Holiday in France (Czech story)

7. kapitola

„Ale já tu nejsem kvůli sobě, ale kvůli tobě. Chci ti koupit nějaký šaty, protože se chystáme na Teen Choice Awards. Přeci sis nemyslela, že bych svojí přítelkyni nechal doma.“ řekl a krátce mě políbil. Já jsem ale stále byla zaražená, tím co řekl. On mě chce vzít na Teen Choice Awards, které se koná přibližně za měsíc? Mě? Já budu v Americe? Asi to se mnou švihne.

Justin si nejspíš všiml toho, jak jsem v šoku, takže si mě vtáhl do objetí a začal mě hladit po vlasech.

„Neboj, je to jen předávání. Už tak o nás všichni ví a ty aspoň budeš mít možnost se seznámit s mými dalšími přáteli, jako je Alfredo, Lil a další. Bude to v pořádku a všichni mi budou závidět mojí úžasnou přítelkyni. Souhlasíš teda? Půjdeš se mnou?“

„Justine, já nevím. Jen tak si to na mě vychrlil. Ale asi ano, moc ráda s tebou půjdu. Ale předem tě prosím. Nekupuj mi ty nejdražší šaty co tu jsou.“ řekla jsem mu a podívala se na něj zoufalým pohledem.

„Neboj. Bude to v pohodě.“ řekl a poslal mě do kabinky si zkusit první šaty. Ty byli sytě růžové, ale ke mně se příliš nehodili. Zkusila jsem si asi dalších dvacet šatů, až mi paní, která mě obsluhovala, přinesla šaty, do kterých jsem se hned zamilovala. Byli bez ramínek a měli velký rozparek a zlatou barvu. Sukně byla z jemné průsvitné látky, která byla jemně posetá třpytky stejně jako zbytek šatů, a byla našitá na zlaté lesklé spodní sukni ze saténu. Paní mi k nim ještě přinesla zlaté páskové sandálky na vysokém podpatku, které jsem si obula, a pak jsem vyšla ven, ukázat se Justinovi. Když jsem vyšla a otočila se na Justina, který seděl v černém křesle, málem mu upadla brada. To mi ty šaty tak slušely? Justin pořád seděl a já už se začala pomalu smát nad jeho reakcí. Jeho výraz byl úžasnej, takovej komickej a roztomilej dohromady. No prostě úžasná kombinace.

„Ehm, Justine? Ty jsi se zapomněl hýbat?“ zeptala jsem se ho a u toho se smála a rudla zároveň.

„Ne, já jen, wau- ty- no, wau!“ To byli jeho jediný slova, který ze sebe vysoukal po tom, co se postavil.

„To vypadají ty šaty tak úžasně?“ zeptala jsem se ho celá rozzářená.

„Šaty vypadají úžasně, ale jen díky tomu, že je máš na sobě ty. Jinak by ztráceli tu správnou jiskru.“ řekl  Justin a otočil mě k zrcadlu. Když jsem se do něj podívala, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. To jsem opravdu já? Dívka v zrcadle vypadala skutečně jako já, ale přitom tak rozdílně. Neměla jsem slov a Justin taky ne. Po chvilce se ozval poblíž nás milý hlásek.

„Prosím, budete si kupovat tyto šaty?“ zeptala se nás paní, která mě obsluhovala.

„Ano, to je jasné.“ řekl Justin a já si mezitím zalezla zpět do kabinky a vše ze sebe svlékla a oblékla si na sebe to co předtím. Vyšla jsem z kabinky a ta paní mi dala šaty do vaku, aby se nepomačkaly.

Omylem jsem zahlédla cenu a to mi vyrazilo dech.

„Justine, řekla jsem ti, že nechci ty nejdražší šaty co tu jsou.“ vyčetla jsem mu.

„Lásko, ale tohle nejsou ty nejdražší. Tyhle jsou totiž jen druhý nejdražší a ty si říkala, že ti nemám kupovat jen ty nejdražší, takže žádný protesty, jinak s tebou nebudu večer spát na pokoji.“ řekl a pak si uvědomil, jak blbě znělo to, když řekl, že se mnou nebude spát. To už se ale já prohýbala v záchvatech smíchu a Justin se nakonec ke mně přidal. Po pár minutách jsme se uklidnili a šli už pryč. 

Když jsme vyšli ven, zamířili jsme rovnou do hotelu. Justin jako pravý gentleman, mi mé šaty nesl a přitom šel se mnou ruku v ruce.

Najednou mi začal zvonit mobil. Stálo tam Neznámé číslo, tak jsem to zvedla.

„Áno?“

„Clair, kdepak jste? My jsme právě přišli na hotel a vy nikde.“

„Neboj Nicol, teď jsme na cestě a za chvilku tam budeme. Justin mi musel něco koupit.“

„A prej že nejsi zlatokopa. Ti tak budu věřit.“

„Ne nejsem, ale jelikož za měsíc jdu s Justinem na předávání cen Teen Choice Awards, tak si tam nemůžu vzít šaty z NewYorkeru, který má každá druhá holka, nemyslíš?“

„Jo to je pravda. Tak se tam asi potkáme. Jaden tam jde taky a bere mě s sebou. My ale půjdeme vybírat šaty až po obědě. Zatím jsme byli jen v kavárně a pak na hotelu.“

„Aha. Tak zatím pa.“

„Pa.“

Ukončili jsme hovor a já se zase věnovala Justinovi. Ani ne o minutu později mi zase začal zvonit mobil. Koukla jsem se, kdo to je, a opět tam stálo Neznámé číslo, takže Nicol potřebuje ještě něco.

„Copak Nicol?“

„Sleduju tě…“

To bylo jediné, co se ozvalo z telefonu a pak ten dotyčný hovor ukončil. Ten hlas byl hluboký, mužský a šel z něj strach. Celá vyklepaná jsem se koukala na mobil, co jsem právě držela v rukou a přitom jsme s Justinem zastavili.

„Clair co se děje?“ zeptal se mě Justin.

„Máme problém. Pořádnej.“ řekla jsem vyděšeně, pak mu skočila okolo krku a začala mu brečet do ramene. Justin mě jen uklidňoval, i když nevěděl o co jde.