Holiday in France (Czech story)

11. kapitola

Omlouvám se, ale zase je taková kratší. Doufám, že se ale bude líbit. Přeji krásné čtení.

11. kapitola 

Zrovna stojíme já, Justin, Nicol, Jaden a moje mamky u zadního vchodu u hotelu. Máme tu dvě auta. V jednom autě budeme sedět já, Justin a moje mamka a v druhým autě bude sedět Nicol, Jaden a Nicolina mamka. Pikolíci nám nandali kufry do aut a my se ještě rozloučli s provozním hotelu. Pak jsme nastoupili a vyjeli jsme směrem k Eiffelovi věži. Zastavili jsme u mostu za ní a vystoupili z auta. Já a Nicol jsme okamžitě vytasily foťáky a začaly se navzájem fotit s Eiffelkou v pozadí. Když jsem zrovna stála se sklopeným foťákem a kochala se tím neuvěřitelným výhledem, někdo mě obejmul zezadu okolo pasu a svoje ruce si prropletl na mém břiše.

,,Je to fascinující, že?" zeptal se mě Justin, a když se jeho mentolový dech dotkl mé pokožky na krku, mírně jsem se zachvěla.

,,Je to úžasný." řekla jsem a hlavu pootočila k němu. Justin se na mě jen usmál a přiblížil se k mým rtům.

,, Je to užasný, ale jen když jsem tu s tebou." řekl kousek od mých rtů, dokud je nespojil do dokonalého polibku. 

,,Hrdličky jdete?" zeptala se nás Nicol a my se od sebe museli chtě nechtě odtrhnout. Justin se na mě smutně podíval a já se otočila na Nicol. ,,Jo jdeme."

Společně jsme všichni kráčeli i s mamkama k Eiffelově věži. Bylo to neuvěřitelný. Stát tam pod tou ohromnou stavbou a osobou, kterou milujete ze všeho nejvícna světě. Miluji ho, ale ještě nemám tu odvahu mu to říct. Nejsem si ale jistá, jestli to i on cítí stejně. Bojím se, že kdybych mu to řekla, tak on by mi to neopětoval a třeba by mě dokonce i opustil. Nejsem si vůbec jistá tím, co by mi řekl. Proto to nechci moc riskovat. 

Šli jsme k pokladně a tam si koupili lístky. Nakonec jsme si to chtěli trochu užít, tak jsme šli první dě patra (669 schodů) pěšky a úplně nahoru jsme pak jeli výtahem. Když jsme přijeli nahoru, nestačila jsem se divit. Nic krásnějšího snad neexistuje. Dneska svítilo sluníčko, takže když jsme byli na straně, která je naproti Defénse (pařížský Manhattan), krásně jsme viděli ten obří stín Eiffelovky. Bylo to kouzelné. Navíc nás nikdo nerušil, protože se k nám nikdo nesměl přibížit ani na pět metrů díky ochrance. 

,,Clair?" zeptal se mě Justin, mezitím co mě objímal zezadu a společně jsme koukali na tu nádhernou Paříž pod náma. 

,,Ano lásko?" pobídla jsem ho aby pokračoval.

,,Musím ti něco říct. Ale nevím, jak to vezmeš." pomalu přešel vedle mě a přitiskl si mě silně k tělu.  Svoe čokoládové oči upřel na mě a já se začala bát co přijde.

,,Miluji tě." řekl jednoduše a stále se mi kouka do očí. Já si až po chvíli začala uvědomovat co mi řekl. Panebože, on mě miluje. Justin Bieber mě miluje. Kluk, kterýho miluju já, miluje mě a řekne mi to na vrcholku Eiffelovi věže. Právě jsem se stala nejšťastnějším člověkem pod Sluncem.

,,Taky tě miluju, ani nevíš jak moc" řekla jsem mu, mezitím co se mi z očí draly ve slzy.

,,Tak proč pláčeš?" zeptal se mě starostlivě.

,,Pláču od štěstí. Právě jsem se stala nejšťastnějším člověkem. Můj přítel mě miluje. Co víc si můžu přát?" řeknu mu. Justin se nad tím jen usměje a svými rty se nakloní k těm mým a spojí je o sladkého polibku. Tenhle okamžik si budu pamatovat nažvdy. I když už spolu nebudeme, budu vědět, že mě miloval a že já milovala jeho. Jen doufám, že konec mezi námi nikdy nenastane. 

Prosím kritiku :) Napadlo mě, že asi teď budu přidávat kratší, ale nejspíš je budu přidávat častěji :)) Miluju Vás lidi :)) xoxo Klára :))