Několik týdnů jsem vylezl jen párkrát a to jenom, když jsem si šel pro oblečení a pro knihu kouzel. Pomocí knihy jsme si dokázal vyčarovat co jsem potřeboval. Ale pořád jsem nemohl přestat s ledovým dotykem jak jsem tomu začal říkat. Pořád jsem to nedokázal ovládat a když jsem se dotkl něčeho živého, ať jídla, rostlin, zvířat... prostě to vždycky zmrzlo. Občas, když jsem se držel něčeho neživého příliš dlouho, tak to taky postupně zamrzalo. Začal jsem se pomalu bát sám sebe a tak jsem se naštval a hodil knihou kouzel do koutu domku a rozbrečel jsem se.
„Wille?"
Lekl jsem se a když jsem zvedl hlavu, viděl jsem Bellu.
„Co tady děláš? Neměla bys tu být. Můžu ti ublížit."
„Neviděla jsem tě ve škole několik týdnů a to se ti vůbec nepodobá. Přišla jsem k vám domů a tvoje mamina mi řekla, že už nebýváš doma, že pořád vidí světlo odtud, tak ať se jdu podívat sem. A nevěřím ti, že bys mi dokázal ublížit, když jsi slíbil opak."
„Změnil jsem se... já... nedokážu to ovládat. Něco je se mnou špatně. Všechno pouhým dotekem zmrazím. Chci tu magii pryč. Chci aby to bylo jako dřív. Chci být obyčejný jako ostatní."
„Wille, pomůžu ti."
Přiblížila se a já začal panikařit. Byl jsem v rohu domečku a neměl jsem kam odejít.
„Ne!" máchl jsem rukou a všude kolem mě se objevila zeď a z ní šli rampouchy mířící směrem k Belle. „Prosím, nechci ti ublížit."
ČTEŠ
MAGIC!
FantasyChlapec, který rád čte. Jde do knihovny, protože momentálně mu došly knížky ve skříni. Nalezne jednu knihu... A co se bude dít dál, se dozvíte uvnitř příběhu ;) Dobrodružství, kouzelno, láska...
