Dívka a Drak-Dokončeno

1. Kapitola

Polehounku jsem běžela po zasněžené cestě, která vedla k nádherné louce s výhledem na okolí a s nádherným zamrzlým rybníkem.

Nikdo tuto louku neocenil, celá vesnice se jen zajímala o to, aby měli dost zásob na celou zimu.

Proto jsem se rozhodla, že louku pojmenuju sedlo. Každý den jsem odtud vyhlížela draky, jestli se tu náhodou neobjeví, ale každý den byl promrhaný a neúspěšný, vlastně...když jsem žádného draka neobjevila, vzala jsem si brusle a začala bruslit po jezeře Naděje. Vždy jsem vzpomínala, že jsem tu bruslila jako malá.

Utíkala jsem jako o život, protože mě začal pronásledovat divočák, neobyčejně veliký. Pak jsem si vzpomněla, že jsem tu jednou našla luk a že mám ten luk na zádech. Vzala jsem luk ze zad (měla jsem velký náskok) neváhala jsem a když divočák kolem proběhl, střelila jsem ho několika smrtelnými ranami. Vzala jsem divočáka za nohy a šla s ním domů. Dnes jsem na sedlo nešla, bylo mi to líto, v hlavě jsem si říkala, co když kolem louky proletěl drak a já tam nejsem.

Došla jsem po cestě domů, kde mě přivítal taťka, byl štěstím bez sebe když uviděla divočáka.

,, Ahoj"usmála jsem se.
,, Ahoj, jak jsi zvládla ulovit tak velkého divočáka?"zeptal se taťka.
,, No to víš, jsem lovec po tobě"zasmáli jsme se.

Šli jsme dovnitř a já už se těšila na to teplo a na černý čaj. Chystala jsem si sundat luk ze zad ale luk nikde, venku už byla tma, ale já ten luk milovala, věděla jsem že jsem luk nechala na místě, kde jsem ulovila divočáka. Hrozně moc jsem se bála tam jít sama, nakonec jsem popadla louč a utíkala pryč, nestihla jsem ani pozdravit staršího bráchu a mamku.

Utíkala jsem rychle, aby si mě nevšimla další jiná zvířata. Nedávala jsem pozor, pořád jsem se koukala jen za sebe. Zakopla jsem a louč uhasil bílý sníh. Dostala jsem strach, nevěděla jsem kudy vede cesta, ani jak domů. Moje rozhodnutí mě také samotnou překvapilo. Jdu najít svůj luk, ale hlava chtěla domů do tepla, ale nohy si prostě kráčely samy. Už jsem cítila, že cesta je do kopce, věděla jsem, že už se blížím. Z dálky jsem potom jen zaslechla křik mé rodiny.

Šlápla jsem do louže krve a začala nahmatávat luk, udělala jsem další malý krok dopředu, ozvalo se hlasité prskání a cítila jsem ostré drápy v mé noze. Popošla jsem o kus dál a viděla jsem hodně špatně černobílé koťátko, jak tam pilo krev. Chtěla jsem zvednout koťátko a přitom jsem šlápla na kus mého luku. Nandala jsem si ho na záda, sebrala koťátko a utíkala domů.
-------
Na obrázku je obrázek SEDLA...bohužel na sedle není rybník jak jsem psala, je totiž pod sedlem...ale je to prostě to nejkrásnější místo na světě.

Pište mi jestli vás to baví a jestli mám pokračovat.
adela358