Don't Look Back

•2• ✔️

,,Mluvíme stejnou řečí, že jo?" Ironicky se mě zeptal, jako bych byla idiot. Ze mě idiota dělat nebude. ,,Nemůžeš mě vyhodit! Nic špatného jsem neudělala! To ty mě neustále obviňuješ za něco, co jsem neudělala!" ,,Teď mě pozorně poslouchej." Odmlčel se, zvedl se a pomalými kroky přešel ke mě. Nespouštěla jsem zrak z jeho nádherných hnědých očí, do kterých jsem se zamilovala. ,,Nemiluju tě. Nikdy jsem tě nemiloval, jenom mi tě bylo líto. Ale teď už ne. Objevil jsem nový svět - plný alkoholu, drog a zkurveně dobrýho sexu s Meredith." Jakoby se zastavil čas. To on mě podvádí? Dělá něco, za co obviňuje mě?! Když mi to najednou dojde. On mě obviňoval, aby se mě zbavil. Abych vypadla a už ho neotravovala. Nepatřím do jeho nového života. ,,Kdo je Meredith?" V očích mě štípaly slzy. Ruce se mi třásly a mé čelo orosil studený pot. ,,Meredith je mnohem lepší, hezčí a hlavně chytřejší. Kdyby jsi byla alespoň trochu chytrá, všimla by sis, že mi na tobě nezáleží. Ani trochu." Tomu se mi nechce věřit. Přeci ke mně něco musel cítit, když jsme spolu tak dlouho. Celé čtyři roky. Čtyři zbytečné roky, kdy jsem si myslela, že jsem tam, kam patřím.

,,Vypadneš už?" Nedočkavě a hlavně otráveně mě vyháněl. ,,J-já..." Nezmohla jsem se ani na slovo. Všechno bylo k ničemu. Všechno to jenom hrál. Proč? Proč mě tedy nechával u sebe, když jsem mu tolik na obtíž? ,,Jak chceš." Vešel do dveří naší ložnice. Šla jsem hned za ním. Stál u skříně a do kufru házel mé oblečení. ,,Co to děláš?" řekla jsem se slzami v očích. Přešel do koupelny a pokrčoval. Všechnu mou kosmetiku házel do igelitky, kterou našel někde v šuplíku. ,,Měla sis sbalit sama, takhle je to alespoň rychlejší." ,,To ale nemůžeš!" Slzy mi tekly po tvářích. ,,Sleduj." Mluvil tak klidně. Vůbec mu nevadilo, že nemám kam jít, v peněžence mám jen pár bankovek a ještě jsem ani nedostudovala, nenajdu si práci. ,,Nečum a vypadni už konečně." ,,Prosím..." pořád jsem plakala. Bylo to, jakoby mi zapíchl nůž do srdce. Celý svět se mi točil, před očima jsem měla mžitky. Nikdy bych neřekla, že se to může stát. Že osoba, do které jsem se tolik zamilovala mě vezme k sobě, aby mě nakonec vyhodila.

Z přemýšlení mě vytrhl prudký pohyb. Ten idiot právě vyhodil veškeré mé věci z okna! ,,Ne! Proč..." ,,Co je? Děje se něco? Vadí ti, co jsem udělal?" Výhružně se na mě podíval. ,,Proč si to udělal?" ,,Nechtěla ses pakovat, tak jsem ti trošku pomohl." ,,Ale nemusel si přeci házet kufr z okna. Mohl jsi někoho zranit! Jsme v nejvyšším patře! Copak ses zbláznil?!" ,,Drž už hubu a vypadni!"

Blesku rychle ke mě přiběhl, vzal mě za vlasy a táhl ke dveřím ze kterých mě vyhodil. Zabouchl za sebou dveře a nechal mě ležet na studené hotelové chodbě. Zmatenou, ublíženou.Pomalu jsem se zvedla z ledové podlahy na třesoucí se kolena. Nezbývalo mi nic jiného, než se vydat k výtahu. Dveře se otevřely a hned, jakmile jsem vstoupila dovnitř, jsem se svezla zpět na zem. Hlavu složím do dlaní a potichu vzlykám. ,,Co jsem udělala špatě?" Zašeptala jsem do prázdna. Slyšet byl pouze pohyb výtahu. ,,Kam mám teď jít?" Opět se ptám nahlas sama sebe a čekám na odpověď. Bohužel, okolo mě je pouze tíživé ticho.

Dveře výtahu se otevřely. V hale nebyl nikdo. Ani Jim, asi už šel domů. I kdyby tady byl, nemůžu ho požádat o pomoc. Má doma přítelkyni proboha. Nemůžu je otravovat.

Vyjdu z vchodových dveří. Rozhlížím se po prázdné ulici a hledám svůj kufr. Naštěstí už je dost pozdě a silnice i chodník jsou prázdné. Snad letící kufr nikoho nezranil.

Už se to snažím vzdát, když si všimnu černého kufru, který leží hned vedle popelnic. Popelnice jsem rozházené a některé jsou i vysypané. ,,Proč? Nemohl se trefit do těch kytek, které jsou jen o pár metrů dál?!" Zanadávala jsem, ještě pořád se slzami v očích.

Přešla jsem k hromadě odpadků a vytáhla kufr. ,,Fuj." Nakrčila jsem nos znechucením. Hlavou mi proběhla další myšlenka - kde budu spát? Můj zrak se přesunul k místu, kde začínal místní park. ,,Achjo." Smutně jsem si povzdechla a vydala se k parku.

Procházela jsem se parkem a hledala vhodné místo na přenocování, když jsem si všimla supermarketu. Chodí sem nakupovat úplně všichni. I já s Rickem jsme tam chodili. V očích mě opět štípaly slzy. Zavřela jsem oči a snažila se jim zabránit v útěku. Budu silná, musím být.

Když jsem slzy úspěšně zahnala, otevřela jsem víčka. Do oka mi hned padla jedna, dejme tomu pohodlně vypadající lavička. Vydala jsem se k ní a doufala, že se na ní alespoň trochu vyspím.

Děkuji SumertineSummer za vote a komentář:)