Holiday in France (Czech story)

1. kapitola

Mé jméno je Clair Sparks, je mi 15 let a žiji v Česku v Praze. Moji prarodiče nejsou Češi, takže proto nemám české jméno. Mám celkem normální život. Můj otec vlastní stavební firmu a mamka pracuje v jedné firmě s elektrosoučástkami. Poslední dobou nemáme nouzi o peníze a žijeme v moderním bytě 4+1. Mám fialový pokoj a také svojí vlastní šatnu. Jen koupelnu mám společnou se svým starším bratrem Markusem. Je mu 20 let, ale stejně je to furt puberťák s náladami, i když on si myslí opak.

Ve škole mě většina lidí nemá moc v lásce, maximálně tak na opisování úkolů, protože patřím mezi ty chytrý, co mají vždy vyznamenání na vysvědčení. V angličtině jsem nejlepší z celý třídy a jakmile na mě někdo začne mluvit anglicky, tak mu začnu plynule odpovídat. Mám dvě nejlepší kamarádky Míšu a Verču a ještě další kamarádku, která sedí se mnou v lavici, Monču. Tak to je asi vše. Jo, ale ještě já, Verča a Míša jsme zapálené Belieberky, i když Justinovi nespamujeme twitter, jelikož nechceme být jako ostatní. Spamovat mu  twitter, jen aby si nás všiml, není zrovna náš styl. Ale napíšeme mu tam jednou za čas, nějakou povzbuzující zprávu. Teď už to je opravdu vše.

Snažila jsem se načrtnout byt, který jsem vymyslela. Snad se v tom vyznáte.

,,As long  as you love me, we could be starving…“ uslyšela jsem vyzváněcí tón svého iphonu a rychle ho běžela zvednout. Podívala jsem se na display a stálo tam Nicol. Byla to jedna z mých velice dobrých kamarádek, která bydlí v Praze. Seznámila jsem se s ní vloni v Turecku a zítra společně s našimi mamkami jedeme do Paříže. Přejela jsem po display, dala si mobil k uchu a uslyšela její vysmátý hlas: „Ahoj lásko, tak co, už se těšíš?“ zeptala se a já jí hned už taky usměvavá odpověděla : „No ještě aby ne, vždyť jedeme spolu, takže to bude určitě zase sranda. Už vidím jak z nás místní Francouzi budou vedle.“

            „Tak známe se, už Turci z nás byli pěkně mimo. No snad tam někoho okouzlíme. Třeba nějakého bohatého syna nějakého poslance.“ snila Nicol.

            „Nevím jak ty, ale já tam okouzlím maximálně tak odpadkový koš.“ řekla jsem naprosto vážně

            „Ale prosím tě, Clair, přestaň o sobě tak moc pochybovat. V Turecku na tebe letěl každém druhej, tak proč ne i v Paříži?“ zeptala se mě.

            „Protože Turci letí na každou holku, ale Francouzi jsou trošku vybíravější.“

            „Nedělej si s tím starosti a prostě mi věř. Clair, jestli teď zrovna stojíš tak se posaď a já ti na facebook pošlu jeden velice důležitý odkaz.“ řekla se zatajeným dechem.

            „Sice tě nechápu ale fajn. Už sedím na posteli a u nohou mám notebook, kde jsem přihlášená na facebook, tak šup a posílej.“ vyzvala jsem ji se smíchem. Chvilku bylo v telefonu ticho a já čekala, až se mi objeví na facebooku zpráva od ní. Stalo se tak do deseti vteřin. Klikla jsem na odkaz, který mi poslala a přede mnou se objevila fotka Justina. Páni, jak on to dělá, že je vždy tak úžasný.

            „Nicol, to je ale sexouš.“ zasmála jsem se do telefonu.

            „Clair, ty slepoto, koukni se dolů, co je pod tím napsáno.“ řekla trošku podrážděně.

            Sjela jsem tedy dolů a četla si popisek k tomu. V tu chvíli se zastavil čas a celý můj svět se změnil. Stálo tam „Justin je teď na dva týdny v Paříži. Říká, že se po rozchodu se Selenou potřebuje odreagovat, ale nic jí nedává za vinu. Pořád jsou dobří přátelé, i když si Selena našla nového přítele a to opět Taylora Lautnera. Tvrdí, že Taylora miluje víc než, kdy milovala Justina a věří, že Justin si brzy najde taky takovou lásku, jako našla ona.“