Holiday in France (Czech story)

12. kapitola

Omlouvám se, že jí sem dávám až takhle večer. Ale je tu blbý připojení k síti. Omlouvám se taky za gramatický chyby .:)) krásné čtení

,,Za půl hodiny budeme přistávat. Prosím připoutejte se." ozval se v reproduktoru Justinova soukromého letadla hlas letušky. Všichni jsme se připoutali a čekali na to, až začneme klesat. Já a Justin jsme seděli vedle sebe a naproti nám seděli Jaden a Nicol. Ty si tam říkali zase něco romantiického, takže kdybych byla nezadaná, tak jim asi jednu vrazim hned na místě. Za nám pak u sebe seděli naše mamky. Ty si o něčem zapáleně povídali. Já jsem se seděla u okýnka, takže jsem se kochala mojí zemí, mým domovem. Justin tu v životě nebyl, ale pohled z okýnka se mu taky líbil. Já jsem si pomalu začala přehrávat celou Paříž. To jak jsme se seznámili, pak šli večer na rande, naše nakupování, pak ten strach z telefonátu, to když jsme byli v ohrožení a Justin mě chránil, naše první milování, navštívení Louvru, romantická večeře v restauraci, piknik v Tuillerských zahradách, polibek pod Eiffelovkou, vyznání lásky na Eiffelovce a další. Pomalu mi začali vlhnout oči, když jsem si uvědomila, že ta krásná Paříž už skončila. Justin si toho ale naneštěstí všiml.

,,Clair, copak se děje?" zeptal se mě starostlivě.

,,Nic, já jen, že zatím jsme spolu byli jen v Paříži a tam to bylo dokonalý, ale jaký bude náš vztah, když už tam nejsme?" 

,,Bude pořád stejný. Nezáleží na tom, na jakém místě jsme, ale na tom, že jsme spolu. Nikdy tě neopustím a to říkám, ikdyž spolu chodíme jen dva týdny." lehce se usmál.

,,Dobře." přikývla jsem mu a lehce ho polílbila na rty. 

Najednou jsme začali klesat dolů a já Justina pevně chytla za ruku. Nevadí mi lítání, ale vždycky když se klesá, mám takový blbý pocit. Justin mi stisk opětoval naznak toho, že tu je se mnou. Pomalu jsme se blížili k zemi, až jsme konečně dosedli na ranvej. Já jsem si zhluboka oddechla, odpoutala se a Justin mě už pomalu tahal ven. Když jsme vylezli ven, oslepillo nás několik fotoaparátů. Vítejte doma. V České republice, kde ochranka stojí fakt za houby. Já jsem si odchytla mamku, abysme zůstali pohromadě a já jí nemusela hledat bůhví kde. Já, mamka a Justin jsme se rychle rozloučili s Jadenem, Nicol a mamkou Nicol, pak jsme se rychle prodrali davem až k Range Roveru, který jsme tu měli přistavený a vyrazili jsme směr domov.

...

,,Haló, je někdo doma?" zakřičela jsem do prázdného bytu, kde by šlo slyšet spadnout špendlík. To je ale krásné přivítání po dvou týdnech, co jsme tu nebyli. Všichni jsme si sundali boty a namířili si to i s kuframa do obýváku. Otevřela jsem zašupovačky k obýváku a myslela, že dostanu infarkt. Byli tu všichni. Táta, brácha, teta a strejda, dokonce i babička a děda a k tomu na mě v rohu čekali Míša a Verča. Tohle jsem vážně nečekala. Už zase se mi do očí nahrnuli slzy. Justin mě objal a hladil mě po vlasech. Najednou jsem si uvědomila, kdo mě právě teď utěšuje, takže jsem rychle pohled střelila k holkám. Ty byli v šoku. Já se jim ani nedivim. Kdo by nebyl v šoku, kdyby poprvý viděl svýho idola v bytě u sý kámošky a k tomu, kdyby ta kámoška byla u něj v náručí a on patřil jen jí. Ne každej y to rozdýchal. Trochu jsem se odtrhla od Justina a promluvila ke všem, ale přitom jsem se koukala hlavně na holky.

,,Lidi, tohle je Justin. Můj nový přítel. Prosím berte ho jako normálního člověka." řekla jsem s prosbou v očích. Všichni přikývli a táta se vidal směrem ke mě.

,,Chyběla jsi mi holčičko." řekl mi, když mě objal. Jasně, pro tátu budu vždy jeho malá holčička, ale občas to je celkem nevhodný, i když teď zas tak moc ne.

,,Ty mě taky, tati." řekla jsem, i když jsem celou dobu v Paříži měla v hlavě jiný věci. No teda spíš jen jednu, a ještě k tomu ne věc ale osobu.