Holiday in France (Czech story)

15. kapitola

Omlouvám se, ale je neuvěřitelně krátká, protože ted musim uklízet celý dům, jelikož nám přijede návštěva, takže nemám moc čas :PP Ale chtěla bych jí věnovat Olče, která je naprosto úžasná kámoška a věrná Belieberka :)) Snad se ti to bude líbit Banáne :D 

Snídaně byla výborná. Pak jsme se šlí s Justinem ještě projít tak různě po Praze. Jenže jelikož se už provalilo, že Justin je v Praze, viděli jsme na ulicích holky, co měli trička s ním a furt ho vyhlíželi. A když si ho všimli, vždycky se strhl neuvěřitelnej povyk. Pak už jsme na to neměli s Justinem nervy, tak jsme se vrátili zpátky domů.

Zbytek týdne jsme strávili úplně normální, akorát já furt scháněla nový oblečení, abych nedělala ostudu. Do USA pojedeme aasi tak na měsíc, takže už mám zabalený tři velký kufry a jeden malej. V tom malým jsem měla hygienu atd., ve dvouch velkých jsem měla oblečení a v tom třetím velkým kufru jsem měla boty. No co, jedeme tam na měsíc. Holky už si taky balili. Společně jsme jednou vyrazili na nákupy mezitím co byl Justin s tátou na fotbalu. No táta mi neměl dávat jednu ze svých kreditek a říkat u toho kup si co chceš. Nakonec to dopadlo tak, že já, Verča i Míša jsme měli každá na sobě minimálně deset tašek s oblečením. Boty už jsme totiž nepotřebovali. Když nás přijeli vyzvednout táta s Justinem, nemohli se přestat smát. Táta si ze mě dělal celou cestu srandu. Nejdřív jsme vysadili doma Míšu a pak i Verču.

,,Justine, dávej si na ní pozor. Když jí chytne nákupní horečka, a ten člověk co je zrovna s ní na nákupech, no tak ten to nemusí přežít. Ona je schopná strávit celý den v obchoďáku." varoval táta Justina a já myslela, že kažou chvíli vybouchnu. Justin seděl u táty vepředu, takže neviděl můj výraz. Jinak by dostal záchvaty smíchu.

,,To je dobrý, já to zvládnu. Sám si taky něco koupím, takže to je vyřešené." řekl Justin a já se pousmála. On taky občas trpí nákupníma horečkama.

V den odletu...

,,Budete nám chybět zlatíčka." řekla máma u vstupu do soukromého letadla a mě i Justina políbila na tvář.

,,Neboj mami, dáme na sebe pozor." řekla jsem jí a povzbudivě se usmála.

,,Já se o ní postarám." řekl Justin a objal mě okolo pasu. Bylo tak úžasné s ním být. Vždycky, když se mě dotknul, myslela jsem, že exploduji.

,,Já se nebojím." řekla mamka a musim říct, že to brala statečně. Dokonce ani nebrečela.

Míša a Verča se ještě loučili se svými rodinami a Nicol s Jadenem, kteří taky s námi letí, se už cpali do letadla. Nejlepší ale je, když Jaden má vůči mě nějakou směšnou poznámku, uzemním ho tím, že řeknu, že jsem stejně o osum dní starší než on a že to prostě nezmění. Já jsem se totiž narodila 30. června 1998 a Jaden byl o 8 dní pomalejší než já. 

Míša může s námi v USA zůstat jen  týden a pak jí soukromé letadlo dopraví zpět domů. Verča může zůstat celou tu dobu, což mě tedy neuvěřitelně překvapilo, protože ona většinou má nejpřísnější režim. 

Už jsme se museli nastoupit, takže jsme se naposledy rozloučili a potom nastoupili. Justin tu měl dvě trojsedačky takže to bylo úplně skvělý. Na naší trojsedačkce jsme  zleva sedili Justin, já a Verča a na druhý seděli Jaden, Nicol a Míša. Celá cesta ubíhala celkem v pořádku, dokud se nezačalo letadlo lehce třást... 

Je to nic moc :P Prosím zanechte vote a coment :) potěší :) A děkuji že to čtete, miluji vás lidi