Po víkendu jsem musel znova do školy, ale byl jsem naprosto mimo. Pořád jsem chodil po chodbě a přemýšlel jsem nad kouzly. Je to možný? Jsem teď opravdu třeba něco jako kouzelník? Jak zjistit, jestli jo nebo ne?
Chodil jsem takhle a chodil a najednou jsem do někoho vrazil a ten někdo spadl na zem.
„Hej, nemůžeš dávat trochu pozor?" zeptala se mě velmi krásná holčina, co tam seděla a sbírala si věci.
„Promiň, byl jsem zamyšlený. Ukaž, pomůžu ti." nabídl jsem se a ona jen přikývla.
„Ještě jednou se ti velmi omlouvám, smím se zeptat, jak se jmenuješ?"
„Jsem v pořádku, děkuji za pomoc a jmenuji se Bella. Wille..."
„Jak víš, jak se jmenuji?"
„Máme spolu angličtinu" začala se smát a já si uvědomil, že ji začínám mám rád. Ten její smích a úsměv a krásně hnědé oči. Byla roztomilá.
„To se ti moc omlouvám, většinou dávám pozor na hodinách a nevnímám lidi kolem sebe, krom učitele. A to ani krásné holky jako ty, bohužel. Smím tě pozvat někdy na nějaké kafe či čaj?" zeptal jsem se a Bella souhlasila. Domluvili jsme se, že o víkendu se sejdeme.
Z toho jsem měl radost, protože můžu dělat ještě hodně věcí, můžu si rozmyslet, čím zaujmout Bellu, třeba najdu i nějaké kouzlo v té knížce.
ČTEŠ
MAGIC!
FantasyChlapec, který rád čte. Jde do knihovny, protože momentálně mu došly knížky ve skříni. Nalezne jednu knihu... A co se bude dít dál, se dozvíte uvnitř příběhu ;) Dobrodružství, kouzelno, láska...
