousíček jeho naprosto dokonalé tváře. Jak takhle může někdo vypadat? Jeho obličej byl...tedy je, naprosto neuvěřitelný. Ty rty, vytvarované do srdíčka, nikdy jsem nic takového neviděla. Měl trochu propadlé tváře, což působilo dost sexy. Bylo vidět, že zatnul zuby. Asi jsem ho tím zíráním znervóznila, ale ani to mě nedonutilo dívat se jinan. ,,Budeš mě ještě dlouho pozorovat? Trochu odvádíš mou pozornost od řízení a nerad bych vyletěl ze zatáčky." uchechtl se a hodil na mě ten známý sekundový pohled. ,,J-já jen...obdivuju fakt, že si tohle vydržel každý pátek." Jo! Zakecala jsem to myslím dobře. ,,Co mám dělat, když nejbližší obchod je ve městě a já bydlím daleko v zadnici kde žádný supermarket není." povzdechla jsem si a začala si ho zase prohlížet. Dost! Chtě nechtě jsem se zakoukala do přírody okolo silnice. Najednou prudce zatočil. Dojeli jsme k nějaké chatě. Vypadala útulně a rodině. Snad nemá přítelkyni, jinak by mě hráblo. Moc dobře se znám, buďto bych utekla oknem a přežila to nebo bych vyskočila oknem a zlomila si vaz. Kdyby takováhle chvíle nastala, radši tu druhou možnost. ,,Vstoupíš už?" vyrušil mě z přemýšlení a já si všimla, že už je na cestě dovnitř. 

Neumím vám ani popsat tu radost, když jsem zjistila, že mám 9 upozornění, která se týkají jen téhle story:D srdce mi povyskočilo, přísahám:DD

Díky moc:)