MAGIC!

Část bez názvu 2

Když bylo konečně po škole, nasedl jsem na autobus a jel směr knihovna. Cesta mi trvala přibližně 20 minut. Vystoupil jsem a šel jsem kousek pěšky, abych došel do knihovny. V knihovně jsem šel na recepci a slušně pozdravil. „Vaše jméno?" zeptala se mě postarší paní a podívala se na mě skrz tlusté brýle na čtení. „William Denman." Vrátil jsem půjčené knížky a šel se podívat po něčem novém. Procházel jsem všechny možné regály s knihami, ale žádná mě nenadchla svým názvem. Když měla název dostatečně zajímavý, vytáhl jsem ji a přečetl jsem si zadní stranu, kde je vždy nějaký úryvek z knihy. Pokaždé samé: Dívka ztracena v čase, v lese, v lásce... Proč je to pořád o zamilovaný holce, kterou někdo odkopl a ona poté čeká na nového prince na bílém koni, jak se říká? Proč prostě nemůže být někdy hlavní hrdina kluk, který řeší třeba, že mu chtějí vzít domov, že musí začít tvrdě pracovat a postupem času se dostane někam na špičku své profese? Nebo třeba, že muž trpí nějakou nemocí, kvůli které se mu všichni v okolí smějí a on se sebe poškozuje? To byl trhák si myslím. Už jsem si začínal opravdu myslet, že půjdu doma s prázdnou a budu se muset snížit na úroveň ostatních a hledat si nějakou knížku na internetu a číst ji v počítači. Dám cokoliv na světě za tištěnou knížku! Šel jsem dál a dostal se k žánru „mystické". Nevěděl jsem co tam čekat, ale něco mě tam jakoby táhlo. Koukal jsem na ty názvy a viděl jsem tam názvy jako: „satanismus snadno a rychle", „Andělé! Skutečně existují a jak se jimi stát" a mnoho dalších, ale jedna kniha mě zaujala opravdu hodně. Byla kožená, červená a neměla název. Vzal jsem ji do ruky a otevřel ji na první stránce. Začal jsem číst nějaká slova, jenž jsem nerozuměl, tedy rozuměl jsem pouze poslednímu slovu, za kterým byl vykřičník. Magic!