Holiday in France (Czech story)

6. kapitola

Najednou se ozvala strašná rána a zvuk brzdících brzd, ale to už jsem moc nevnímala, protože se všichni bodyguardi semkli u mě a Justina a tahali nás směrem k Louvru.(muhehehe, jste si mysleli, že je něco s ní že jo :D)

„Justine, co to bylo?“ zeptala jsem se ho vystrašeně.

„Do nějakého novináře narazilo auto. Nedělej si s tím prosím teď starosti. On je v pořádku.“ řekl Justin a já se snažila uklidnit. Až když jsme vstoupili do Louvru vedlejším vchodem a ne tou pyramidou, uvědomila jsem si, že Jaden a Nicol s námi nejsou.

„Justine, kde je Nicol s Jadenem?“ zeptala jsem se ho a už mě zase pohlcovala panika. Justin ke mně přistoupil a chytil mě za ramena, koukl se mi do očí a řekl.

„Neboj Clair, oba jsou v pořádku akorát se šli do nějaký kavárny. Chceš jít do Louvru a nebo se jen tak procházet?“ zeptal se mě po tom, co mě už zase uklidnil.

„Louvre asi dneska ne, takže se jdeme procházet.“ řekla jsem mu a on přikývnul. Vzal mě za ruku a šli jsme směrem Tuilerijských zahrad. Bylo úžasné se tam procházet, jelikož tam moc lidí ještě nebylo. Občas k nám někdo přiběhl, že chce s námi fotku. Ano, oni se opravdu chtěli fotit i se mnou a to jen proto, že chodím s Justinem. Celou dobu jsme s Justinem blbli jako malé děti a nevadili nám pohledy ostatních. Justin mě naháněl skoro všude, a když mě dostal, dal mi ten nejsladší polibek jaký mohl. To se však neobešlo bez toho, aniž by nás někdo vyfotil. Ať už to byl novinář nebo normální člověk.

Po tom co jsme se dost vyblbli a byli docela unavení, jsme si šli sednout do nějaký kavárny. Nakonec jsme se posadili vedle sebe u jednoho stolu vzadu. Objednali jsme si oba dva capuccino. Justin měl jednu ruku přehozenou přes moje rameno a hladil mě na tváři, zatím co já jsem si položila hlavu na jeho rameno a užívala si tuto chvíli, dokud ji někdo nezničí. Nakonec se tak i stalo, jelikož nám číšník přinesl naše objednávky. Oba dva jsme se věnovali svému šálku a nikdo z nás nepromluvil. Já jsem se totiž přenesla do vzpomínek.

S mým posledním klukem jsem se v kavárně u capuccina rozešla. Teda spíš on se mnou. Strašně jsem jo milovala, ale on si našel jinou, lepší. To teď ho pořád nenávidím. Ani jsem si to neuvědomila a jedna neposlušná slza se skutálela po mé tváři. Justin si toho všiml a hned mě objal.

„Clair, copak se děje?“ zeptal se mě starostlivě.

„Nic, já jen jsem si vzpomněla na mého bývalého. To je dobrý, už jsem v pohodě.“ na sílu jsem se usmála, aby to bylo přesvědčivý.

„Nedělej si s tím hlavu. Teď máš mě a já tě nikdy neopustím.“ řekl Justin přesvědčivě.

„Jsi si jistej?“ zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

„Jsem. Jsi úžasná,a když spolu nebudeme jako pár, tak jako dobří přátelé určitě. Slibuji.“ odpřísáhl a já mu, nevím proč, věřila.

„Tak dobře.“ řekla jsem mu.

Justin se na mě usmál a krátce mě políbil.

Po odchodu  z kavárny jsme se ještě procházeli po Paříži, až jsme zašli do ulice, do který jsem já rozhodně nepatřila. Byly zde obchody značky Gucci,  Armani, Louis Vuitone, Dior, Chanel atd. (ta ulice opravdu existuje, jelikož jsem v ní byla. Je to za hotelem na Náměstí Svornosti). Já jsem se chtěla obrátit a odejít, ale Justin mě zatáhl do Gucciho.

„Justine, já radši počkám venku. Stejně jedinou věc, kterou bych si mohla koupit, tak i na tu bych vydělávala půl roku nejméně. Takže počkám venku.“ řekla jsem a už chtěla odejít, když si mě přitáhl zpět k tělu a pohladil mě po tváři.

„Ale já tu nejsem kvůli sobě, ale kvůli tobě. Chci ti koupit nějaký šaty, protože se chystáme…“