7. Kapitola

1.6K 164 12
                                    

Pomalu jsem odskakovala od země, cesta mi připadala nekonečná, nevzdávala jsem to, musela jsem najít toho muže. Pořád mi nedávala smysl jedna věc, odkud mě ten muž znal a jakto že mi byl povědomý. Rozzářily se mi oči, co když ten muž je můj pravej táta. Začala jsem utíkat jako o život, zarazil mě jeden muž v černém plášti.
,, Kam si myslíš že deš ?!"vyjekl na mě.
,, To vás nemusí zajímat"odběhla jsem od tématu. Podívala jsem se do jeho rudých očí, je to on našla jsem ho, je něčím posedlý. Dal mi pod krk kudlu.
,, Řekni mi to !"řekl zmateným hlasem a přitlačil, neměla jsem z něho strach, chytla jsem ho za zápěstí a uvolnila mu nějaký nerv, začal křičet a kudlu pomalu a těžce upustil. Jeho rudé oči se proměnily v krásné kaštanové oči. Podíval se na mě krátkým pohledem a utekl.
,, Čekej odkud mě znáš ?!". Běžela jsem za ním, ale byl moc rychlý a utekl.
,, Zkratka"nemohla jsem skoro mluvit, byla jsem vyčerpaná. Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla, nade mnou jsem viděla muže, který si myslel, že mi utekl, sedl si a začal brečet. Opatrně jsem šla k němu a sedla si vedle něj. Nejdřív se na mě odfláknutě podíval, pak se podíval ještě jednou, hrozně se lekl.
,, Co tady děláš ?!"zase málem utekl.
,, Počkej ?! Odkud mě znáš ?"
,, Nevzpomínáš si ? Škoda"
Zase začal utíkat směrem nejspíš k jeho domu. Vzdala jsem to. Byl moc rychlý a mě se nechtělo běžet tak jsem sešla ten sešup dolů, zpátky po cestě. Šla jsem směrem domů a hlava mi neustále říkala:,, Teď to vzdáš ?! Otoč se".
Když už mi to fakt lezlo na nervy, otočila jsem se směrem k němu, utíkala jsem a pořád to střídala s krokem. Došla jsem křižovatku, jedna byla z kopce a druhá do kopce, ani stopy tam už nebyly. Proto jsem se otočila a odkráčela pryč, měla jsem ale pocit, že mě někdo sleduje, otočila jsem se a za stromem mě pozoroval muž, zahalený muž. Doběhl ke mně a šeptal mi do ucha:,, V těchto končinách se nemotej, hory jsou nebezpečné pro pro"koukl se na mé vlasy.
,, Promiňte, nevšiml jsem si toho"
,, Proč ste předtím šeptal a proč mi říkáte paní ?!"
,, Jste vládkyně ledových draků a šeptal jsem protože by mě slyšeli, drží mě v zajetí"
,, Aha, vemte mě k sobě domů a říkej mi Robin"rozkázala jsem mu a šli jsme.
----------
Omlouvám se vám, trochu kratší díl, ale chci aby to bylo hóóóódně napínavý. Pište komentáře...potěší.
adela358

Dívka a Drak-DokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat