Don't Look Back

•10•

Dívala jsem se mu do očí a po tvářích mi stékaly hořké slzy. ,,T-ty..." nevěděla jsem co říct. Najednou mě napadlo co bych mu mohla říct ,,Nenávidím tě! Slyšíš?! Lituju dne kdy jsem tě potkala. Lituju, že jsem se do tebe kdy zamilovala." křičela jsem z plných plic a ani si pořádně neuvědomila, co jsem právě řekla, ale hněv, který se ve mě vařil byl silnější než fakt, že jsem do něj opravdu zamilovaná. Rozeběhla jsem se s myšlenkou, že se ho pokusím udusit nebo jakkoliv praštit. Byla jsem jako smyslů zbavená. Bohužel mé plány zhatili ti dva kluci, kteří mě chytili na chodbě. Stoupli se před Justina a drželi mě dál od něj. Snažila jsem se ho alespoň rukou praštit, ale nedosáhla jsem na něj. Překvapilo mě, že tam jen stál a díval se mi do očí. Jako kdybych na vteřinu spatřila slzy v jeho očích. To se mi, ale, muselo zdát. Nemá city, jako jeho otec. Jeden z těch kluků vzal něco do ruky a praštil mě do hlavy.

Probudilo mě ostré světlo, díky kterému se spustila štiplavá bolest hlavy. Pokusila jsem se pohnout, ale zabránily mi v tom provazy, které jsem měla omotané kolem těla. Uslyšela jsem cvaknutí zámku a následně se otevřely dveře, ve kterých stál...Justin? Vzpomněla jsem si, proč jsem tady a v tu chvíli se mi opět začala vařit krev. Měla jsem chuť po něm skočit a např. utrhnout mu hlavu nebo mu zlomit vaz. Dokud jsem si nevzpomněla co k němu cítím. Zavřel za sebou dveře a sedl si naproti mě ke zdi. Chvíli jsme byli ticho, dokud ho nenarušil Justinův hlas. ,,Víš, rád bych ti něco řekl, něž se mě pokusíš zabít." Dívala jsem se do země, nechtěla jsem ho vidět. ,,Budeš mě poslouchat nebo se na to mám vykašlat rovnou a odejít." podívala jsem se na něj a začala mu věnovat plnou pozornost. Nechtěla jsem tady být sama, tak bude lepší když tu zůstane a já se něco dozvím. ,,Za 1. S otcem se nestýkám, neudržuju žádný kontakt a ani nevím kde právě je a co dělá, takže je vyloučeno, že bych mohl být jako on..." ,,Dřív, než budeš pokračovat..." skočila jsem mu do řeči ,,...to, že se nestýkáš s otcem, neznamená, že nejsi jako on. Je to tvůj otec, v něčem musíte být podobní." ,,Jo, to jsme. Ale v tomhle zrovna ne." podívala jsem se na něj, ať mi řekne v čem, ale nedíval se na mě, zajímavější pro něj byla podlaha. ,,A v čem si teda jste tolik podobní?" zvedl hlavu a upřel na mě svůj zrak. ,,Slabost pro ženy." ,,Který muž ji nemá?" ,,Není to jen tak Chelsea." ,,Řekni mi teda v čem je rozdíl." ,,Prostě to nejde zastavit." ,,Ale co?!" křičeli jsme po sobě jako magoři. ,,Znásilňování Chelsea!" vykulila jsem oči, div mi nevypadly z hlavy. ,,Cože?" řekla jsem skoro neslyšně. Justin si povzdechl a praštil hlavou o zeď za ním. ,,Bylo mi patnáct. Zamiloval jsem se do jedné holky. Ona mě ale, nechtěla." provaz se mi zařezával do ruky a já se nemohla plně soustředit na to, co říká. ,,Když ten provaz sundám, neutečeš?" ,,Ne." ,,Slibuješ?" ,,Slibuju." přešel ke mě, vytáhl kapesní nůž a začal řezat provaz. Každý jeho dotek ve mě vyvolával divný pocit. Cítila jsem, jak se provaz uvolnil a já si stoupla a celá se protáhla. Justin šel zpět ke zdi, sedl si a pokračoval. ,,Jeden můj kamarád pořádal párty a já tam potkal ji. Trochu se to zvrtlo a..." odmlčel se. Bylo vidět, že je to pro něj těžký. ,,...odtáhl jsem ji pryč. Daleko od ostatních a tam ji...však víš. Nejhorší na tom bylo, že se mi to fakt líbilo. Líbil se mi ten pocit, že nad ní mám 100 procentní kontrolu. Líbilo se mi, že je bezmocná a nemůže nic udělat. Cítil jsem se silný a nezranitelný." po tvářích mu stékaly slzy a klepal se mu hlas. ,,Pokračovalo to až do mých devatenácti let. Dal jsem se dobrovolně na léčení a teprve před měsícem mě pustili." cože?! Před měsícem?! Co kdyby...,,Proboha. Vždyť...proč si mě bral k sobě?!" byla jsem trochu naštvaná, ale hlavně vyděšená. ,,Chelsea, já...chtěl jsem zkusit, jestli to zvládnu, jestli jsem už v pohodě. Věř mi, nechci ti ublížit." ,,Takže, ty si mi pomohl jenom proto, aby si zjistil, jestli jsi normální a řekl sis, že když by ne, nikomu by nevadilo, že znásilníš bezdomovce." on mi nepomohl protože by chtěl nebo by mu mě bylo líto, ale protože mě chtěl použít jako test. ,,Ze začátku ano a dařilo se mi to. Nechtěl jsem se tě moc dotýkat, abych to nepokazil. Tolikrát jsem tě chtěl políbit, obejmout. Ale Chelsea..." vstal a přišel ke mě. Trochu jsem se bála a tak jsem se zvedla a začala couvat, ale narazila jsem do zdi. ,,...ani jednou jsem neměl chuť tě znásilnit."